Schmied Ladislav

Schmied Ladislav

GC71Y3Q

22.6.1927-29.3.2012

pozorovatel Slunce

 

Ladislav Schmied byl vynikajícím pozorovatelem Slunce s nejvyšším počtem pozorování.
Schmied vstoupil do ČAS jako student v roce 1943 a v roce 1944 začal soustavně pozorovat sluneční fotosféru. V roce 1947 se stal pozorovatelem Sluneční sekce, tehdy pod vedením dr. Ceplechy. Od poloviny padesátých let spolupracoval s astronomickým kroužkem v Jindřichově Hradci s prof. Neuwirthem a p. Mosem. V roce 1961 se účastnil celostátní výpravy na pozorování úplného zatmění Slunce do Bulharska.
Pozorovatelna Ladislava Schmieda byla postavena v Kunžaku na jeho pozemku za rodinným domkem, obklopená zahradami náležejícími k zástavbě vesnických domů. Byl to dřevěný zahradní domek s plechovou odsuvnou střechou. Výhodou této konstrukce bylo její rychlé ovládání, takže navést dalekohledy na pozorování bylo poměrně snadné a pozorování tak mohlo proběhnout i ve chvílích, kdy se byť jen na krátko rozjasnila obloha. Pozoroval dalekohledy z dílny Viléma Gajduška a Františka Kozelského bez motorového pohonu.
Schmied začal se systematickým zakreslováním slunečních skvrn již v roce 1944, ale za kvalitní považoval svá pozorování až z období kolem roku 1947. Každý den, pokud se alespoň na chvíli vyjasnilo, pečlivě zakresloval postavení skvrn na slunečním kotoučku a získal tak do své smrti více než 12 500 pozorování. Za 66 roků každodenního zakreslování dokončil sledování téměř 6 slunečních cyklů a stal se tak soukromou osobou s nejdelší pozorovací řadou na světě.
Ladislav Schmied kromě vlastních pozorování koordinoval a zpracovával pozorování stanic ČESLOPOL z Čech, Moravy, Slovenska a Polska. Je autorem publikace Sluneční činnost v letech 1610–1748 a 1969 až 1992 (Úpice) a dále publikace Štatistické a grafické prehľady slnečnej činnosti od roku 1610 (Hurbanovo). Na jeho počest byla pojmenovaná planetka (11326) Ladislavschmied.

 

 

Podklady

 

Pan Ladislav Schmied byl vynikajícím pozorovatelem a to i přesto, že dlouhá léta bojoval s velkým handicapem, kterým byl jeho postupně se zhoršující zrak. Velkou životní odměnou pro něho bylo, když se mu díky moderním medicínským metodám zrak navrátil do té míry, že nemusel nosit brýle. Bohužel to již bylo na sklonku jeho života.

Pan Schmied vstoupil do ČAS jako student v roce 1943 a v roce 1944 začal soustavně pozorovat sluneční fotosféru. V roce 1947 se stal pozorovatelem Sluneční sekce, tehdy pod vedením Dr. Ceplechy. Od poloviny padesátých let spolupracoval s astronomickým kroužkem v Jindřichově Hradci s Prof. Neuwirthem a p. Mosem. V roce 1961 se účastnil celostátní výpravy na pozorování úplného zatmění Slunce do Bulharska a v témže roce byla v Jindřichově Hradci otevřena hvězdárna, kde společně s p. Martínkem instaloval hlavní dalekohled od konstruktérů Kozelský/Gajdušek. Sám ve své sluneční pozorovatelně v Kunžaku používal pro svá pozorování dalekohled, který měl optiku od stejné dvojice konstruktérů. V letech 1961 až 1964 absolvoval kurz astronomie v Českých Budějovicích. V základní škole v Kunžaku vedl vlastní astronomický kroužek, který spolupracoval s kroužkem v Jindřichově Hradci, se kterým společně pořádali meteorické expedice.

Pan Ladislav Schmied svojí technikou napozoroval téměř 6 slunečních cyklů a kromě vlastních pozorování koordinoval a zpracovával pozorování stanic ČESLOPOL z Čech, Moravy, Slovenska a Polska. Je autorem publikace Sluneční činnost v létech 1610-1748 a 1969-1992 (Úpice) a dále publikace Štatistické a grafické prehlady slnečnej činnosti od roku 1610 (Hurbanovo). Z nedávné doby (2004) je rozsáhlá publikace Evidence vizuálních pozorování sluneční fotosféry v ČR a SR, která existuje i v digitální podobě.

