GC71FHM
1.6.1849 - 22.6.1891
fyzik, astronom, pedagog
Prof. August Seydler byl významný český astronom, teoretický fyzik, filozof a profesor Univerzity Karlovy. Jeho život byl však učiněným zápasem o čas. Na jedné straně dosahoval významných vědeckých úspěchů od raného věku. Na straně druhé čelil řadě rodinných tragédií (předčasné úmrtí matky, vlastního dítěte, sestry, bratra, manželky). Sám podlehl tuberkulóze ve 42 letech. Seydlerova obrovská vůle a vytrvalost mu umožnily vyniknout v matematice i fyzice. Vyjadřoval se i k politickým nebo filozofickým otázkám – matematickým aparátem se vložil do sporu o pravost Rukopisu královédvorského a zelenohorského na straně těch, kteří považovali Rukopisy za falešné.
Po absolvování pražského piaristického gymnázia na Novém Městě v roce 1867 začal studovat na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1871 získal doktorát filozofie a ve 23 letech se stal soukromým docentem. V roce 1881 byl jmenován mimořádným profesorem matematické fyziky a v roce 1885 byl na české univerzitě jmenován řádným profesorem. V této době se stal, jako uznávaná autorita, řádným členem Královské české společnosti nauk.
Svoji specializaci si rozšířil o teoretickou astronomii. V popředí Seydlerova odborného astronomického zájmu stála témata o určení dráhy planety nebo komety. Patřil mezi pilíře Jednoty českých matematiků a fyziků, ale především v roce 1887 zřídil na české univerzitě astronomický ústav, byť z počátku ve velmi skromných poměrech. Protože v té době ještě neexistovala vědecká literatura ani odborné studie v českém jazyce, musel vytvořit pro teoretickou astronomii české názvosloví. Je zcela unikátní, že téměř všechny odborné termíny zavedené Augustem Seydlerem se používají dodnes.
Na jeho památku byla pojmenována planetka (6586) Seydler.
Podklady
August Seydler byl významný český astronom, teoretický fyzik, filozof a profesor Univerzity Karlovy. Jeho život byl však učiněným zápasem o čas. Na jedné straně dosahoval významných vědeckých úspěchů od raného věku. Na straně druhé čelil řadě rodinných tragédií (předčasné úmrtí matky, vlastního dítěte, sestry, bratra, manželky). Sám podlehl tuberkulóze ve 42 letech. Seydlerova obrovská vůle a vytrvalost mu umožnily vyniknout v matematice i fyzice. Vyjadřoval se také k politickým nebo filozofickým otázkám - matematickým aparátem se vložil do sporu o pravost Rukopisu Královodvorského a Zelenohorského na straně těch, kteří považovali rukopisy za falešné.
Po absolvování pražského piaristického gymnázia na Novém Městě v roce 1867 začal studovat na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1871 získal doktorát filozofie. Následující rok v lednu požádal o habilitaci z fyziky a ve 23 letech se tak stal soukromým docentem. Vedle výuky pokračoval i ve studiu. V roce 1881 byl jmenován mimořádným profesorem matematické fyziky. O rok později došlo k rozdělení univerzity na českou a německou část. August Seydler přešel na českou univerzitu, kde byl v roce 1885 jmenován řádným profesorem. Svoji specializaci si rozšířil o teoretickou astronomii. V této době se stal řádným členem Královské české společnosti nauk.
August Seydler byl uznávanou vědeckou autoritou, což dokládá řada citací a publikací jeho prací v zahraniční odborné literatuře. V popředí Seydlerova odborného astronomického zájmu stála témata o určení dráhy planety nebo komety. Dále pak práce zabývající se problémem tří i více těles a v neposlední řadě články a studie týkající se aktuálních astronomických problémů. Kromě vědeckých aktivit také velmi aktivně působil v oblasti organizace vědy. Patřil mezi pilíře Jednoty českých matematiků a fyziků, v květnu 1880 výrazně pomáhal při zajištění prvního sjezdu českých přírodozpytců a lékařů. A především v roce 1887 zřídil na české univerzitě astronomický ústav, byť z počátku ve velmi skromných poměrech.
