GC6W2FK
6.2.1903 - 14.9.1973
astronom
Dr. Hubert Slouka byl český astronom a popularizátor astronomie.
Většině astronomické veřejnosti byl znám jako dlouholetý šéfredaktor Říše hvězd, autor výborných vědeckopopulárních knih o astro-nomii, autor mnoha článků a výstav (nejroz-sáhlejší – velká výstava Kepler a Praha) a oblíbený řečník.
Po ukončení studií pracoval v Astronomickém ústavu UK a později na Státní hvězdárně v Praze. Účastnil se výpravy greenwichské hvězdárny za zatměním Slunce do Kanady a byl organizátorem první samostatné české výpravy za zatměním Slunce do Japonska.
Dlouholeté úspěchy s řízením časopisu Říše hvězd (od r. 1933) a popularita, kterou mu získala kniha Pohledy do nebe i přednášková činnost, jej po druhé světové válce, jejíž část strávil v nacistickém vězení, stále více přitahovaly k popularizaci astronomie. Dokázal v posluchačích vzbudit zájem o astronomii, sdružit je a podnítit v nich chuť k další aktivní činnosti. Zasloužil se o vznik hvězdárny v pražských Ďáblicích.
Hubert Slouka je však kromě pozitivních vzpomínek zmiňován i ve vzpomínkách Otto Seydla v souvislosti s působením v době 2. světové války. Kolaborace Huberta Slouky a jeho vyděračská aféra byla pro něho hořkým soustem, příčila se veškerým jeho mravním zásadám. Svědčil v poválečném Sloukově procesu a na jeho konceptech je zřetelně vidět, jak v něm hlodal vztek a bezmoc a na každé další variantě zesiluje svůj odsudek a škrtá relativizující slůvka. Stařičký Nušl ovšem neměl sílu na odpor, Slouku nepochopitelně podpořil a přes zjevné důkazy byl Slouka komisí očištěn. To bylo něco, s čím se Otto Seydl smířit nedokázal.
Je po něm pojmenována planetka (3423) Slouka.
Podklady
Hubert Slouka (6. února 1903, Brno – 14. září 1973, Praha) byl český astronom a popularizátor astronomie.
Většině astronomické veřejnosti byl znám jako dlouholetý šéfredaktor Říše hvězd, autor výborných vědeckopopulárních knih o astronomii, autor mnoha článků a výstav (nejrozsáhlejší – velká výstava Kepler a Praha) a oblíbený řečník. Po ukončení studií pracoval v Astronomickém ústavu UK a později na Státní hvězdárně v Praze. Účastnil se výpravy greenwichské hvězdárny za zatměním Slunce do Kanady (stanoviště Parent [47°55´N; 74°37´W], 31. srpna 1932, 20:20 UTC, 15:20 místního času) a byl organizátorem první samostatné české výpravy za zatměním Slunce do Japonska (stanoviště Nakatonbetsu [44°58´N; 142°17´E], 19. června 1936, 06:19 UTC, 15:19 místního času). Na této druhé výpravě ho jako mladší spolupracovník doprovázel Zdeněk Kopal, který se stal později jedním z nejvýznamnějších českých astronomů druhé poloviny 20. století. Dlouholeté úspěchy s řízením časopisu Říše hvězd (od r. 1933) a popularita, kterou mu získala kniha Pohledy do nebe i přednášková činnost, jej po druhé světové válce, jejíž část strávil v nacistickém vězení, stále více přitahovaly k popularizaci astronomie. Dokázal v posluchačích vzbudit zájem o astronomii, sdružit je a podnítit v nich chuť k další aktivní činnosti. Zasloužil se o vznik hvězdárny v pražských Ďáblicích. Je po něm pojmenována planetka (3423) Slouka.