Objevitel Jean-Philippe Loys de Chéseaux
Datum objevu 1745
Emisní mlhovina
Rektascenze 18h 20m 47s
Deklinace -16° 10' 18"
Jasnost 6 mag
Úhlová velikost 11’
Vzdálenost 5.000 sv. let
Foto ESO
Mlhovina Omega M17 (NGC 6618) je velmi jasná a z míst s nízkou zeměpisnou šířkou je za příhodných podmínek viditelná i pouhým okem (magnituda 6). Je to HII oblast, ve které probíhá tvorba hvězd a kterou ozařuje jasné světlo v ní vzniklých mladých a horkých hvězd spektrální třídy B (modrých obrů). Některé z těchto hvězd tvoří otevřenou hvězdokupu o 35 členech, která je ovšem silně zastíněna prachem. Výrazná rudá barva mlhoviny je způsobena atomy ionizovaného vodíku, které vydávají záření Hα. Hmotnost nejjasnější oblasti je přibližně 800 hmotností Slunce. Mlhovina Omega a Orlí mlhovina se na obloze nachází blízko u sebe, vzdálené pouhých 2,5 stupňů.
- Historical Observations and Descriptions of M17
- Hubble Space Telescope images of M17; more HST images
- More images of M17
- Amateur images of M17; more amateur images
- Images of the M16, M17, and M18 region
- Milky Way south of M17 with open cluster M18 and star cloud M24
Mlhovina Omega, které se také říká Labutí mlhovina, je oblast vzniku hvězd a velkého záření, pocházejícího od mladých hvězd. Na rozdíl od mnoha jiných emisních mlhovin jsou tyto hvězdy skryté v mlhovině a v optickém oboru nepozorovatelné. Není jisté, zda vznik hvězd v této mlhovině stále probíhá, nebo se teprve nedávno zastavil.
Barva mlhoviny Omega je rudá, v některých místech přechází v růžovou. Tato barva je způsobena přítomností vodíkového plynu, který je ozařován nejžhavějšími hvězdami, které v mlhovině právě vznikly. Nicméně barva nejjasnější oblasti mlhoviny je skutečně bílá. Není způsobena přeexponováním fotografií, jak by se někteří mohli domnívat. Tento jev je pravděpodobně výsledkem směsi emisního světla z nejžhavějšího plynu, společně s odrazy jasného světla vycházejícího z prachu v této oblasti. Mlhovina obsahuje velké množství temného materiálu, který je ohříván skrytými mladými hvězdami, což způsobuje jasné infračervené záření.
Objem plynu v mlhovině se odhaduje na 800násobek objemu Slunce, což je dostatek ke vzniku dobře viditelné hvězdokupy. Zatímco rozměr jasné mlhoviny je přibližně 4,6 pc, rozměr celého plynného mračna, včetně nízce zářivého materiálu, dosahuje nejméně 12,3 pc. Udávaná vzdálenost mlhoviny Omega, 1,5 kpc až 1,8 kpc, je o trochu menší než vzdálenost jejího souseda, M16 s Orlí mlhovinou. Tyto dvě oblasti vzniku hvězd jsou si velice blízké. Jsou ve stejném spirálním ramenu (Střelec) Mléčné galaktické dráhy a možná i součástí obřího komplexu vesmírných mračen mezihvězdné hmoty.
Pozorované hvězdné velikosti difusních mlhovin jsou obtížně určitelné. K této mlhovině starší zdroje uvádějí hodnoty pohybující se kolem 7,0 mag. Tyto hodnoty byly získány pozorováním ze severnějších míst naší polokoule, což může být důvod, proč jsou tyto hodnoty vyšší než hodnoty uváděné dnes. Don Machholz uvádí hodnotu 6,6 mag, Sky Catalogue dokonce 5,0 mag.
De Chéseauxovo objevení M17 se příliš nedostalo do povědomí a proto ho Charles Messier 3. června 1764 znovuobjevil a katalogizoval.
Zdroj: https://objekty.astro.cz