Klepešta Josef

Klepešta Josef

GC71FG1

4.6.1895 - 12.7.1976
astronom

 

Josef Klepešta byl významným českým astronomem. Byl spoluzakladatelem České astro-nomické společnosti a dlouhé roky nepostra-datelnou osobností spolkového života. Ještě před založením společnosti jezdil do Pardubic za baronem A. Krausem, aby od něj získal cenné rady při tvorbě a přijetí stanov nově vznikající České astronomické společnosti. V letech 1926–1943 vykonával funkci jednatele společnosti, zasloužil se o výstavbu Štefánikovy hvězdárny a měl velký podíl na jednáních o koupi hlavního dalekohledu. Po r. 1945 spolupracoval s Astronomickým ústavem ČSAV a od poloviny r. 1965 až do své smrti pracoval na Hvězdárně a planetáriu hlavního města Prahy.
Klepešta byl vášnivým fotografem noční oblohy, dokonce i fotografii podolské hvězdárny Fr. Fischera pořídil dlouhou expozicí za měsíčního svitu. Jeho emblematickou fotografií se stal snímek galaxie M31 v Andromedě s přeletem velmi jasného bolidu. Tato fotografie vstoupila do historie astro-nomie a Klepešta ji po celý život nosil u sebe jako svůj osobní průkaz.
Počátkem 20. let 20. století se nedostávalo členům ČAS astronomické literatury. Josef Klepešta proto přišel v roce 1925 s nápadem založení edice Knihovna přátel oblohy, ve které vyšla řada odborných publikací, katalogů a astronomických map. Klepešta edici financoval a zároveň část z prodeje putovala do pokladny společnosti na vydávání časopisu Říše hvězd. V Klepeštově edici zejména zaujaly krásný „Atlas severní oblohy“ Františka Schüllera, jeho druhý díl z pera Karla Nováka či mapa Měsíce od Karla Anděla. Všechny tyto publikace vyšly i v zahraničí. Klepešta po roce 1945 stál za nápadem nových hvězdných atlasů A. Bečváře, které se během krátké doby rozšířily do celého světa.
Klepešta byl duší prvorepublikové České astronomické společnosti a člověkem, který neopouštěl své přátele.  Byl jedním z mála, kteří dojížděli za Bečvářem do Brandýsa nad Labem i po jeho politicky vynuceném odchodu z Vysokých Tater. Je po něm pojmenována planetka (3978) Klepešta.

 

 

 

Podklady

 

Josef Klepešta byl významným českým astronomem. Těžiště jeho práce se nacházelo v astrofotografii a redaktorsko-vydavatelské činnosti. Byl spoluzakladatelem České astronomické společnosti, jejím čestným členem a dlouhé roky nepostradatelnou osobností spolkového života. Ještě před založením společnosti jezdil do Pardubic za baronem Arturem Krausem,[1] aby od něj získal cenné rady při tvorbě a přijetí stanov nově vznikající České astronomické společnosti. V letech 1926 - 1943 vykonával funkci jednatele společnosti, zasloužil se o výstavbu Štefánikovy hvězdárny (1926 - 1933) a v neposlední řadě měl svůj velký podíl při vyjednávání koupě hlavního dalekohledu - tzv. Königova refraktoru.[2] Po druhé světové válce se z každodenního života České astronomické společnosti stáhl do pozadí. Spolupracoval s Astronomickým ústavem ČSAV a od poloviny roku 1965[3] až do své smrti pracoval na plný úvazek v tehdejší instituci Hvězdárna a planetárium hlavnhího města Prahy.[4]

Josef Klepešta byl vášnivým fotografem noční oblohy, dokonce i fotografii podolské hvězdárny PhMr. Františka Fischera[5] pořídil dlouhotrvající expozicí za měsíčního svitu. Jeho emblematickou fotografií se pak stal snímek galaxie M31 v Andromedě s přeletem velmi jasného bolidu.[6] Tato fotografie vstoupila do historie české astronomie a Josef Klepešta ji po celý život nosil u sebe jako svůj osobní průkaz.

