Profil na astro.cz / Stránky pobočky / Zpravodaj - archiv
Členové pobočky bez nároku na odměnu zajišťují provoz hvězdáren Jindřichův Hradec a Sezimovo Ústí. Jednotlivci jsou zapojeni do různých pozorovacích programů, jako například pozorování aktivity Slunce a různých radioastronomických pozorování. Členy spojuje zpravodaj JihoČAS a pozorování jsou organizována přes web www.astrozor.cz.
90 LET OD VZNIKU JIHOČESKÉ ASTRONOMICKÉ SPOLEČNOSTI A PŘÍBĚH ČESKOBUDĚJOVICKÉ HVĚZDÁRNY
Jana Tichá
Astronomie, věda o vesmíru, má v Jižních Čechách velmi dlouhou tradici. Ke hvězdám odsud hleděli a hledí profesionální astronomové, amatérští zájemci o pozorování hvězd i široká veřejnost fascinovaná krásou a tajemstvími hvězdné oblohy. Jižní Čechy mají dokonce jako jediný kraj svůj asteroid stejného jména.
Na přelomu 19. a 20. století působilo na jihu Čech vícero amatérských astronomů – jmenujme Václava Řepu, Franze Weydeho či Johanna J. Zinka. Pozoruhodnou astronomickou pozůstalost jednoho z nich, výrobce školních pomůcek, papírníka a vydavatele jihočeských turistických průvodců i pohlednic Johanna J. Zinka (1842 – 1920) získala z odkazu a uchovává českobudějovická Hvězdárna a planetárium dosud.
Nedlouho po vzniku samostatného Československa, jehož 100. výročí jsme oslavili loni (1918-2018), vyvstala v jihočeské metropoli snaha vybudovat hvězdárnu. Samotné výročí založení Jihočeské astronomické společnosti jakožto budovatelky hvězdárny je „pouze“ devadesáté (1928–2018), ale i tak nás velmi zřetelně odlišuje od mnoha českých, moravských i slovenských hvězdáren, které vznikly až z nadšení po startu prvního Sputniku v roce 1957. V jihočeské metropoli vznikla snaha vybudovat hvězdárnu jakožto instituci, zabývající se astronomickým pozorováním, seznamováním široké veřejnosti s astronomií i jejím filozofickým přesahem ve všeobecném rozmachu spolkových a vzdělávacích aktivit první republiky. S pozváním všech „kdož mají zájem o klenbu nebeskou a příbuzné vědy“ a pod heslem CO CHCEME? HVĚZDÁRNU! byla v říjnu 1928 založena Jihočeská astronomická společnost. V čele tohoto úsilí stály známé budějovické osobnosti – Karel Vodička, Jaroslav Maňák, Jan Fejtek, Antonín Kubíček, bratři Švehlové a mnozí další. Předsedou spolku se stal Dr. Karel Vodička (1880–1957), absolvent matematiky a fyziky na pražské univerzitě, gymnaziální profesor matematiky a fyziky a posléze v letech 1925–1935 ředitel Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka v Českých Budějovicích. Středoškolským profesorem byl i Jaroslav Maňák (1881–1965), který se kromě astronomie věnoval meteorologii a klimatologii, podporoval a propagoval motorismus a letectví. V době svého největšího rozmachu měla Jihočeská astronomická společnost několik set členů.
Hvězdárna byla vybudována na okraji parku Háječek na soutoku Vltavy a Malše na pozemku vzniklém nedlouho předtím při regulaci řek. Proti tomuto umístění původně bojoval tehdejší Klub za staré Budějovice kvůli údajnému pokažení výhledu na vodní hladinu, JAS však na svém stanovisku vytrval a výsledně došel úspěchu. České Budějovice se mohou honosit tím, že to byla první budova veřejné hvězdárny postavená v Čechách na „zelené louce“, nikoliv pouhá přístavba či nástavba, a byla vyprojektovaná přímo pro daný účel, nadto v moderním funkcionalistickém stylu. Vznikla architektonicky vkusná a účelná stavba. Na dvoupatrové podsklepené budově se střešní pozorovací terasou sedí otočná kopule o průměru 5 metrů. V prvním patře se nacházela meteorologická stanice, klubovka Radioklubu, a hlavní sál, který byl zároveň astronomickým muzeem. Zde byly vystaveny přístroje i astronomické deníky J. J. Zinka, které jeho syn odkázal hvězdárně. Autorem projektu byl stavitel Antonín Kubíček, taktéž člen JAS. Hlavním přístrojem hvězdárny je dodnes dalekohled systému Cassegrain o průměru zrcadla 31 cm. Výrobcem optiky i mechaniky dalekohledu byl Vilém Rolčík z Prahy. V 50. letech 20. století byl hlavní Rolčíkův dalekohled doplněn dvěma čočkovými dalekohledy o průměrech 15 a 10 cm vyrobenými firmou Merz München roku 1870. Už brzy po dokončení stavby byla budova hvězdárny obklopena malou botanickou zahradou, rozáriem a arboretem, z něhož část dřevin přežila dodnes a tvoří příjemné okolí pro návštěvníky hvězdárny a planetária. Prostředky ku stavbě hvězdárny získávali členové JAS z vlastní činnosti pro veřejnost (přednášky, promítání filmů, pozorování přenosnými dalekohledy), od nejrůznějších tehdejších institucí, ze sbírek, odkazů a darů. Sbírky přinášely jak finanční prostředky, tak hmotnou podporu, takže v zachovaném seznamu dárců a darů můžeme najít dřevěná dvoukřídlá okna, kuličková ložiska, fůru cihel či dodávky el. proudu pro staveniště. Prvotřídní borové dřevo na obklady v kopuli, řezivo na pro výstavbu pozorovacího pódia kolem reflektoru a dubové dřevo na skříně pro astronomické muzeum daroval a nadto velkou slevu na 91 pilot budovu nesoucích poskytl kníže Johann Nepomuk ze Schwarzenbergu na Hluboké nad Vltavou. Dar 15.000 Kč na pořízení hlavního dalekohledu obdržela JAS od Českobudějovické záložny. Na stavbě hvězdárny se prací podíleli žáci státní průmyslové školy stavební v Českých Budějovicích. Stavět se začalo roku 1931. Budova hvězdárny byla zkolaudována v létě 1934 a hned poté zde byla otevřena astronomická výstava. Slavnostně otevřena byla ovšem hvězdárna až po dokončení vnitřního zařízení a instalaci hlavního dalekohledu. Stalo se tak za účasti význačných osobností a za velkého zájmu obecenstva v neděli 14. listopadu 1937. Hvězdárna sloužila jak popularizaci astronomie, tak i pro pozorování a astrofotografii členů společnosti. Už členové JAS však uvažovali o stavbě horské pozorovatelny na Kleti pro náročnější odbornou práci. Jejich snahy však zhatila II. světová válka. Dr. Karel Vodička jakožto legionář byl nucen odstoupit z vedení jím založené JAS a budova hvězdárny byla obsazena německou armádou.
