M045 - Otevřená hvězdokupa Plejády v souhvězdí Býka

M045 - Otevřená hvězdokupa Plejády v souhvězdí Býka

Otevřená hvězdokupa

Rektascenze 3h 47m 0s
Deklinace 24°7′0″
Souhvězdí Býk (lat. Tau)
Zdánlivá magnituda (V) 1,6
Úhlová velikost 120′
Vzdálenost 134,4 pc

 

Plejády (nazývané také Kuřátka, Sedm sester, v Messierově katalogu označené M 45) jsou mladá otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka. Tato hvězdokupa, která je od Země vzdálená jen asi 440 světelných let, obsahuje několik hvězd viditelných pouhým okem. V městských oblastech je takto možné zahlédnout pět až sedm hvězd, ale pod průzračnou oblohou bez světelného znečištění dvanáct i více hvězd. Hvězdokupa je obklopena slabou reflexní mlhovinou, která je nejlépe vidět na fotografiích s dlouhou expozicí pořízených velkými dalekohledy.

Nejvýraznější členové Plejád jsou velmi jasní modří obři a bílé hvězdy hlavní posloupnosti. Hvězdokupa však obsahuje stovky dalších hvězd, z nichž většina je příliš slabých na to, aby byly viditelné pouhým okem. Plejády jsou velmi mladá hvězdokupa. Její stáří se odhaduje na 112±5 milionů let, ale odhadem za 250 milionů let se pravděpodobně rozplyne a její hvězdy se budou napříč galaxií pohybovat nezávisle.

Díky jejich velké jasnosti a zdánlivé blízkosti jejích hvězd jsou Plejády známé od starověku. Zmínil se o nich Homér a také Klaudios Ptolemaios a další klasičtí autoři. Jakmile bylo zjištěno, že hvězdy jsou nebeská tělesa podobná Slunci, objevily se domněnky, že by hvězdy mohly být nějakým způsobem navzájem provázány. Později se výzkumem vlastního pohybu hvězd a určením jejich vzdálenosti podařilo ověřit, že Plejády jsou skutečně gravitačně svázány a že mají společný původ.

 

Podrobnosti v EN

 

Plejády jsou nejznámější hvězdokupou na obloze. Jsou také známy jako „Sedm sester“ nebo jako objekt M45. Patří k nejjasnějším a nejkompaktnějším otevřeným hvězdokupám. I v přesvětlených městech je lze spatřit pouhým okem.

Plejády patří mezi objekty, které jsou známy již z dob před Kristem. Podle Kenneth Glyn Jonese byla první zmínka o Plejádách nalezena v Homérově knize Odysea z roku 750 př. n. l. Dále se o Plejádách zmiňoval Hesiodos v roce 700 př. n. l. Charles Messier tuto hvězdokupu katalogizoval 4. března 1769 pod číslem 45. Stala se tak součástí prvního vydání Messieorva katalogu v roce 1771.

Podle většiny astronomů jméno hvězdokupy (Plejády) pochází z řeckého slova Pleione (v překladu matka). Označení „Sedm sester“ pochází z řecké mytologie, podle které je sedm nejjasnějších hvězd pojmenováno jako sedm dcer matky Pleione a otce Atlase. Jména těchto hvězd jsou: Alcyone, Asterope (dvojhvězda, někdy také nazývaná Sterope), Electra, Maia, Merope, Taygeta a Celaeno. Bill Arnet vytvořil mapu, ve které k jednotlivým hvězdám přiřadil jejich jména (viz třetí snímek v první řadě).

Plejády mají několik dalších jmen. V Japonsku jsou známy jako Subaru. Toto jméno bylo později převzato druhou největší japonskou automobilkou. Ve znaku automobilů Subaru pak můžeme najít hvězdy ve stejném rozložení jako jsou hlavní hvězdy Plejád. V Persii Plejádám říkají Soraya. I zde bylo toto jméno později převzato. Tentokrát však pro pojmenování íránské císařovny. Staroevropská (anglická a německá) jména používaná v souvislosti s Plejádami naznačují, že tato hvězdokupa byla dříve přirovnávána ke slepici a jejím kuřátkům. Můžeme se proto i dnes setkat s nepříliš používaným označením „Kuřátka“. Dávní řečtí astronomové Eudoxus z Knidu (403 až 350 př. n. l.) a Aratos z Phainomena (†270 př. n. l.) tuto hvězdokupu uváděli jako souhvězdí.

