Objevitel Nicolas-Claude Fabri de Peiresc
Datum objevu 1610
Emisní mlhovina
Rektascenze 5h 35m 17,3s
Deklinace -5° 23' 28"
Jasnost 4 mag
Úhlová velikost 90,0'x60,0'
Vzdálenost 1.600 sv. let
Foto ESO
Mlhovina v Orionu M42 je vidět i pouhým okem přímo uprostřed Orionova meče. Šířka je 33 světelných let. Tvoří jádro Orionova komplexu, kde se mimo ni nachází například i mlhovina Koňská hlava, Orionův molekulový oblak, Barnardova smyčka a jiné. Orionův komplex zahrnuje mnoho objektů na ploše několika set světelných let. Velká mlhovina v Orionu se skládá z plynu a prachu, tedy materiálu ze kterého se mohou utvářet nové hvězdy, materiál je tvořen ze 75% H 25% He a méně než 1 % tvoří ostatní prvky. Zrod hvězd může probíhat díky nehomogennosti mlhoviny a díky tomu se všechen plyn, který Velká mlhovina v Orionu obsahuje, změnit na hvězdy nemůže.
- Historical Observations and Descriptions of M42
- The Trapezium Cluster - Images of the Trapezium Cluster
- Infrared Image of the Trapezium Cluster region, and IR image of the whole Orion Nebula M42/43, 2MASS
- Amateur images of M42
- M42 images from the Lowell observatory
- Anglo-Australian Telescope and UK Schmidt Telescope images of M42 (David Malin)
- HST images of M42:
- Pre refurbishment images;
- Star formation (June 1994);
- M42 Mosaic (November 1995);
- Trapezium Cluster (January 1997);
- OMC-1 from NICMOS (May 1997);
- Trapezium Cluster in IR (Aug 2000);
- Proplyds under hot radiation (Apr 2001)
- Chandra X-ray Observatory images of M42
- More images of M42 and M43
- Amateur images of M42 and M43
- UKS images of M42, M43 and NGC 1973-5-7, by David Malin
- More images of M42, M43 and NGC 1973-5-7;
- Amateur images of M42, M43 and NGC 1973-5-7
Nejjasnější emisní mlhovinou na obloze je velká mlhovina v Orionu. Od Země je vzdálena přibližně 460 pc. Pozorovat ji můžeme i pouhým okem, avšak v dalekohledech různých velikostí, počínaje těmi nejmenšími s průměrem 5 cm až po ty největší s efektivními průměry 10 metrů, se na ni naskytne úplně jiný pohled.
Mlhovina Orion je situována v hlavní části mnohem rozsáhlejšího mračna prachu a plynu, které svou velikostí přesahuje polovinu souhvězdí Orion. Lineární rozměr tohoto mračna dosahuje několika stovek světelných let. Velikost samotné mlhoviny je přibližně 66 x 60 úhlových minut.
Je otázkou, proč při takovéto velikosti a jasu tohoto objektu nedošlo k jeho pozorování dříve než v roce 1611. Nicholas-Claude Fabri de Peiresc (francouzský právník 1580–1637) mnohokrát pozoroval tuto oblast, stejně tak jako Ptolemaios, Tycho Brahe a Johann Bayer, kteří katalogizovali nejjasnější hvězdu v tomto regionu. Ta byla později znovu katalogizována jako Theta Ori.
I přes veškerá dřívější pozorování tuto oblast v roce 1611 jako první objevil jezuitský astronom Johann Baptist Cysatus (1588–1657). Jeho objev byl však po dlouhou dobu opomíjen, a proto byl objev mlhoviny přisuzován Christianu Huygensovi, který ji nezávisle znovuobjevil až v roce 1656. Charles Messier mlhovinu katalogizoval 4. března 1769 pod číslem 42. První známou kresbu velké mlhoviny v Orionu vytvořil Giovanni Batista Hodierna (1597–1660). Ta však podle Messiera ani zdaleka nezachycovala její skutečnou podobu, a proto Messier sám zakreslil podobu této mlhoviny tak, jak ji pozoroval ve svém dalekohledu .
Součástí M42 je další z Messierových objektů. Jedná se o emisní mlhovinu M43, která se nachází v severovýchodní části M42. Jako první ji v roce 1731 pozoroval Jean-Jacques Dortous de Marian. Messier ji katalogizoval ve stejný den jako M42. Severně od této oblasti jsou další, slabší reflexní mlhoviny, které částečně odrážejí světlo velké mlhoviny v Orionu. Messier tyto mlhoviny nekatalogizoval. Můžeme je však nalézt pod označením NGC1973, NGC1975 a NGC1977.
M42 je sama o sobě velice turbulentním mračnem prachu a plynu, plným zajímavých detailů. C. R. O’Dell srovnává fotografování M42 s fotografováním Velkého kaňonu v USA. Hlavní útvary tohoto mračna byly jednotlivě pojmenovány. Tmavá část mlhoviny tvořící linii oddělující M43 od hlavní mlhoviny se nazývá „Rybí tlama“ (Fish’s mouth), světlé oblasti po stranách jsou nazývána „Křídla“ (Wings) a na konci „Rybí tlamy“ se nachází hvězdokupa nově vzniklých hvězd nazývaná „Trapez“ (Trapezium cluster). Tato hvězdokupa je jednou z nejmladších hvězdokup, v níž stále probíhá vznik nových hvězd.
Ke zkoumání velké mlhoviny v Orionu byl velice intenzivně využíván Hubblův kosmický teleskop (HST), za jehož pomoci byla odhalena přítomnost protoplanetárních disků (viz pravá horní fotografie). Pomocí snímků pořízených z HST byla vytvořena animace, která simuluje přiblížení se k jednomu z těchto disků.
Zdroj: https://objekty.astro.cz