 

Za svoji astronomickou činnost byl mnohokráte oceněn.

 1965 Byl vyhlášen nejlepším pozorovatelem sluneční sekce ČAS

 1967 Čestné uznání (za vynikající odbornou a organizační práci v ČAS)

 1971 Medaile J. Keplera

 1974 Čestné uznání (za obětavou práci pro sluneční sekci)

 1976 Medaile M. Koperníka

 1978 Čestné uznání za práci v ČAS

 1992 Čestné uznání (za jeho významnou a dlouholetou práci pro astronomii)

 1995 Zvolen čestným členem ČAS (jako uznání zásluh o rozvoj astronomie)

 1999 Čestné uznání u příležitosti Astronomického festivalu (za dlouholetou činnost ve prospěch české astronomie)

 2002 Čestné členství na Hvězdárně Františka Pešty v Sezimově Ústí (za mnohaleté vynikající studium a pozorování aktivity Slunce)

 

Také po něm byla pojmenována planetka 11326 - Ladislavschmied.

Pan Schmied si zachovával i přes svůj vysoký věk bystrou mysl, racionální úsudek a svěžího ducha. Uměl vždy naslouchat a poradit. O panu Schmiedovi se dá jednou větou říci, že to byl velký životní optimista. Díky svému optimismu překonal mnoho až neuvěřitelných životních překážek.

A také to byl Pozorovatel vesmíru s velkým P.

 

Narodil se v jižních Čechách, kde také prožil celý svůj život. Vystudoval obchodní školu v Jindřichově Hradci a zaměstnán byl jako účetní a rozpočtář. Už v době klukovských let projevoval zájem o astronomii, který se během středoškolského studia prohloubil a zavedl jej do řad České astronomické společnosti. Svoje vzdělávání v astronomii neustále rozvíjel studiem odborných časopisů, především Říše hvězd, čilým písemným stykem s kolegy nebo kurzem astronomie pořádaným v letech 1961–1964 v Českých Budějovicích.

S manželkou Františkou žili v domku ve střediskové obci Kunžak v okrese Jindřichův Hradec, na jehož zahradě L. Schmied vybudoval vlastní pozorovatelnu se dvěma dalekohledy. Tuto využíval především pro zakreslování skvrn sluneční fotosféry, ale také pro výuková pozorování dětí z astronomického kroužku při základní škole Kunžak, který dobrovolně založil a vedl. Spolupořádal také meteorické expedice s účastníky ze svého kunžackého kroužku a členy Astronomického kroužku v Jindřichově Hradci.

Problémem při jeho astronomických pozorováních byl zrak, který se mu stále zhoršoval a bránil mu v pozorování noční oblohy. Až ke sklonku života, po dovršení 80 let, absolvoval laserové operace obou očí a získal tak možnost kvalitního pozorování a vidění bez silných brýlí. V kontextu tohoto celoživotního hendikepu je jeho pozorovací dílo neuvěřitelně rozsáhlé.

Dalšími zájmy, kde dosahoval výborných výsledků, byla například jeho účast ve Svazarmu.

Ladislav Schmied a Česká astronomická společnost

 Už v roce 1943 ještě jako student střední školy vstoupil do České astronomické společnosti a jako svoji kmenovou odbornou skupinu si vybral Sluneční sekci, kterou v té době vedl RNDr. Zdeněk Ceplecha, DrSc. I přesto, že žil v malé obci poněkud odtrženě od hlavního dění České astronomické společnosti, zůstal jejím členem celý život a vedl alespoň čilý písemný styk s ostatními členy. Díky svojí činnosti také obdržel čestné členství v této organizaci.

 

Pozorovatelna v Kunžaku

Soukromá pozorovatelna Ladislava Schmieda byla postavena na jeho pozemku za rodinným domkem, obklopená zahradami náležejícími k zástavbě vesnických domů. Jednalo se o dřevěnou boudu, která měla plechovou odsuvnou střechu. Výhodou této konstrukce bylo její rychlé ovládání, takže navést dalekohledy na pozorování bylo poměrně snadné a pozorování tak mohlo proběhnout i ve chvílích, kdy se byť jen na krátko rozjasnila obloha.