Vedle světového významu Augusta Seydlera stál i ten národní. Stal se prvním profesorem astronomie na české univerzitě. Protože v té době ještě neexistovala vědecká literatura ani odborné studie v českém jazyce, musel vytvořil pro teoretickou astronomii české názvosloví. Je zcela unikátní, že téměř všechny odborné termíny zavedené Augustem Seydlerem se používají dodnes.
Štěpán Kovář
PhDr. August Seydler (Augustin Jan Bedřich Seydler, 1. června 1849, Žamberk – 22. června 1891, Praha-Letná) byl český astronom, teoretický fyzik a profesor na Univerzitě Karlově v Praze, raný přispěvatel časopisu Vesmír.
Narodil se v Žamberku v rodině inspektora finanční stráže Jana Nepomuka Seydlera a jeho ženy Antonie, rozené Sukové. Byl nejmladším ze čtyř sourozenců. Když mu byl rok, odstěhovali se jeho rodiče do Prahy, odkud pocházel jeho otec. V roce 1852 zemřela jeho matka na tuberkulózu a o malého Augusta se začala starat otcova druhá manželka.
V letech 1860–1867 studoval na gymnáziu u piaristů na Novém Městě pražském. Po maturitě nastupuje na pražskou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde studoval matematiku, astronomii, fyziku, chemii a filozofii. Již od druhého univerzitního roku 1868/69 pracoval jako asistent u svých profesorů fyziky a matematiky a později se stal i asistentem na klementinské hvězdárně. V krátkém rozpětí prosinec 1871-leden 1872 se stal doktorem filozofie a předložil habilitační práci z fyziky. Ve 23 letech se tak stal soukromým docentem teoretické fyziky.
V roce 1881 se stal mimořádným profesorem matematické fyziky a po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou v roce 1882 přešel na českou univerzitu. Zde se stal zakladatelem systematické výuky teoretické fyziky a vybodoval český astronomický ústav. V roce 1885 byl Augustin Seydler jmenován řádným profesorem teoretické astronomie a teoretické fyziky.
Vynikl především jako astronom, ale i jako matematik a fyzik. Usiloval o zvýšení úrovně české vědy.
Život Augusta Seydlera byl poznamenán řadou osobních tragedií. Jeho manželka Anna byla sestrou Emila a Eduarda Weyrových. Zemřela ve 29 letech a zanechala tři sirotky (jedno dítě zemřelo již dříve); Augustin Seydler se v roce 1890 znovu oženil. Sám trpěl tuberkulozou, na kterou zemřel v roce 1891. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze (oddělení 2, část 005, hrob 65.
Boj o pravost Rukopisů
August Seydler se aktivně zúčastnil boje o pravost Rukopisu Královodvorského a Zelenohorského na straně těch, kdo považovali Rukopisy za falza. Zveřejnil v dubnovém čísle 1886 (s. 299-307) Masarykova časopisu Athenaeum článek Počet pravděpodobnosti v přítomném sporu. V něm poprvé v české (a pravděpodobně i světové) použil matematické metody k řešení lingvistického problému.
Ve svém článku vycházel Seydler z Gebauerova zjištění, že Rukopisy obsahují velké množství odchylek od mluvnice, která se vyskytuje v prokazatelně staročeských památkách. Dále využil Gebauerovo zjištění, že řada těchto odchylek je shodná s odchylkami nalezenými v padělcích spojených s osobou Václava Hanky a v jeho dílech, která vznikla před objevením RKZ. Pro tyto odchylky použil Seydler výraz "zvláštnost". V článku odvodil, že je mizivá pravděpodobnost, že by "zvláštnosti" v Rukopisu Královédvorském byly náhodné.
