Šafařík Vojtěch

Vojtěch Šafařík se narodil v Novém Sadu v tehdejších Uhrách 26. října 1829. Jeho otec Pavel Josef Šafařík, významný slavista, zde byl tehdy ředitelem gymnasia. Vojtěch Šafařík vystudoval gymnasium v Praze a po té začal v Praze a v Brně studovat chemii, jejíž vysokoškolská studia ukončil na Universitách v Berlíně a Göttingen, když mezitím v letech 1851–1856 vyučoval chemii na reálce v Praze. V letech 1859–1861 byl profesorem na obchodní akademii ve Vídni. Na české technice v Praze začal působit nejprve jako skriptor od roku 1865 a od roku 1868 pak jako profesor chemie. V téže hodnosti přešel v roce 1882 na pražskou universitu, kde potom v letech 1892-1896 působil jako profesor deskriptivní astronomie. Zemřel v Praze 2. července 1902.

Jeho původní specializací byla tedy chemie, v níž i aktivně pracoval a publikoval. Zabýval se například fotografickými emulsemi. Ale v popředí jeho zájmů byla astronomie. Na svém domě v Praze na Vinohradech nad Gröbovými sady postavil soukromou hvězdárnu,kde prováděl svá astronomická pozorování, podrobně zapisovaná do 3 knih pod názvem „Diarum astronomicum“,obsahujících i četné kresby Měsíce, planet a podobně, a do 10 sešitových knih záznamů o pozorování proměnných hvězd. Právě především pozorováními proměnných hvězd pronikl na mezinárodní pole. Během 17 let provedl přes 20 tisíc jejich pozorování a výsledky publikoval v Astronomische Nachrichten, Vierteljahrschrift der Astronomischen Geselschaft a ve spisech České královské společnosti věd. Souhrnně byla tato jeho pozorování proměnných hvězd zpracována a publikována ve dvou rozsáhlých spisech ještě před první světovou válkou Ladislavem Pračkou.

Šafaříkovy pozorovací deníky byly dlouhá léta v Moskvě, kam byly na jeho přání po jeho smrti zaslány J. J. Fričem, zakladatelem hvězdárny v Ondřejově. Ve 4. knize „Diarum astronomicum“,do níž sám Šafařík již nic nezaznamenal,ale do níž Frič přepsal nejzajímavější části z předchozích 3 knih,o tom J. J. Frič píše: „Záznamy o svých observacích chtěl původně odkázati ke zpracování archivu Astronomické společnosti v Lipsku, kde utvořila se komise pro studium měnivých hvězd, jejímž členem je také Ceraski. Když společnost archiv zrušila, změnil své přání v ten smysl, aby odevzdány byly rukopisy hvězdárně Moskevské, jejímž ředitelem je právě Ceraski.“ Toto Šafaříkovo přání Frič splnil a pozorování Šafaříka byla v držení universitní hvězdárny v Moskvě. Teprve po druhé světové válce je přivezl zpět Dr. B. Šternberk a dnes jsou uložena v historickém archivu Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově.

Šafařík se rovněž zabýval astronomickou optikou a broušením zrcadel, a to jak skleněných tak i kovových. Výsledky těchto svých prací publikoval v Astronomische Nachrichten a Centralzeitschrift für Optik und Mechanik. Značný vliv měl Vojtěch Šafařík na práci bratří Josefa a Jana Friče v jejich astronomických počátcích. Byl s nimi v poměrně úzkém kontaktu,prvým přístrojem vyrobeným v dílně bratří Fričů byl zrcadlový dalekohled pro prof. Šafaříka (dnes v Šafaříkově historickém muzeu hvězdárny v Ondřejově) a byl nadšeným podporovatelem J. J. Friče v jeho snaze o vybudování hvězdárny v Ondřejově, o čemž svědčí i zdravice prof. Šafaříka z 21. června 1900, v níž vzletně vítá výstavbu ondřejovské hvězdárny. Proto také ve své závěti věnoval veškeré své astronomické materiály J. J. Fričovi pro hvězdárnu v Ondřejově. Jednalo se především o jeho astronomickou knihovnu, která se stala základem knihovny ondřejovské hvězdárny, a o refraktor s velmi kvalitním Clarkovým objektivem, který do 50. let minulého století sloužil v centrální kopuli ondřejovské hvězdárny a Clarkův objektiv je zde dosud používán pro studium jemné struktury slunečních skvrn. Z pozůstalosti získal Frič rovněž kyvadlové hodiny,které prof. Šafařík zakoupil z pozůstalosti Jana Evangelisty Purkyně. Na kovové tabulce ve štítě skříně hodin jsou vyryta slova: „Těchto hodin si važte,ty viděly Purkyňovu smrt.“ V současné době jsou tyto hodiny umístěny v ředitelně Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově.

Do držení Dr. J. J. Friče se tímto způsobem dostala i řada dalších historicky významných materiálů z pozůstalosti prof. V. Šafaříka, které jsou dnes uloženy v Historickém archivu hvězdárny v Ondřejově. Kromě již zmíněných pozorovacích deníků Šafaříka jsou to rukopisy některých rozsáhlejších děl Vojtěcha Šafaříka jako „O hledidlech astronomických“,„Fisiograf ia Čech, Moravy,Uher“,začátek českého překladu Humboltova spisu „Kosmos“,originál německy psaného rukopisu z roku 1898 pamětí prof. Šafaříka, zahrnující léta 1839–1859, a jeho český překlad od Z. Rohla. V archivu jsou rovněž plány Šafaříkovy vily a hvězdárny na Vinohradech, četná korespondence a další materiály.

Pozůstalost po prof. Vojtěchu Šafaříkovi svědčí nejenom o jeho širokém badatelském zájmu,ale i o jeho nesmírné pravciotosti. To dobře dosvědčují slova Dr. J. J. Friče, kterými začíná úvod 4. knihy Šafaříkových „Diarium astronomicum“: „Zemřel dne 2. července 1902 o šesté hodině večerní na Královských Vinohradech ve svém domě č. p. 422. Celý život jeho byl jediným studiem. Když stáli jsme nad spoustou jeho poznámek a písemností, prohodila správně jeho paní: „Ten člověk snad po celý život nedal pero z ruky.“ Záznamů, výpisů, náčrtů o vlastních a cizích pracích jest takové množství, že by bylo potřebí alespoň jednoho celého života a stejně geniálního ducha,aby vše to nezůstalo než materiálem, nežli vzácnou, ale skrytou rudu.“

Miloslav Kopecký (Astropis 2/2002)