Počátkem 20. let 20. století se nedostávalo členům společnosti astronomické literatury. Josef Klepešta proto přišel v roce 1925 s nápadem založení edice Knihovna přátel oblohy, ve které vyšla řada odborných publikací, katalogů a astronomických map. Česká astonomická společnost byla v této době v tíživé finanční situaci a uvažovala o zastavení vydávání Říše hvězd. Josef Klepešta proto edici financoval a zároveň část z prodeje putovala do pokladny společnosti na vydávání časopisu[7]. V Klepeštově edici zejména zaujaly krásný atlas severní oblohy Františka Schüllera, jeho druhý díl z pera Karla Nováka či mapa Měsíce od Karla Anděla. Všechny tyto publikace vyšly i v zahraničí[8]. Josef Klepešta po druhé světové válce stál za nápadem nových hvězdných atlasů[9] Antonína Bečváře, které se během krátké doby rozšířily do celého světa (pravděpodobně i za přispění Klepeštových zahraničních kontaktů).

Josef Klepešta byl skutečnou duší prvorepublikové České astronomické společnosti a člověkem, který neopouštěl své přátele.  Byl jedním z mála, který dojížděl za Antonínem Bečvářem do Brandýsa nad Labem i po jeho politicky vynuceném odchodu z Vysokých Tater; pomáhal vdově po Bečvářově smrti s odprodejem dalekohledu do Úpice, aby nezůstala úplně bez prostředků. Patřil mezi respektované a uznávané osobnosti československé i zahraniční astronomie. V březnu 1970 odletěl díky pozvání astronomického klubu v Atlantě do Spojených států, aby se připojil k jejich expedici za zatměním Slunce[10]. V době nastupující komunistické normalizace se jednalo o téměř nemožnou cestu, ale díky odvaze a mimořádné podpoře tehdejšího ředitele pražské hvězdárny RNDr. Oldřicha Hlada za zatměním Slunce vycestoval.[11]

Štěpán Kovář

 

Byl významným naším astronomem. Proslul především svými pracemi v oboru selenografie. Byl spoluzakladatelem a dlouholetým jednatelem České astronomické společnosti. Vydal pomůcku podobnou otáčivé mapě oblohy, spolu s K. Novákem vydal Malý atlas severní oblohy a mapy Měsíce.

Zabýval se rovněž kresbou planet podle fotografií. Známé jsou například jeho kresby planety Jupiter podle fotografií pořízených dalekohledy. V roce 1952 vydal mapu Měsíce, jejímž základem byla mapa vydaná Mezinárodní astronomickou unií, která původní mapu podstatným způsobem doplňovala. Založil edici Knihovnu přátel oblohy.

Ještě před založením České astronomické společnosti se při populárních přednáškách o astronomii setkal s Jaroslavem Štychem, s kterým pak navázal spolupráci.

 

Dlouhá léta byl jednatelem Společnosti Josef Klepešta (1895-1976). Patří mezi její zakladatele. Vynikl jako astrofotograf. Setkal se ještě před jejím vznikem při populárních přednáškách s Ing. Jaroslavem Štychem a od té doby spolupracovali. Založil edici Knihovna přátel oblohy. Jeho zájmy byly široké, povšiml si např. seskupení dvanácti bronzových soch na mramorových výstupcích  ve dvoraně paláce Assicurazioni Generali Adriatica na Národní třídě a jejich symboliky. Sochy představovaly znamení zodiaku. Věnoval jim článek  Astronomie v umění, [ŘH 7 (1926),  28-29]. Josef Klepešta se podílel na životě Společnosti do posledních dnů života.

 

Podobně osobnost autora snímku, pana Klepešty, prošla martyriem historických přeměn naší společnosti. Na něj, jako na majitele žižkovské kartonážní dílny, byl v době, kdy dosáhl penzijního věku, nasazen necitlivý punc zbohatlého továrníka. Můj ostravský přítel pan František Kozelský mne informoval, že výše důchodu "továrníka" Klepešty byla tak zvláštní, že mu, jako obdivovatel jeho astrofotografického elánu i umu nenávratně, a ne sám, vypomáhal občasnou finanční částkou. Pan Josef Klepešta byl snad nejaktivnější ze zakladatelů, členů i Josef Klepesta (foto CAS)činovníků České společnosti astronomické i Štefánikovy hvězdárny na Petříně. Jsem příliš mlád na to abych osobně poznal jeho postavení v čase před a v době, kdy dosáhl penzijního věku v "odštefánikovaném" údobí  této hvězdárny. Osobní dopis prof. Ing. Vilému Gajduškovi z 19. 2. 1972, čerpám totiž z něj, však svými řádky nevykazuje rys "stranické podnikavosti a dravosti" nutné k tehdejší "úspěšnosti". Očividně pro svou povahu pan Klepešta "na trati jiným nestačil". 