Julius Grégr označil, v Národních listech, odpůrce pravosti, soustředěné v Athenaeu, za "...literární Maffii...", která "...vztahuje své smělé ruce po nejdražších skvostech národa..." Autory Athenaea označily Národní listy za šašky. Zesměšnění se dočkal zejména matematický rozbor Augusta Seydlera, kterému mj. Národní listy navrhovaly, aby se uplatnil "...k vynalezení mathematické formule, dle níž by mohly dámy na zeleném trhu sázet na terno a terno-secco do lotterie...".
August Seydler byl významný český astronom, teoretický fyzik, filozof, profesor Univerzity Karlovy a řádný člen Královské české společnosti nauk. V roce 1887 založil na české univerzitě astronomický ústav, který pracuje do dnešních dnů jako samostatné odborné pracoviště Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.
August Seydler studoval na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde v roce 1871 získal doktorát filozofie. Následující rok v lednu požádal o habilitaci z fyziky a v pouhých 23 letech se stal soukromým docentem, v roce 1881 pak mimořádným profesorem matematické fyziky. Po rozdělení univerzity na českou a německou část přešel August Seydler na českou univerzitu, kde byl v roce 1885 jmenován řádným profesorem astronomie. V té době neexistovala vědecká literatura ani odborné studie v českém jazyce, vytvořil proto pro teoretickou astronomii české názvosloví. Je zcela unikátní, že téměř všechny odborné termíny zavedené Augustem Seydlerem se používají dodnes.
V popředí Seydlerova vědeckého astronomického zájmu stála témata o určení dráhy planety nebo komety. Dále pak práce zabývající se problémem tří i více těles a v neposlední řadě články a studie týkající se aktuálních astronomických problémů. Vyjadřoval se také k politickým nebo filozofickým otázkám - matematickým aparátem se vložil do sporu o pravost Rukopisu Královodvorského a Zelenohorského na straně těch, kteří považovali rukopisy za falešné. Kromě vědecké činnosti se velmi aktivně podílel i na organizaci samotné vědy. Patřil mezi pilíře Jednoty českých matematiků a fyziků.
Život Augusta Seydlera byl učiněným zápasem o čas. Na jedné straně dosahoval mimořádných vědeckých úspěchů od raného věku. Na straně druhé čelil řadě rodinných tragédií (předčasné úmrtí matky, vlastního dítěte, sestry, bratra, manželky). Sám podlehl tuberkulóze ve 42 letech.
August Seydler byl prvním českým profesorem astronomie a zároveň i autorem českého astronomického názvosloví.
Když se mě přátelé psalí, o kom budu psát článek pro první červnový týden, odpověděla jsem, že o Augustu Seydlerovi. Všichni odpověděli, že ho neznají. - Seydler sám mluvil o vědcích tak, že by to platilo nejen na jeho osobu, ale na české vědce to platí všeobecně i dnes:
„Zeptejte se: ´Čím byl posud vědec národu našemu?' . . . byl on vlastně, pokud se činnosti jeho týče, vyloučen ze svazku národa; bylo mu dovoleno, pro vlastní uspokojení, vlastní zálibu, ukojení vlastní ctižádosti zanášeti se vyvolenou svou vědou, stál tu však osamocen s hloučkem těch, kteří k němu přilnuli blíže. Národ o něm nevěděl, a co hůře - on sám nevěděl, kterak proniknout k národu, jakým způsobem s ním vejíti ve styk.“
Bohužel, národ osvých vědcích neví ani dnes. Pokud se studují cizí prameny, o mnohem méně významných vědcich jiných národů se můžeme dovědět mnohem více, než o našich vlastních. Ale přinejmenším jejich jména jsou součástí vzdělanosti těchto národů, když ne více. - Na druhou stranu nás ale může trochu omlouvat to, že o profesorovi Seydlerovi bychom se za minulého režimu učit nemohli už jen z toho prostého důvodu, že byl kolegou a blízkým přítelem Masarykovým.