Dva dalekohledy – jeden refraktor a druhý reflektor – byly nesené paralaktickou montáží a oba sestrojila dvojice tehdejších vynikajících konstruktérů dalekohledů Ing. Vilém Gajdušek a František Kozelský. Paralaktická montáž však neměla motorek na pohánění dalekohledů a tedy vyrovnávání pohybu nebeských těles po obloze. To znamenalo, že objekty se během krátké chvíle posunuly mimo zorné pole dalekohledu a bylo třeba na ně dalekohledy stále ručně navádět. Ačkoliv pro pozorování je většinou absence pohonu problémem, pan Schmied si ji při svém zakreslování slunečních skvrn pochvaloval, protože pohyb mu zřetelněji znázorňoval i malé skvrny, které by vlivem svého slabého zraku přehlédl.

Dle vlastních slov cítil L. Schmied v obci Kunžak určitou zeměpisnou odloučenost od práce kolegů astronomů. Z toho důvodu velmi uvítal snahy nedaleké skupiny astronomů-amatérů z Jindřichova Hradce vystavět hvězdárnu.

V Jindřichově Hradci založil astronomický kroužek František Neuwirth, původně profesor Gymnázia v Bučovicích. Svá první hradecká pozorování pořádal na Tyršově stadionu. Poté, co kolem sebe soustředil další amatérské zájemce o astronomii, začal spolu s nimi usilovat o vybudování pozorovatelny. Vedoucí Astronomického kroužku v J. Hradci p. Mos oslovil L. Schmieda s nabídkou spolupráce, která se od té doby velmi zdárně rozvíjela. Ladislav Schmied se aktivně účastnil činnosti kroužku, spolupracoval při astronomických a kosmonautických přednáškách a pozorováních. Kroužek se scházel v budově zámecké okresní knihovny a zároveň si vyjednal přestavbu bývalé prachárny ležící asi 1 km jižně od města na hvězdárnu. Aktivity kroužku se poté přenesly do vlastních prostor.

 

Pozorování Slunce

Hlavním celoživotním zájmem Ladislava Schmieda byla fotosféra Slunce. Konkrétně pozorování dějů souvisejících s jedenáctiletou periodou zvanou sluneční cyklus. Sluneční aktivita má výrazné projevy, které jsou viditelné již poměrně malým dalekohledem, někdy dokonce i očima. Jedná se především o sluneční skvrny, temná místa ve fotosféře, které jsou osamocené nebo častěji soustředěné do skupin rozkládajících se podélně kolem slunečního rovníku. Jak se Slunce otáčí kolem své osy, tak se skvrny a jejich skupiny postupně posouvají po slunečním disku a zároveň den ode dne postupně mění svoji velikost.

L. Schmied se systematickým zakreslováním slunečních skvrn začal již v roce 1944, ale za kvalitní považoval svá pozorování až z období kolem roku 1947. Každým dnem, pokud se alespoň na chvíli vyjasnilo, pečlivě zakresloval postavení skvrn na slunečním kotoučku a získal tak do své smrti více než 12 500 pozorování. Za 66 roků každodenního zakreslování dokončil sledování téměř 6 slunečních cyklů a stal se tak soukromou osobou s nejdelší pozorovací řadou na světě. Jak sám vypočítal, stačilo by pouhých sedm pozorovatelů, jako byl on, aby čeští astronomové do dnešních dní měli souvislou neporušenou řadu pozorování od doby císaře Rudolfa II. Habsburského, kdy Johannes Kepler obdržel jako dar v té době novinku – čočkový dalekohled, který mu zaslal jeho přítel Galileo Galilei.

Vlastní pozorování skvrn prováděl formou jejich projekce a zakreslení do protokolu s předtištěnou kružnicí, která znázorňuje sluneční disk. Protokol si pokládal na destičku připevněnou za okulár pozorovacího dalekohledu tak daleko, aby velikost zobrazeného Slunce co nejpřesněji odpovídala velikosti předtištěné kružnice. Po pozorování spočítal skvrny a proměřil vzdálenost skvrn od slunečního rovníku, a následně přenesl jejich sluneční šířku do motýlkového grafu a četnost do křivek relativních čísel. Pomáhal katalogizovat svá i cizí pozorování v rámci České republiky, Slovenska a Polska.