Prostřednictvím moderních pozorovacích metod byl počet hvězd v této hvězdokupě stanoven na přibližných 500. Převážně se jedná o málo jasné hvězdy rozprostírající se v oblasti dvou úhlových stupňů. Při vzdálenosti 116 pc tato oblast odpovídá 4 pc. Ve srovnání s jinými otevřenými hvězdokupami je proto hustota hvězd v Plejádách považována za velmi nízkou. Celá hvězdokupa v současnosti prochází nezávisle vzniklou prachovou mlhovinou. Jednotlivé hvězdy ozařují její části a tím dochází ke vzniku modrých reflexní mlhovin v okolí hvězd. V Plejádách byly také nalezeny slabé, nízkohmotné hvězdy zvané hnědí trpaslíci.

V následující tabulce je výčet nejjasnějších členů M45.

Číslo  Jméno      RA(2000.0)  Dec(2000.0)  mag   Spektrum 

  •     16  Celaeno    03:44:48.22 +24:17:22.1  5.44  B7 IV    
  •     17  Electra    03:44:52.54 +24:06:48.0  3.70  B6e III  
  •     18  HD 23324   03:45:09.74 +24:50:21.3  5.65  B8 V     
  •     19  Taygeta    03:45:12.49 +24:28:02.2  4.29  B6 V     
  •     20  Maia       03:45:49.61 +24:22:03.9  3.86  B7 III   
  •     21  Asterope 1 03:45:54.48 +24:33:16.2  5.64  B8e V   
  •     22  Asterope 2 03:46:02.90 +24:31:40.4  6.41  B9/A0 Vn 
  •     23  Merope     03:46:19.57 +23:56:54.1  4.17  B6 IV    
  •     24  HD 23629   03:47:21.04 +24:06:58.6  6.28  A0 V 
  • Eta 25  Alcyone    03:47:29.08 +24:06:18.5  2.86  B7e III  
  •         HD 23753   03:48:20.82 +23:25:16.5  5.44  B8 V     
  •     26  HD 23822   03:48:56.94 +23:51:25.7  6.48  F0      
  •     27  Atlas      03:49:09.74 +24:03:12.3  3.62  B8 III   
  • BU 28  Pleione    03:49:11.22 +24:08:12.2  5.09v B8e p
  •         HD 23923   03:49:43.53 +23:42:42.7  6.17  B8 V
  •         HD 23950   03:49:55.07 +22:14:38.9  6.07  B8 III   

Na druhém snímku jsou Plejády zachyceny v rentgenovém oboru ve falešných barvách. Tento snímek byl vytvořen z pozorování družice ROSAT, mapováním různých rentgenových energetických pásem do viditelných barev – nejnižší energie jsou v červené barvě, střední jsou v zelené a nejvyšší energie jsou modré. Zelené čtverečky na snímku vyznačují polohy sedmi nejjasnějších vizuálních hvězd. Hvězdy v Plejádách pozorované v rentgenovém oboru se jeví extrémně horké, s řídkými vnějšími atmosférami nazývanými koronami.

Na posledním snímku je zachycena kometa Machholz v době, kdy 7. ledna 2005 v popředí Plejád rozvinula svůj dlouhý iontový ohon. Barvy v iontovém ohonu komety a zelenavé komě, vytvářené fluorescencí molekul plynu ve slunečním světle, se mísí s modrým, prachem odráženým světlem hvězd v Plejádách. Zatímco průměr viditelné komy je asi 500 000 kilometrů, jádro komety, které se skrývá uvnitř, dosahuje velikosti pravděpodobně jen několika kilometrů.

V roce 1890 americký astronom E. E. Barnard objevil výjimečně jasný mlhovinový útvar přiléhající k hvězdě Merope. Tato mlhovina je dnes katalogizována jako IC 349 a je také známa jako „Barnardova Merope mlhovina“. Mlhovina IC 349 je zachycena na pravém horním snímku. Ten byl pořízen 19. září 1999 prostřednictvím Hubblova kosmického teleskopu. K tomuto snímku je nutno dodat, že hvězdicově orientované paprsky v pravém rohu fotografie (jakoby vycházející z hvězdy Merope) jsou optickým jevem způsobeným dalekohledem. Avšak pozoruhodně paralelní chomáčovité efekty směřující z dolní levé k horní pravé straně jsou skutečné jevy odhalené až na tomto snímku.

Zdroj:  https://objekty.astro.cz