Jeho plné jméno bylo August Jan Bedřich Seydler a narodil se 1. června 1849 v Žamberku. Jeho otec Jan Nepomuk Seydler (1810 - 1888) pocházel z pražské Malé Strany a byl vysosokoškolsky vzdělaný právník, který však nepříznivou shodou okolností nemohl ze začátku své kariéry získat odpovídající místo a později působil na mnohých místech v Čechách jako podinspektor potom inspektor finanční stráže. V Žamberku působil Jan Seydler od r. 1840, zde se také oženil s Antonií Sukovou (1820 - 1852) a narodily se jim čtyři děti - dvě dcery a dva synové - August byl nejmladší.
V době Augustova narození byla jeho maminka už vážně nemocná, trpěla tuberkulózou, což bylo pak osudné i celé rodině. V r. 1850 byl Augustův tatínek přeložen do Prahy a v kariéře finančního úředníka pokračoval až do výslužby. Augustovi ale umřela maminka, když mu byly tři roky. Tatínek se o dva roky později znovu oženil a do rodiny přibyla ještě mladší nevlastní sestra.
V r. 1860 začal August studovat na piaristickém gymnáziu Na příkopech, tehdy Starých alejích Maturitu složil v r. 1867. Už za středoškolských studií se zajímal o matematiku a astronomii, takže se stal i na Univerzitě Karlo-Ferdinandově studentem filozofické fakulty, kde se tehdy matematika i astronomie přednášely. Navštěvoval německé přednášky pražských profesorů, především matematika Ernsta Macha (1838 - 1916), astronoma Karla Hornsteina (1824 - 1882), ale i dalších matematiků Karla Durégeho (1821 - 1893), Wilhelma Matzky (1798 - 1891), ale i případné přednášky Emila Weyra (1848 - 1894), který byl tehdy Durégeovým asistentem.
Ale usiloval i o všeobecné vzdělání a učil se jazykům. Postupně ovládl vedle němčiny, ve které se vyučovalo, také francouzštinu, angličtinu a italštinu. Tak se mohl seznámit s díly významných bývalých i současných učenců v originále. Navštěvoval některé přednášky filologa Johanna Nepomuka von Kelleho (1828 - 1909), filozofa Josefa Dasticha (1835 - 1870) a zabýval se chemií u profesora Wilhelma Friedricha Gintla (1843 - 1908) a nárazově i přírodovědou u Vincence Kosteletzkého (1801 - 1887). Filozofii si ještě prohluboval u Wilhelma Fridolina Volkmanna (1821 - 1877), který byl odborníkem na estetiku, psychologii a obzvláště se vyznal v dějinách filozofie.
V r. 1867 vstoupil do „Jednoty českých mathematiků a fysiků“ a hned v r. 1868 byl zvolen jednatelem a velice pozvedl úroveň spolkové činnosti.
Svým pilným studiem si získal oblibu u svých profesorů - profesor Mach mu vymohl stipendium 100 zlatých a umožnil mu ver školním roce 1868/1869 práci v laboratoři c.a k. fyzikálního ústavu. Ale i profesor Horstein ho navrhl na místo asistenta na hvězdárně v Klementinu, kde pracoval od školního roku 1869 - 1870. Bohužel hvězdárna měla velmi zastaralé vybavení, přestože profesor Horstein usiloval o lepší přístroje.
V r. 1870 publikoval Seydler svoji první práci o výpočtu drah oběžnic.
Po absolutoriu v r. 1871, kdy se stal doktorem filozofie, se rozhodl na univerzitě zůstat. Ovšem míst bylo málo (viz třeba dlouholeté čekání na pražskou profesuru Jana Evangelisty Purkyně).
V r. 1872 usiloval o habilitaci. Z fyziky obhajoval práci „O některých větách mechanické teorie tepla“ a z astronomie svoji práci o drahách oběžnic „Nový způsob, jak lze vypočítati dráhy oběžnic“ a k tomu ještě „Několik pojednání astronomických“, takže se stal ve svých dvaceti třech letech soukromým docentem teoretické fyziky na univerzitě Karlo-Ferdinandově. Zároveň se stal v r. 1872 adjunktem na klementinské hvězdárně, což byl v podstatě pomocný pracovník, který konal pozorování, dohlížel na přístrojové vybavení, popřípadě se staral i o asistenty. Zde jako adjunkt pracoval Seydler až do r. 1881, kdy se stal profesorem.