V rámci zájmu o Slunce se také zúčastnil expedice za úplným zatměním Slunce do Bulharska, které proběhlo 15. února 1961. Výpravu za Astronomický ústav Akademie věd České republiky v Ondřejově vedl autor slunečního programu Fotosferex RNDr. Ladislav Křivský, CSc., a účastnil se jí i známý český lovec komet doc. RNDr. Antonín Mrkos, CSc. S přístroji se výprava přepravila do Varny, kde prováděla astronomická i meteorologická měření. Do výzkumu bylo zapojeno i letadlo, z jehož paluby také probíhala pozorování. Pozemské expedici se však zatáhlo během úkazu.

 

 

Ladislav Schmied se narodil 22. června 1927. O astronomii se začal zajímat na prvním stupni základní školy. Již v 16 letech se stal členem České astronomické společnosti, kde nejprve působil v početní sekci a posléze ho uchvátilo pozorování Slunce. Od roku 1947 byla jeho velmi kvalitní pozorování zasílána na švýcarskou hvězdárnu v Curychu. Potřebné astronomické znalosti získá-val především samostudiem a  ve tříletém astrono-mickém kurzu. V roce 1961 se zúčastnil českoslo-venské výpravy za úplným zatměním Slunce do Bulharska. V polovině šedesátých let začal spolu-pracovat s Hvězdárnou ve Valašském Meziříčí, pro kterou prováděl redukci vizuálních pozorování Slunce, získaných stanicemi na území České a Slovenské republiky. Od roku 1976 spolupracoval pan Schmied se slunečním oddělením Astrono-mického ústavu ČSAV v rámci služby Fotosferex. Na začátku devadesátých let zpracoval Evidenci vizuálních pozorování sluneční fotosféry v ČR a SR, během tohoto projektu se mu podařilo získat takové pozorovatelské skvosty, jako pozorování Slunce pořízené Johannem Gregorem Mendelem či baronem Arturem Krausem.
Své výsledky publikoval v řadě astronomic-kých časopisů a bulletinů (Astropis, Kozmos, Říše hvězd, Jihočas, Spektrum, bulletin pro pozorování Slunce Hvězdárny ve Valašském Meziříčí). Je autorem dvou publikací – Sluneční činnost v letech 1610 – 1748 a 1969 – 1992 (vydala Hvězdárna Úpice 1995 a 1996) a Štatistické a grafické prehlady slnečnej činnosti od roku 1610 (SÚH Hurbanovo, 1997).
Od narození žije pan Schmied na České Kanadě v městečku Kunžaku. Celý život pracoval v jednom menším podniku jako ekonomický pracovník. V současné době je členem sluneční sekce a Jihočeské pobočky České astronomické společnosti, v obou složkách pracoval dříve i jako člen předsednictva.

Schmiedova celoživotní činnost byla několikrát oceněna:
• za svou práci byl oceněn udělením Keplerovy a Koperníkovy medaile
• v roce 1994 udělil 13. sjezd ČAS panu Schmiedovi čestné členství za jeho celoživotní výzkum sluneční fotosféry
• v roce 1999 obdržel pan Schmied na Astronomickém festivalu v Brně čestné uznání České astronomické společnosti za rozvoj české astronomie a České astronomické společnosti
• v roce 1999 byla po panu Schmiedovi pojmenována planetka č. 11 326 (LadislavSchmied)


1) Pane Schmiede, víme o Vás, že jste již dlouholetým členem České astronomické společnosti. Co pro Vás vstup do ČAS znamenal a kdy jste do ČAS vstoupil?
Do České astronomické společnosti jsem vstoupil v roce 1943, ale již po několika měsících členství jsem byl ze společnosti vyloučen, neboť ve válečném protektorátu vyšel příkaz, že mládež nesmí být organizována v žádném spolku. Přesto tento zákaz Česká astronomická společnost plně nerespektovala a i nadále mi zasílala například Říši hvězd, jako bych byl jejím právoplatným členem. Ihned po ukončení války jsem byl do databáze ČAS opět zařazen a tehdy jsem se stal členem početní sekce, jejímž hlavním úkolem bylo vypomoci s pracnými počty ondřejovským pracovníkům. Práce pro společnost se mi velmi líbila, a tak jsem se začal blíže zajímat, kde bych se mohl ještě uplatnit. Nejvíce mně učarovala sekce sluneční, a tak jsem se v roce 1946 stal jejím členem. Získal jsem zde první poznatky o naší hvězdě a naučil se zakreslovat sluneční fotosféru. Měl jsem velké štěstí na výborné učitele, nejvíce poznatků jsem získal od pana Františka Kadavého, tehdejšího administrátora ČAS, který se později stal ředitelem petřínské hvězdárny v Praze. S ním jsem pak i spolupracoval až do jeho úmrtí.

