GC73D86
13. 6. 1595 – 10. 4. 1667
fyzik, matematik, lékař, profesor
Jan Marcus Marci, česky Jan Marek Marci z Kronlandu byl renesanční lékař, fyzik a matematik, jeden z posledních českých polyhistorů.
Marci studoval na gymnáziu v Lito-myšli a poté na univerzitách v Olomouci a v Praze. V roce 1625 získal Marci v Praze doktorát medicíny.
S doktorátem medicíny současně dostal místo mimořádného profesora na lékařské fakultě. V roce 1626 byl jmenován fysikem (lékařem) Království českého a roku 1630 řádným profesorem na univerzitě. V roce 1658 byl jmenován osobním lékařem císaře Leopolda I. a v roce 1662 rektorem univerzity. Vedle své profesury vykonával úspěšnou lékařskou praxi.
Marci se proslavil svými fyzikálními objevy o rázu pružných těles a o lomu světla. Za tyto výsledky byl jmenován členem Královské společnosti nauk v Londýně.
Marciho však zajímala i matematika, kde ho z problémů čistě matematických upoutala kvadratura kruhu. Té věnoval dva spisy: „De proportione motus figurarum rectilinearum et circuli quadratura ex motu“, který vyšel v Praze v roce 1648, a „Labyrinthus, in quo via ad circuli quadraturam pluribus modis exhibetur“, vydaného v Praze v roce 1654.
Přívlastek z Kronlandu vznikl přesmyčkou z Landskron – Lanškroun, což bylo Marciho rodiště. Zvolil si jej u příležitosti získání šlechtického titulu za lékařské zásluhy a obranu Prahy proti Švédům v roce 1648.
Na jeho počest byl pojmenován kráter Marci na odvrácené straně Měsíce, planetka (3791) Marci a jeho jméno nese Spektroskopická společnost Jana Marka Marci.
Podklady
Jan Marcus Marci, česky Jan Marek Marci z Kronlandu, lat. Ioannes Marcus Marci, (13. června 1595, Lanškroun - 10. dubna 1667, Praha) byl renesanční lékař, fyzik a matematik, jeden z posledních českých polyhistorů.
Studoval na gymnáziu v Litomyšli a poté na univerzitách v Olomouci a v Praze.
V roce 1625 získal v Praze doktorát medicíny. Současně získal místo mimořádného profesora na lékařské fakultě. V roce 1626 byl jmenován fysikem (lékařem) království českého a roku 1630 řádným profesorem na univerzitě. V roce 1658 byl jmenován osobním lékařem císaře Leopolda I. a v roce 1662 rektorem univerzity. Vedle své profesury vykonával úspěšnou lékařskou praxi.
Proslavil se svými objevy fyzikálními o rázu pružných těles a o lomu světla. Za tyto výsledky byl jmenován členem Královské společnosti nauk v Londýně.
Z problémů čistě matematických ho upoutala kvadratura kruhu. Té věnoval dva spisy De proportione motus figurarum rectilinearum et circuli quadratura ex motu, který vyšel v Praze v roce 1648, a Labyrinthus, in quo via ad circuli quadraturam pluribus modis exhibetur, vydaného v Praze v roce 1654.