Sám jsem se s panem Klepeštou v počátku šedesátých let, kdy se světově proslavil sadou  krásných snímků obří eruptivní protuberance, náhodně setkal  u  Kőnigova dvojitého teleskopu. 

Mluvil se mnou zkušený a životem poučený, laskavý muž, kterého jsem si získal již jen pouhou zmínkou o osobní známosti s profesorem Gajduškem. Chvíli se mnou se srdečností, mu i panu profesorovi vlastní, přátelsky rozmlouval. Na to dodnes vděčně vzpomínám. V této skutečnosti tkví důvod, proč jsem blížící se 75. výročí existence Klepeštova snímku "M31-bolid" prostě nechtěl pominout. Toto výročí se mi kuriózně zafixovalo navíc na základě zjištění dvou písemných omylů. Prvý z nich jsem nalezl v Klepeštově knize "Fotografie hvězdné oblohy", vydané v roce 1946 pro JČMF tiskárnou Prometheus. Tu na str. 104 je v legendě snímku uváděn za den vzniku první podzimní den roku 1923, což mi přišlo být kuriózní. Až později jsem v několika zdrojích jako datum vzniku nalezl 12. září 1923. V nejdůvěryhodnějším, tj. v 1. čísle V. ročníku Říše hvězd z roku 1924, jsem však v legendě zřejmě prvně publikovaného snímku "M31-bolid" (pan Klepešta byl zapojen do České společnosti astronomické, ta Říši hvězd vydávala) nalezl text: "Část dráhy bolidu nad mlhovinou v souhvězdí Andromedy. Snímek 8. palcovým objektivem astrografu státní hvězdárny na Ondřejově."  Z výše uvedeného je zřejmé, že se jedná o druhý omyl. Do r. 1928 šlo u Ondřejova o observatoř privátní, státní se stala definitivně až po válce, kdy úřady pojaly ondřejovskou observatoř za majetek Třetí Říše, tj. majetek nepřátelské mocnosti a Univerzitě Karlově ji již nenavrátit nehodlaly. V počátcích Protektorátu se po uzavření českých vysokých škol úzkostlivě znevýrazňovával Žalov firmou "Státní hvězdárny". Po vznesení nároků profesorem Schaubem ani takový status Ondřejov od jeho osudu neuchránil. 

Závěrem proto jen tolik: Den před 75. výročím pořízení Klepeštova snímku jsem umístil na vyhláškových plochách Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově oznámení o pietní  vzpomínce na snímek "M31-bolid". Upomenout jsem mínil též aktéra snímku, pana Klepeštu a konečně konstruktéra i všechny realizátory astrografu a bývalého prostředí observatoře Žalov.



[1] Artur Kraus (1854- 1930) byl Pardubický mecenáš (podporoval první aviatické pokusy Ing. Jana Kašpara) a zakladatel Měl nezanedbatelný vlivna rakouské politiky u kterých podpořil vznik České astronomické společnosti v roce 1917.

[2] Königův se nazývá po svém prvním majiteli vídeňském obchodníkovi s kožešnickým zbožím Rudolfu Königovi (1865 - 1927). Po jeho smrti byl v roce 1929 odkoupen Českou astronomickou společností pro novou Lidovou Štefánikovu hvězdárnu.

[3] Email autorovi od Pavla Najsera ze dne 13.12.2016.

[4] HLAD, Oldřich. Josef Klepešta zemřel. Říše hvězd. Praha 1976(57), č. 9, s. 173.

[5] František Fišer byl lékárník a nadšený astronom amatér. V roce 1923 vybudoval soukromou hvězdárnu v Praze - Podolí a vybavil ji velmi výkonným refraktorem. Zabýval se především studiem Měsíce.

[6] Snímek bolidu pořídil Josef Klepešta v noci z 12. na 13. září 1923 na odřejovské observatoři. Expozice snímku trvala 4 hodiny a provedl ji 203 mm astrografem na filmovou desku 9x12cm.

KLEPEŠTA, Josef. Fotografie bolidu. Říše hvězd. Praha 1924(5), č. 1-2, s. 10.