2) Pozorujete sluneční aktivitu pravidelně od roku 1947, patříte k nejpilnějším pozorovatelům slunečních skvrn u nás. Jak se dá vůbec dosáhnout přes 10 tisíc pozorování a co to obnáší?
Od roku 1947 do dnešních dnů jsem pořídil přes 10 700 pozorování, což znamenalo využít na pozorování každou volnou chvíli. Ročně pořizuji přibližně 180 – 270 pozorování sluneční fotosféry, nejméně jich bývalo v době mého zaměstnaneckého poměru, kdy jsem se musel především věnovat své práci. A tak se postupem času vytvořila tato dlouhodobá řada pozorování. Pokud by některý čtenář chtěl tohoto fantastického čísla co nejrychleji dosáhnout, musel by po dobu 30 let pozorovat 365 dní v roce!!!
Nelituji toho, že jsem v životě věnoval každou volnou chvilku Sluníčku a myslím si, že jsem o Slunci a o historii jeho aktivity za celé toto období získal hodně poznatků.

3) V Kunžaku jste si vybudoval v roce 1976 svoji pozorovatelnu Slunce, co vše jste v ní prožil a kolik času jste v ní strávil?
Mohu říci, že od roku 1976, kdy jsem tuto svoji minipozorovatelnu zbudoval, snad neuplynul žádný jasný den, kdy bych pozorovatelnu nepřišel navštívit a alespoň jeden zákres či pozorování neprovedl. Využívám na pozorování každé volné chvilky, neboť na Sluníčku se stále něco děje – na co se nepodíváte dnes, zítra již nespatříte. Každé pozorování je platné pro ten okamžik, kdy ho pořídíte – pokud ho neprovedete, je nenávratně pryč.

4) Celý život pozorujete sluneční skvrny, co pro Vás Slunce vůbec znamená?
Myslím, že jako pro každého z nás – otázka života na naší planetě. Člověk je se Sluncem těsně spjat po celý svůj život a možná i psychická pohoda závisí na tom, zda Slunce svítí či nikoli, alespoň já to tak cítím – celý život jsem naladěn na jeho frekvenci.

5) V roce 1999 se odehrálo nádherné zatmění Slunce, jak jste je prožíval?
Prožíval jsem ho střídavě oblačno. Měli jsme zde překrásné počasí, pozorovalo se velmi dobře, ale byl jsem v té době bohužel v kritickém zdravotním stavu. Celý jev jsem tak nemohl sledovat, po chvilkách pozorování jsem si musel jít odpočinout. Do okolí pozorovatelny jsem pro zájemce umístil ještě několik dalších dalekohledů, nakonec se tu sešlo přes 120 osob. Ti moji následovníci se po celou dobu zatmění návštěvníkům ochotně věnovali – lidé z toho měli velkou radost, byl to pro ně neopakovatelný zážitek.
Trochu lituji toho, že jsem ve svém životě nikdy nespatřil na vlastní oči žádné úplné zatmění Slunce, i když jsem se v únoru 1961 stal členem tehdejší československé expedice profesionálů a amatérů za úplným zatměním Slunce do Bulharska. Bohužel počasí nám nepřálo, takže jsme viděli jen zataženou oblohu s mraky. Zákon schválnosti tomu chtěl, že po ukončení úplného zatmění se během několika minut oblačnost totálně rozpustila a po zbytek dne již sluníčko svítilo. Nějaké  výsledky jsme nakonec z expedice přivezli, neboť například dr. Křivský měl ssebou aparaturu na provádění rádiových pozorování zatmění a navíc bulharská strana nám dala k dispozici vojenské letadlo, takže jeden člen naší  výpravy usedl na palubu tohoto letadla, a pořídil tak celou sérii fotografií průběhu celého zatmění. A právě v roce 1999 procházel pás úplného zatmění znovu tímto místem, kde jsme před těmi 38 roky pobývali.

