Šafaříková Pavlína

 

Paní Pavlína Šafaříková (* 11. IV. 1836), rodem Králova, druhá manželka prof. Dra Vojtěcha Šafaříka, první astronomka česká, byla dcerou profesora malostranského gymnasia, pod jehož vedením nabyla soukromoupílí všestranného i klasického vzdělání. Šafařík se od mládí vedle chemie a astronomie zabýi val optikou, hlavně broušením skleněných i kovových zrcadel, při čemž mu byla po léta vytrvalou pomocnicí. Sama se záhy zabývala astronomií a jsou zachovány její záznamy o pozorováních malým dalekohledem. Z té doby pocházejí její samostatné články a publikace, jako „Dějiny dalekohledu", „Úplné zatmění slunce" z r. 1887, „Nejstarší astronomie" (Osvěta 1888), William Herschel a jeho sestra Karolina 1900 a 1925. K jejím zásluhám je hodno přičísti rozhodnou apologii českého národa v brožuře vlastním nákladem vydanou r. 1898 „Audiatur et altera pars! Beitrag zur deutsch-bohmischen Streitfrage a ohrazení proti pohaně pamětní desky Pavla Josefa Šafaříka. Se svým manželem brala podíl na sjezdech ,,Asíronomische Gesellschaft". Velký 8" refraktor Clarkův z pozůstalosti Šafaříkovy věnovala hvězdárně „bratří Josefa a Jana Friče" v Ondřejově a založila astronomický fond při České akademii věd a uměni. Zemřela na Král. Vinohradech č. p. 422 dne 30. III. 1920.