Objevitel Johann Gottfried Koehler
Datum objevu 1779
Otevřená hvězdokupa
Rektascenze 8h 51m 18s
Deklinace 11°48′0″
Souhvězdí Rak (lat. Cnc)
Zdánlivá magnituda 6,9
Úhlová velikost 30′
Vzdálenost 2 700 ly
Messier 67 (také M67 nebo NGC 2682) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Raka s magnitudou 6,1. Objevil ji Johann Gottfried Koehler před rokem 1779. Se svým stářím přibližně 4 miliard let je nejstarší otevřenou hvězdokupou Messierova katalogu a jednou z nejstarších otevřených hvězdokup vůbec, a proto se stala předmětem mnoha vědeckých výzkumů.
- Historical Observations and Descriptions of M67
- More images of M67
- Amateur images of M67
- WEBDA cluster page for M67
- SIMBAD Data of M67
- NED Data of M67
- Publications on M67 (NASA ADS)
- Observing Reports for M67 (IAAC Netastrocatalog)
- NGC Online data for M67
- Wikipedia page for Messier 67
- Messier 67 in Hubble's Messier Catalog
M67 je jednou z nejstarších dosud známých otevřených hvězdokup a nejstarší otevřenou hvězdokupou Messierova katalogu. Její stáří se odhaduje na 3,2 miliardy let (podle Sky Catalog 2000). Ženevský tým G.Meyneta uvádí novou hodnotu 4 miliardy let. To je stále méně, než je stáří naší sluneční soustavy. Otevřené hvězdokupy však zanikají mnohem rychleji. V tomto případě bylo spočítáno, že M67 může existovat jako hvězdokupa přibližně dalších 5 miliard let. Bylo nalezeno pouze několik starších hvězdokup, například NGC 188, stará 5 miliard let, jenž byla dlouho uváděna za nejstarší. Podle Götze je nejstarší hvězdokupou naší Galaxie NGC 6791 (7 miliard let).
Podle Johanna Elerta Bodeho byla hvězdokupa M67 objevena Johannem Gottfriedem Koehlerem někdy před rokem 1779, ovšem jeho vybavení bylo natolik podřadné, že je nasnadě se domnívat, že tuto hvězdokupu nemohl zaznamenat. Charles Messier ji nezávisle znovuobjevil, rozpoznal jako hvězdokupu a katalogizoval dne 6. dubna 1780.
Vzhledem k tomu, že stáří i hvězdná velikost M67 jsou podobné jako je tomu u Sluneční soustavy a hvězdy mají podobné chemické složení jako Slunce, je tato hvězdokupa vhodný cíl pro pozorování a studium hvězd Slunečního typu. Mark Giampapa z Národní sluneční observatoře v Tucsonu v Arizoně v USA pozoroval více než 100 hvězd v M67 podobných Slunci a zjistil, že většina z nich je více či méně aktivních než Slunce. 10 – 15 procent těchto hvězd vykazuje výjimečně klidnou hladinu magnetické aktivity, zatímco 30 procent ze „sluncí“ M67 je ve stádiu vyšší aktivity ve srovnání s viděnými maximy hvězd.
M67 obsahuje 11 jasných obrů typu K s absolutní hvězdnou velikostí v rozmezí +0,5 a +1,5 mag. Celkový počet hvězd v M67 se odhaduje nejméně na 500. Podle klasifikace Trumplera je M67 klasifikována následovně: II,2,r (Glyn Jones); II,2,m (Sky Catalog 2000); II,3,r (Götz).
Zdroj: https://objekty.astro.cz