6) Nedávno se na internetu objevil nový magazín, na kterém se podílíte, a který se kromě astronomie věnuje pozorování Slunce. Mnozí padesátníci tvrdí, že počítač je jejich nepřítel. Je to tak i ve Vašem případě?
Nedá se to říct, neboť já si velice vážím komunikačních schopností, které nám počítače v současné době dávají. Svoje pozorování jsem vždy zpracovával za pomoci tužky, pravítka a kalkulačky, zatímco dnes existuje řada speciálních počítačových programů, které umožňují rychlé, kvalitní a velice přesné zpracování napozorovaného materiálu. Magazín o Slunci na internetu je především dílem mého teprve čtrnáctiletého  spolupracovníka, který již několik let ke mně dochází a já si v něm vychovávám svého následovníka. Kromě informací o naší hvězdě zde nově čtenáři naleznou i údaje o tělesech sluneční soustavy. Magazín o Slunci naleznete na internetové adrese: www.slunce.wz.cz

7) Na Vaši počest byla pojmenována planetka. Proslýchá se, že Vám byla předána za poněkud zajímavých okolností.
Je tomu tak. Před dvěma léty projížděl našimi končinami Ebicykl a během návštěvy mé pozorovatelny mi certifikát o pojmenování předala osobně objevitelka planetky slečna Lenka Šarounová, za asistence  dr. Grygara. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, a zejména i to, když dr. Grygar velice ohodnotil spolupráci mé manželky, která mi to všechno trpí, čímž se jí též dostalo velikého ohodnocení.

8) Máte bohaté zkušenosti, stále hodně elánu a nápadů. Jak se Vám spolupracuje s mladou generací?
Na tuto otázku nedokážu zcela přesně odpovědět, ale mám takový dojem, že se mi s mladou generací spolupracuje odjakživa lépe než s mými vrstevníky, což je velice zajímavé. Možná je to tím, že při setkání s nimi vždy omládnu (smích).
Celý život jsem rád pracoval s mládeží, několik let jsem vedl astronomické kroužky a ještě nyní seznamuji s astronomií nadaného hocha z naší ulice (je to právě ten mladík, který vytváří internetové stránky o Sluníčku). V současné době chodím ještě občas besedovat o vesmíru s dětmi z kunžacké školy.

9) Jak je vidět, věnujete Sluníčku spoustu času, někdy by se zdálo, že veškerý čas. Jak to snáší Vaše manželka?
Moje manželka to snášela vždy vcelku dobře, občas se však objevily chvilky, kdy mě popichovala, že bych té práce mohl na chvíli zanechat. Nikdy mi však neřekla, abych tento svůj koníček přestal dělat úplně. Na druhé straně musím přiznat, že mi v mé zálibě mnohokrát pomáhala – například, když jsem byl nemocný, otevírala mi střechu pozorovatelny. Dokonce si i jednou s mým příbuzným zkoušela naší hvězdu nakreslit, avšak Sluníčko je potrestalo -  bylo tam přes 160 skvrn, a zákres jim tak trval přes 3 hodiny. Takže vícekrát se už neodvážili.

10) Jaká sluneční zajímavost nás čeká v nejbližší době?
V letošním roce – v červnu a v prosinci – dojde k úplným zatměním Slunce, avšak ty u nás nebudou pozorovatelná. Můžeme se však těšit na příští rok, kdy 31. května (2003) nastane částečné zatmění Slunce. Měsíc zakryje kolem 85% slunečního kotouče, bohužel zatmění nastane krátce po východu, čili Slunce se bude nacházet v malé výšce nad obzorem, což pozorování ztíží. V současné době prochází Slunce zajímavým vývojem, kdy je zhruba 2 roky po maximu slunečního cyklu. Od tohoto maxima sluneční aktivita klesala, a to až do začátku minulého roku, přičemž v průběhu II. pololetí se začala opět zvyšovat a v současné době trvá tzv. sekundární maximum jedenáctiletého cyklu, po jehož ukončení bude postupně sluneční aktivita v průběhu několika dalších let klesat až k té proslavené nule – tedy minimu slunečního cyklu, kdy Slunce může zůstat beze skvrn a aktivních oblastí. Další maximum sluneční aktivity můžeme očekávat kolem roku 2011.