Často se domýšlíme, že jedině naše generace plodí obětavé vědecké pracovníky. Zapomínáme na ty, kteří za mnohem těžších národnostních i sociálních podmínek pracovali vědecky i vědu samotnou popularisovali. Dnes v době nadbytku přednášek není také problémem zajet si elektrickou drahou z jednoho konce města na druhý a vyslechnout přednášku, jejíž thema nás zajímá. Před sto lety by to byl veliký chodecký výkon a předpokládal obětavost přednášejícího i posluchače. Dnes na přednášce vykouzlí nám promítací přístroj krásné fotografie nekonečného ' prostoru naplněného rameny Mléčné dráhy anebo obrazy vzdálených galaxií. Na lidových hvězdárnách mťl.že každý občan nahlédnouti velikými daleko'hledy k Měsíci a planetám. Brzy budeme mit v Praze i planetarium a zde pod umělou oblohou bude výklad o vesmín~ pravou pohádkou. Tyto všechny vymoženosti před osmdesáti lety nebyly a proto úloha přednášejícího byla o mnoho obsoutížnější.
A přece byli naši lidé, kteN se úkolu nebáli. Chceme dnes vzpomenoutislu-jednoho z nich. Byl jím prof. dr. František Josef Studnička. Narodil se 27. června col 1836 v Janově u Soběslavi a zemřel v Praze 20. února 1903. Jak bohatý byl jeho život! Překonal bohatým nadáním a pflí všechny obtíže studijních let, aby vstouníky.
pil na pftdu university v době, kdy kariéra českého učence byla takřka vyloučena. Ale Studnička se na boj dťl.kladně připravil a když konečně byla universita rozpředdělena
na českou a německou, byl on mezi prvními, kdo počali česky na univeTněstasítě vykládat. Jeho prvním úkolem bylo napsat učebnice a pojednání z obont matematiky a sférické trigonometrie pro ČI;ské posluchače. Toto prťl.bojné období, naplněné intensivní prací vrcholilo, když prof. Studnička byl pro rok 1888/89 zvolen rektorem české university. Jeho publikační činnost byla obd'ivuhodná a těžko dnes nalezne obdoby. Studnička napsal 321 publikací a knih v jazyku českém i německém. Mezi nimi bylo veliké trojdílné dílo "Všeobecný zeměpis"
o 886 stránkách. To byla malá část vědecké činnosti. Přirozeně dostalo se mu náležitých poct, a to nejen doma, ale i za hranicemi. Byl jmenován činným členem '1'Iú),tematických institucí ve Francii, Německu a členem Matematického ústavu v Moskvě. Jednota českých matematikll jej zvolila za protektora a řada dalších spolk1i a studentských organisací se dožadovala jeho spolupráce. Tu nikdy neod'1'l1jtal, jsa od přírody dobrosrdečné povahy. V záplavě práce Studnička nikdy nezapomínal na lid, z kterého vyšel. Třebaže došel poct, z kterých by mnohý zpychl, dovedl mluvit srozumitelnou řečí ke všem vrstvám národa. Často spojujeme dějiny popularisace astronomie s roky, těsně předcházejícími založení České společnosti astronomické. Ale nezapomeňme, že již 15. ledna 1865 uskutečnil prof. Fr. Studnička první lidový kurs astronomie pro české ženy. Kurs byl uspo<*. řádán v čítárně Náprstkova musea v Praze J. Sešlo se celkem čtyřicet posluchaček vynikajících srdcem i duchem, mezi nimi Augusta Braunerová a Zdeňka Havličková. Pod heslem "Zvýšené vzdělání žen vede k zvýšenému vzdělání celého národa" zahájil Studnička prvni ze sedmi přednášek z oboru astronomie. Veliké diagramy a obrazy nakreslené mladším bratrem prof. Stttdničky, byly jedinými pomllckami, které usnadnily posluchačkám představy o záhadách vesmíru. Trvalou základnou Studničkovy popularisace astronomie byly malé spisy doprĎvázené fotografiemi i dřevoryty. Můžeme-li dnes ve velkém obra.zovém díle ukázati na bohatou hvězdářskou činnost našich předků, předešel nás Studnička s jednoduchými prostředky již před šedesáti lety. Ve spisku "Až na konec světa" v zábavné formě dialog?t několika hostí z KárZových Var seznamuje čtenáře s činnosti těch, kteří jeho dobu předcházeli. Mll1V?, o Mistrl1 Pavll1 a Václavl1 ze Žatce,
o Vácslavn z Plzně, který roku 1416 stanovil sklon ekliptiky, o sporu Václava Žateckého před l1čenou společností a Koperníkově rukopisu a pobytu Tycho Brahe a Jana· Keplera v Praze. Ve spisku "Bohatýrové ducha" seznámil české čtenáře s významem a pracemi Marca Marei z Kronštátu, Descarta, Newtona, Galilea, Gausse, Stanislava Vydry a Jana Ev. Purkyně. Populární spisy neváhá Studnička osvěžit citáty z Nerudových "Kosmických písní". V době, kdy nebylo hvězdářských časopisll ani ročenek, spočívala veškerá obtížnost popularisace na bedrech několika lidí, mezi nimi vynikající místo zaujímá prof. Fr. Studnička. Ke konci devatenáctého století rozrllstá se generace, budující snadněji na položených základech. Roku 1896 vydává prof. G. Gruss skvělé zpracování NewcombEngelmannovy populární astronomie pod názvem "Z říše Jivě.zd" a z jejího obsahu již vane dech nového století. Prof. Vojtěch Šafařík pozoruje již oblohu velkým Clark01!!ým dalekohledem a v jeho blízkosti pracují budoucí zakladatelé Ondřejova. Kontinuita s budoucností astronomie je zajištěna. V únoru tohoto roku bylo tomu padesát let, co odešel prof. dr. František Josef Studnička na vě,čný odpočinek. Vykonal za svého života kus poctivé práce, za ktero1t .1sme mu vděčni!
J. K.
ŘH 1953 (8-10)