Seydler prováděl mnohá pozorování, - jak už je do dneška tradicí klementinské hvězdárny, především pozorování meteorologická,- ale různá poměrně obtížná měření magnetická, ale jen málo pozorování bylo astronomických. Někdy to bylo fyzicky značně náročné - především práce venku za jakéhokoli počasí - a Seydler už tehdy nebyl příliš zdráv, jeho potíže s plícemi se začaly projevovat v r. 1873. Vzhledem k nedostatku hvězdářských přístrojů se Seydler po vzoru svého učitele Horsteina zaměřil především na studia teoretická a revidoval měření na hvězdárně z let 1860 až 1866. V podstatě postavil základy české astronomie. Stal se také u profesora Hornsteina, který byl zároveň ředitelem hvězdárny,velmi oblíbeným.
Jako docent také pilně přednášel a vedle profesora matematiky Františka Josefa Studničky (1836 - 1903) byl jediným přednášejícím, který přednášel také česky. Usiloval o české názvosloví, ale i o české učebnice. Začal psát teoretickou fyziku. Jeho stěžejním pedagogickým dílem je třídílná učebnice “Zakladové theoretické fysiky“. První díl, týkající se především mechaniky, vyšel v r. 1880, druhý až posmrtně v r. 1895 a třetí díl o teoretické mechanice dokončil až Seydlerův nástupce profesor František Koláček (1851 - 1913).
Recenze celého vydání tohoto díla z přelomu devatenáctěho a dvacátého století od matematika Vladimíra Nováka (1869 - 1944), pozdějšího profesora matematiky na Masarykově univerzitě v Brně, je velmi zajímavá: „Spis tento jest důstojným začátkem díla, v skrovných poměrech našich vzácného a neobyčejného, začátkem, v němž na základě moderních názorů vylíčeny jsou výsledky mechaniky v začátku století dvacátého způsobem originálním, který i při přísném vědeckém pojednání nepřestává být přístupným a poutavým.“
V r. 1876 se August Seydler oženil s Annou Weyrovou (1854 - 1884), která byla sestrou dvou významných českých matematiků Emila a Eduarda Weyrových a také dcerou matematika. Manželství bylo šťastné, narodily se čtyři děti - nejstarší Jaroslav ale brzy zemřel, dále dvě dcery Helena (1879) Antonie (1881) a syn Jan (1882).
V r. 1881 se stal Seydler mimořádným profesorem matematické fyziky a astronomie na univerzitě Karlo-Ferdinandově. Po jejím rozdělení na českou a německou část v r. 1882 se stal profesorem české části, a v r. 1885 se stal řádným profesorem. Po stránce odborné mu tehdy byl velkou oporou kolega profesor Čeněk Strouhal (1850 - 1922).
Vedle členství v jednotě českých matematiků a fyziků byl také od r. 1884 členem Královské české společnosti nauk.
Ale když byly nejmladšímu synovi dva roky, zemřela v r. 1884 na tuberkulózu Seydlerovi manželka, ale ještě o rok dříve zemřel Seydlerovi jeho bratr, profesor reálky a doktor filozofie. Tato úmrtí - i další úmrtí v rodině, která v osmdesátých letech následovala rychle za sebou (sestra, otec, nevlastní matka), byla příčinou těžké duševní krize i zhoršení jeho vlastního zdravotního stavu.
V té těžké době hledal východisko ve filozofii, v přiblížení se k Bohu. Dopisoval si s významným, i když velmi excentrickým lipským psychologem, filozofem a fyzikem, profesorem Gustavem Theodorem Fechnerem (1801 - 1887) s cílem najít řešení rozporu mezi vědou a náboženstvími. Profesor Fechner aplikoval fyzikální zákony do psychologie. Psával i pod pseudonymem Dr. Mises a předběhl do určité míry dnešní dobu, protože už v r. 1836 napsal „Das Büchlein vom Leben nach dem Tode“ (Knížka o životě po smrti), - téma, jež se v dnešní době považuje za doménu současného amerického lékaře dr. Raymonda Moodyho (* 1944), který svůj „Život po životě“ (Life After Life) napsal až v sedmdesátých letech dvacátého století.