[7] KADAVÝ, František. Josef Klepešta - šedesátkrát kolem Slunce. Říše hvězd. Praha 1955(36), č. 6, s. 140.

[8] Klepešta, Josef, ed. Třicetkrát kolem slunce. Vydání první. V Praze: Československá společnost astronomická, 1947, s. 50.

[9] KADAVÝ, František. Josef Klepešta - po deseti letech. Říše hvězd. Praha 1965(46), č. 6, s. 112.

[10] KLEPEŠTA, Josef. Za úplným zatměním Slunce na Floridu. Říše hvězd. Praha 1970(51), č. 6, s. 112.

[11] Email autorovi od Pavla Najsera ze dne 5. 12. 2016.

 

 

Byl významným naším astronomem. Proslul především svými pracemi v oboru selenografie. Byl spoluzakladatelem a dlouholetým jednatelem České astronomické společnosti. Vydal pomůcku podobnou otáčivé mapě oblohy, spolu s K. Novákem vydal Malý atlas severní oblohy a mapy Měsíce.

Zabýval se rovněž kresbou planet podle fotografií. Známé jsou například jeho kresby planety Jupiter podle fotografií pořízených dalekohledy. V roce 1952 vydal mapu Měsíce, jejímž základem byla mapa vydaná Mezinárodní astronomickou unií, která původní mapu podstatným způsobem doplňovala. Založil edici Knihovnu přátel oblohy. 

Ještě před založením České astronomické společnosti se při populárních přednáškách o astronomii setkal s Jaroslavem Štychem, s kterým pak navázal spolupráci.

 

Dne 4. června se dožívá 60. let jeden
z nejznámějších pracovníků v československé
amatérské astronomii, spoluzakladatel
Čs. astronomické spoJečnosti
a Lidové hvězdárny na Petříně, Josef
Klepešta. Vedle Karla Anděla byl Klepešta
nejvěrnějším spolupracovníkem
Ing. Jaroslava Štycha, který Astronomiokou
společnost 'za:kládal, a který již
př'ed prvou světovou válkóu bouřil náš
pracující lid proti pověrám a nevědomosti,
proti falešným výkladům různých
zjevů na obloze. Klepešta začal
s inženýrem Štychem v Michli, kde
tehdy Štychoví bydleli, popularisovat
astronomii; tam pořádali prvé večery
s dalekohledem pod volnol,l oblohou.
Jezdívalí i .spoLečně na přednášky na
Kladensko mezi horníky, i do hornickýoh
vesnic na Mostecku á Ústecku,
kde nacházeli posluchače nejvděčnější.
Koncem prvé světové války seskupili kolem sebe řadu přátel astronomie, ze Ikterých mnozí vyrostli ve vynikající odborné pracovníky. Byli to zejména Karel Anděl, Karel Novák a Ing. Viktor Ro}Čík. Anděl se 'S'pecialisova'i na selelnogvafií; Rolčírr< na astronomie-kou opUku a mechaniku, Novák na mechan~ku i teorii astronomických časoměřičů a Klepešta na astronomickou fotografii. K1epešta trávil téměř všechen svůj volný čas v temné komoře bývalé hvězdárny v Klementinu, většinu své dovolené na hvězdárně v Ondřejově a později na hvězdárně na Petříně,o její:ž zbudování má velikou zásluhu. Byl t.ehdy jednatelem ČAS (jednatelem byl 17 let) a skutečným motorem S:polečnosti. Sta vlahých i chladných večerů strávil u astrografů na hvězdárnách v Ondřejově, na Petříně a na Skalnatém Plese. Jeho bohatý archiv astronomických fotografií slouží nejen ok výzdobě stránek Říše hvězd a jiných časopisů, ale L k ilootracím četných knih vlastních i cizích. Tento bohatý archiv jej mnohdy inspiroval k sestavení a vydání vkusných i praktických publikací.
Klepešta se velmi mnoho zabýval také fotografováním meteorů, v kterémžto oboru získal veliké úspěchy. Zejména jeho 'Z1lla,menitý snímek veli1kého meteoru v souhvězdí Andromedy ~e dne 23. září 1923, získaný dvojitým astrografem hvě'zdárny v Ondřejově, vzbudil obdiv a pozornost celého světa. Byl a je dosud otiskován po celém světě v dílech o kometách a meteorech. Klepešta není ovšem jen fotograf -Klepešta je umělec. Má výborný postřeh a jeho snímky z přírody upoutají nejen záběrem, ale i motivem. I tyto snímky zdobily často stránky i olbálky Říše hvězd.
Největší zásluhu má však Klepešta o 'naši odbornou literaturu. Když v roce 1924 byla Astronomická společnost ve svízelné finanční situaci, takže uvažovala i o zastavení Říše hvězd, počali jsme spolu vydávati sbírku astronomických publikací pod názvem "Knihovna přátel oblohy", kterou Klepešta financoval. Společnost měla procenta -z prodaných publikací a ta:k získala prostředky na vydávání časopisu. Tím však byl zároveň povzbuzen zájem člentl a získáváni členové noví. V Knihovně přátel oblohy vyšly tyto svazky: Šafaříková: William Herschel a jeho sestra Karolina, Stratonov: O -životě na sousedních světec.h, Schneider: Hodiny a hodinky, Rolčik: Návod na sestavení hvězdářského dalekohledu. Z nich zvláště dvě poslední díla svojí praktickou cenou získala zájem čtenářů. a byla brzy vyprodána.

