Objevitel Pierre Méchain
Datum objevu 1780
Rektascenze 2h 42m 40,7s
Deklinace -0° 00' 48"
Jasnost 9 mag
Úhlová velikost 7,1′×6,0′
Vzdálenost 60.000.000 sv. let
Foto ESO
Galaxie M77 (NGC 1068) leží asi 1° jihovýchodně od hvězdy δ Ceti a patří mezi největší objekty v Messierově katalogu. Za dobrých pozorovacích podmínek je viditelná i menšími dalekohledy, ve kterých se ukáže jako malá kulatá mlhavá skvrnka, ale náznaky spirální struktury jsou viditelné až pomocí většího amatérského dalekohledu. V aktivním galaktickém jádře sídlí obří černá díra. Toto jádro je silným zdrojem rádiových vln, což roku 1952 objevil Berbard Yarnton Mills, který tento zdroj označil jako Cetus A, v katalogu radiových zdrojů má galaxie označení 3C 71. Oblast jádra je zodpovědná za seyfertovou aktivitu, má hmotnost kolem 10 milionů hmotností Slunce.
- Historical Observations and Descriptions of M77
- Early Hubble Space Telescope images of M77 (1990, pre-repair); Post-repair HST images of M77 (1994, Early-release/ERO)
- Ultraviolet Imaging Telescope (UIT) UV images of M77
- Chandra X-ray Observatory images of M77 (in X-rays)
- More images of M77
- Amateur images of M77
Když Pierre Méchain 29. října 1780 objevil tento objekt, popsal jej jako mlhovinu. Charles Messier jej 17. prosince 1780 do svého katalogu zahrnul pod číslem 77 a chybně jej klasifikoval jako mlhavou hvězdokupu, zřejmě kvůli hvězdám v popředí tohoto objektu. M77 je jednou z prvních galaxií, u níž byla rozpoznána spirální struktura. Lord Ross ji před rokem 1850 popsal jako „spirální mlhovinu“.
Tato téměř symetrická galaxie je jednou z největších galaxií Messierova katalogu. Její jasný střed dosahuje šířky 36,8 kpc, celkově však M77 dosahuje lineárního průměru 52,1 kpc. Ve vnitřní části M77 se nachází velice mladá hvězdná populace. Dále od středu galaxie pak dominuje „žlutá populace“ starších hvězd.
M77 je od nás vzdálena 18 400 kpc, přibližně stejně jako kupa galaxií v Panně. Vzdaluje se od nás rychlostí 1 100 km.s-1. Tuto rychlost v roce 1914 poprvé změřil Vesto M. Slipher z Lowellovy observatoře.
Tato galaxie je unikátní a zvláštní hned z několika důvodů. První z nich je spektrum, se širokými emisními čarami, které vznikají v obřích plynových mračnech, vycházejících z centra galaxie rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu. Tato vlastnost byla prvně objevena v roce 1908 Edwardem A. Fathym z observatoře Lick, který identifikoval šest spektrálních čar: H Beta (486,1 nm), [O II] (372,7 nm), [N III] (386,9 nm), [O III] (436,3 nm), [O III] (495,9 nm) a [O III] (500,7 nm). Ty v roce 1917 potvrdil Vesto M. Slipher z Lowellovy observatoře. Na základě těchto spekter je M77 klasifikována jako Seyfertova galaxie typu II.
K dosažení výše zmíněné rychlosti je třeba silného zdroje energie, který musí být v jádru galaxie. Bernard Yarnton Mills v roce 1952 objevil zdroj velice silného rádiového záření přímo v jádru M77. Tento zdroj je dnes označován jako Cetus A. Ve „Třetím Cambridžském katalogu“ rádiových zdrojů je uveden pod označením 3C 71. Při podrobnějším pozorování jádra M77 v optickém oboru Hubblovým kosmickým teleskopem (HST), byl pořízen třetí snímek v první řadě. Při průzkumu jádra M77 v infračerveném oboru 10metrovým Keckovým dalekohledem byl odhalen silný zdroj energie o průměru méně než 1,5 pc, který je obklopen hvězdami a mezihvězdnou hmotou dosahující šířky 30,7 pc. Takováto struktura nebyla na snímcích z HST v optickém oboru zachycena.
Donald E. Osterbrook a R. A. R. Parker přišli v roce 1965 s hypotézou, že aktivní jádro „seyfertovské“ galaxie může být považováno za miniaturní kvazar (kvazi-stelární rádiový zdroj). Tato hypotéza byla po desetiletém zkoumání potvrzena. Aktivita většiny aktivních galaktických center (AGNs) je s velkou pravděpodobností způsobována stejným fyzikálním jevem, kdy centrální superhmotný objekt kumuluje plynnou hmotu ze svého okolí.
V případě M77 bylo infračerveným pozorováním z Caltechu zjištěno, že centrální objekt způsobující „seyfertovskou“ aktivitu dosahuje hmotnosti 107 hmotností Slunce. Astronomové z Národní rádiové astronomické observatoře (NARO), prostřednictvím detektoru rádiových vln o průměru 100 metrů, objevili obrovský disk o průměru přibližně 1,5 pc, který obsahuje molekuly vody a obíhá výše zmíněný centrální objekt galaxie M77.
Ve vnitřním disku M77, obíhajícím aktivní jádro, poblíž aktivního centra, objevil M. F. Walker velice rychle se rozpínající emisní mlhovinu. Prudký vývoj hvězd ve vnitřní příčce byl objeven dalekohledem Ultraviolet Imaging Telescope (UIT) při misi Astro-1. Tyto oblasti vzniku hvězd patří mezi nejjasnější a nejvíce zářivé oblasti ve vzdálenosti 30 670 kpc.
M77 je dominantním členem malé kupy galaxií, která obsahuje NGC 1055 (typ Sb), NGC 1073 (typ SABc), UGC 2161 (DDO 27, typ Im), UGC 2275 (DDO 28, typ Sm – indikující morfologický typ mezi spirální a nepravidelnou galaxií), UGC 2302 (DDO 29, typ Sm), nepravidelnou galaxii UGCA 44 a spirální galaxii s příčkou Markarian 600 (typ SBc).
Halton Arp zahrnul M77 do svého katalogu mimořádných galaxií pod číslem 37. Tento katalog obsahuje mimo jiné následující Messierovy objekty:
- Arp 16 = M66 Spiral w detached segments
- Arp 26 = M101 Spiral w one heavy arm
- Arp 37 = M77 Spiral w LSB Companion on arm
- Arp 76 = M90/IC 3583 Spiral w small HSB companion
- Arp 85 = M51/NGC 5195 Spiral w large HSB companion
- Arp 116 = M60/NGC 4647 Elliptical close to and perturbing a spiral
- Arp 134 = M49 Elliptical w nearby fragments
- Arp 152 = M87 Galaxy w Jet
- Arp 168 = M32 Galaxy w Diffuse Countertail
- Arp 317 = M65/M66/NGC 3628 Galaxy Group
- Arp 337 = M82 Misc pec
Zdroj: https://objekty.astro.cz