Ovšem také tehdy Seydlerovi nemohlo přidat na zdraví i jeho zapojení do sporů o Rukopisy.
V r. 1882 byl z Vídně na českou část rozdělené univerzity povolán profesor Tomáš Garigue Masaryk (1850 - 1937). V r. 1883 začal Masaryk vydávat u nakladatele J. Otty (1841 - 1916) kritickou vědeckou revui nazvanou „Athenaeum“, s podtitulkem „Listy pro literaturu a kulturu vědeckou“. August Seydler jako Masarykův kolega do této revue také psal články - namátkou třeba článek „Jak zvelebovati naši literaturu nauk“.
V té době začali někteří zastánci „Rukopisů zelenohorského a královédvorského“ boj za jejich pravost. Byl to především bohemista profesor Jan Gebauer (1838 - 1907), který chtěl svůj jazykovědný rozbor o pravostech Rukopisů potvrdit i chemickým rozborem. Své určité pochyby ale uveřejnil v Masarykově revui a k článku se Masaryk přidal jako spoluautor. Stalo se to v r. 1886.
A tím se rozhořel spor. Masaryk musel svoji revui, kterou do té doby vydával nakladatel Jan Otto, jenž se ve sporu zcela záměrně nechtěl stavět ani na jednu stranu, převzít zcela a vydávat ji sám.
Seydler v dubnu 1886 napsal do této revue podrobný článek s mnoha matematickými důkazy a jazykovědným rozborem o nepravděpodobnosti pravosti rukopisů. Článek byl nazván „Počet pravděpodobnosti v přítomném sporu“. Některá odůvodnění jsou velice zajímavá - Seydler velmi podrobně spočítal, jakých výrazů používal Josef Jungmann (1773 - 1874) při své práci na „Slovníku česko-německém“, který tehdy byl vodítkem tehdejší spisovné češtiny. Dokazoval na tom, které výrazy nemohly být v historických dílech, za které byly Rukopisy považovány, použity.
Při dalších jednáních a rozjitření obou stran býval Seidler jakýmsi zprostředkovatelem mezi jednotlivými účastníky sporu.
Protože v té době bylo na Masarykově straně velice málo lidí, stal se Seydler pochopitelně Masarykovi velmi blízkým přítelem.
Ale i přes rány osudu i svou poměrně složitou společenskou situaci se Seydler v této době rozhodl o zlepšení vybavení univerzity i hvězdárny. Začal s pořizováním knih, když nebylo možné nakupovat optické přístroje.
Zamýšlel také napsat vysokoškolskou učebnici astronomie. Měl rozvrženu osnovu a některé kapitoly zůstaly po jeho smrti v rukopisu.
V r. 1886 přijel do Prahy významný rakouský politik - nějakou dobu byl i premiérem Rakouska-Uherska, nyní však v roli ministra vyučování - Paul Gautsch von Frankenthurn (1851 - 1918), jemuž předal Seydler listiny se žádostí o zřízení astronomického ústavu. Původně chtěl umístit malou hvězdárnu do horní části královské obory (nynější Stromovka) v Bubenči.
V r. 1887 uvedl Seydler návrh řešení Keplerovy rovnice novou metodou na dvou přednáškách Královské České společnosti, což oceňují hlavně astronomové. Jeho odborné práce se týkaly určení drah planet a komet, dále problematiky vztahů nebeských těles - Většina jeho prací je ryze odborných, publikoval „Časopise pro pěstování matematiky a fysiky“, v „Pojednáních KČSN“ a „Sitzungberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien“ (Zprávy o zasedání Císařské akademie věd ve Vídni). Snažil se také přiblížit astronomii i laikům, především v Athenaeu, v Květech, Lumíru, Osvětě a v Živě. - Vedle prací ryze astronomických publikoval i z oblastí teoretické fyziky, mechaniky, pružnosti a elektřiny.