Nejcennějším přJ.nosem a obohacením naší astronomické literatury byla však další díla, která Klepešta vydal: SchUllertlv a Nováktlv Atlas souhvězdí severní oblohy a Andělova Mappa selenographica, prvá díla toho druhu v odborné literatuře u nás. Dále pak Novákova Nástěnná mapa severní oblohy od téhož autora. Vedle uvedené sbírky "Knihovna přátel oblohy" vydával Klepešta i galší sbírku "Po'pulární hvězdářské rozpravy", ve které vyšly tyto prác,e: Klepešta: Je možno předpovídat lidský osud z hvězd?, Dr Dittrich: Praehistorie našeho hvězdářství, Dr Slouka: O stavbě vesmíru, Kopal-Kadavý: Hvězdy proměnné, Kopal: Stálice a hvězdy proměnné.
Naši astronomickou literaturu obohatil Klepešta řadou vlastních, velmi hodnotných děl. Jeho "Cesta oblohou" vyšla ve třech vydáních. Otáčivá mapa vyšla již ve čtyřech vydáních, při čemž je autorem stále zlepšována a zdokonalována. Pracovnlktlm v astronomické fotografii se velmi zavděčil dílem "Fotografie hvězdné oblohy", jehož druhé doplněné vydání, které nyní připravuje, bude milým překvapením všech jeho čtenářů. Bude to vlastně již třetí vydání, jestliže nezapomeneme jeho prvé, sice malé, ale velmi hledané práce "Fotografie těles nebeských", která vyšla ve Svobodově Lidové osvětové knihovně již roku 1924. Literární činnost Klepeš'tova je velmi bohatá. Jeho Spektrální atlas severní i jižní oblohy, Malý atlas oblohy, Mappa coelestis nova. Mapa severní a jižní oblohy
(vyšla ve třech vydáních), Atlas měsíční nomenclatury, Mapa Měsíce, Malá ma:pa Měsíce, Dvacet let mezi přáteli astronomie, Uranometria, Hvězdářské pozoruhodnosti Prahy, Fotografie vzdálených hvězdných soustav a řada dalších drobných prací a pomtlcek nesmírně doplnily do nedávna skrovnou naši astronomickou literaturu. Vedle toho napsal desítky článktl do odborných časopistl (Říše hvězd, Vesmír, ruzné časopisy fotografické) a desítky článktl do obrázkových a denních listtl.
Klepešta se tedy dožívá v těchto dnech v plné SVě-ŽI2Sti, v plné práci a v plném optimismu šedesáti let, z nichž více než 40 let věnoval práci pro rozvoj naši astronomie. Je to .práce nesmírně bohatá a úspěšná. Počátkem tohoto roku se stal členem pracovního kolektivu Lidové hvězdárny v Praze, kterou spolubudoval anejvlce se zasloužil o její dobré vybav1ení. Tak bude mít ještě více příležitost využít bohatých zkušeností a uplatnit svoje hluboké nadání. Této práci přejeme hodně zdaru a jubilantovi ještě mnoho let a plné ZldravL 

F. Kadavý - ŘH 1955 (139)