V roce 1887 nechal také vypracovat na vlastní náklady projekt hvězdárny a předložil ho ke schválení. Hned na jaře byl vyzván, aby si převzal některé přístroje z vídeňského c.k. dvorního astronomického a fyzikálního kabinetu. Získal pár moderních přístrojů, ale některé přivezené přístroje byly cenné pouze historicky. Sháněl přístroje na své útraty i jinak, protože v létě dostal dotaci na nákup literatury i zařízení, a další rok opět. Ale protože obě části univerzity, česká i německá, se snažily o svou vlastní hvězdárnu, což vídeňská vláda nemohla připustit, nebyla naděje na větší podporu; a tak se Seydler snažil uspořádat provizorní observatoř v pronajaté vile na Letné. Získal na podzim r. 1889 dotaci na nájem vily i na stavbu astronomického pavilónu a doufal, že se bude jednat o pouhé provizorium.
Ve vile bylo počítáno i s bytem pro ředitele hvězdárny.
Začalo se stavbou i s nákupem přístrojů a Seydler začátkem r. 1890 uzavřel kupní smlouvu s dědici jednoho soukromého hvězdáře ze Saska o nákup zařízení po něm. Jako záruku dal akcie, které v té době vlastníl.
O novém astronomickém ústavu dal Seydler vědět dalším světovým hvězdárnám a začal od nich dostávat odborné zprávy.
Po vzniku České akademie věd a umění Franze Josefa I. v r. 1890 se stal Seydler také í jejím členem. Byl také členem lipské astronomické společnosti.
V r. 1890 se Seydler znovu kvůli svým dětem oženil. O jeho druhé manželce jsem zjistila pouze, že se jmenovala Marie.
Radost z obratu ve výstavbě hvězdárny i z nového rodinného života ale byla krátká. Už v zimě 1890 nastalo zhoršení jeho nemoci, což se v létě trochu zlepšilo. Recidiva nastala v únoru 1891. Seydler doufal, že se mu uleví v horském prostředí slovinské Gorice (nyní na hranicích s Itálií), ale bylo mu tam hůře než doma, počasí bylo ještě horší. Rozhodl se k návratu a ještě ve vlaku velmi prostydl. Přes to, že stále doufal, že se uzdraví, zajímal se o dění na fakultě i na výstavbě hvězdárny, podlehl své nemoci 22. června 1891 ve svém bytě na Letné, která v té době ještě nebyla částí Prahy.
Pochován je v Praze na Olšanech.
Profesor Masaryk se o rodinu svého přítele staral a je známo, že když v r. 1905 paní Seydlerová koupila malý doměk v Neznašově u Týna nad Vltavou, že tam děti Seydlerovy a Masarykovy trávily spolu prázdniny.
Od roku 1900 až do roku 1997 sídlil Astronomický ústav Univerzity Karlovy, Seydlerem založený, na Smíchově v Praze ve Švédské ulici 7. I když podmínky sledování nebyly v tomto místě ideální, sledovala se zde obloha až do poloviny dvacátého století.
Význam Seydlerův spočívá především v tom, že byl zakladatelem české astronomické školy. Sám si určil za svůj vlastní úkol úkol pracovat na vzdělání českého národa.
Ve své době byl uznáván i světovými hvězdáři, s mnohými z nich si dopisoval.
Je s podivem, kolik toho ve svém krátkém životě stihl - vedle péče o své blízké, zaměstnání, rozvoj celého vědeckého oboru, ale i mnoho záležitostí všeobecných.
Jak již bylo poznamenáno v začátku článku, až na pár astronomů, kteří se zabývají jeho výpočty a řešeními, patřících do „...hloučku těch, kteří k němu přilnuli blíže“, o něm nikdo neví, ba ani netuší, že existoval.
Na jeho počest je pojmenována planetka č. 6586 objevená astronomem Antonínem Mrkosem (1918 - 1996).
Jeho jménem jsou nazvány jen ulice v Praze - Nových Butovicích a v Hradci Králové.