Než nahlédneme do poválečné historie, sluší se splatit dluh a věnovat pozornost zakladateli JAS a prvnímu řediteli českobudějovické hvězdárny Karlu Vodičkovi, významné a pozoruhodné osobnosti, bohužel dlouhá léta opomíjené, snad i vlivem dějinných peripetií. Osobnosti bez níž by naše hvězdárna nikdy nebyla dobudována tak, aby sloužila široké veřejnosti. Karel Vodička, ač pocházel z velmi skromných poměrů, se vlivem dosaženého vzdělání i drsných válečných zkušeností vypracoval mezi intelektuální elitu prvorepublikových Budějovic. Zde mi podkladem mi jsou vzpomínky a dokumenty uchované jeho rodinou a nyní zpracované jeho prapravnučkou jako seminární práce.
Karel Vodička se narodil 8. listopadu 1880 v Kardašově Řečici do rodiny domácích tkalců. Zásluhou značného nadání byl přijat a studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci (1892 – 1901). Pobíral stipendium pro chudé studenty za výborný prospěch a přivydělával si kondicemi tj. doučováním bohatých spolužáků. Tak pokračoval i na univerzitě v Praze. Mezi léty 1902 až 1907 studoval Filozofickou fakultu tehdy Karlo-Ferdinandovy univerzity se zaměřením na matematiku a fyziku. Naučil se řadu cizích jazyků - latinu, starou řečtinu, samozřejmě němčinu, francouzštinu, angličtinu, z toho angličtinu právě kvůli odborné astronomické literatuře. V roce 1909 dosáhl doktorátu filozofie (absolvoval včetně státnice z astronomie). Působení Karla Vodičky v Českých Budějovicích je spolehlivě doloženo k roku 1912, kdy začal učit jako profesor na českobudějovickém Gymnáziu Jana Valeriána Jirsíka se specializací matematika a fyzika. To už byl ženat a od téhož roku žil s rodinou v Českých Budějovicích. V srpnu roku 1914 po vypuknutí I. světové války byl ve věku 34 povolán do c. a k. rakouské armády a odvelen na ruskou frontu. U Přemyšlu upadl do zajetí. Po mnoha nebezpečných peripetiích se, už jako příslušník československých legií, probojoval po sibiřské magistrále až do Vladivostoku. Rodina mu do války zasílala dopisy, které se posléze začaly vracet jako nedoručené. Všichni z rodiny si tedy mysleli, že ve válce zahynul. Až při rodinné sešlosti na Vánoce 1920(!) se však najednou rozezněl zvonek a ve dveřích se objevil Karel Vodička, považovaný už za nezvěstného. Poprvé tehdy uviděl svou malou dceru Karolu, která se narodila týden po jeho narukování do války. Dr. Karel Vodička se brzy vrátil na Gymnázium J. V. Jirsíka jako profesor matematiky a fyziky. Stal se významným členem české komunity v té době ještě hodně německých Budějovicích. Jako nadšený radioamatér založil 1923 budějovický Radioklub, který posléze působil na hvězdárně. Tyto své technické i jazykové znalosti používal pak Karel Vodička během II. světové války pro šíření zpráv z poslechu cizích rozhlasových stanic na krátkých vlnách. Velmi dobře též hrál šachy. Dlouhá léta se přátelil s JUDr. Augustem Zátkou, politikem a mluvčím budějovických Čechů. V roce 1925 byl zvolen školskou radou na pět let ředitelem Gymnázia J.V. Jirsíka a opakovaně na dalších pět let až do roku 1935. Tato funkce zvýšila jeho společenskou prestiž a tím i možnosti při nejrůznějších jednáních kolem budování hvězdárny. Na rozdíl od mnoha osobností v obdobném postavení Karel Vodička vždy trval na tom, že rodina bude bydlet v nájemním bytě, odmítal stavbu vlastního domu/vily a zdůvodňoval to drsnými válečnými zkušenostmi, kdy viděl, že peníze a majetek lidem život nezachránily. Zřejmě i proto nepřehlédnutelnou část osobních prostředků posléze vložil právě do stavby českobudějovické hvězdárny, což mu rodina měla tehdy za zlé. Tyto finance byly velmi důležité pro dobudování hvězdárny. Hlavní zásluha Dr. Vodičky je však ve velkorysé myšlence postavit hvězdárnu pro širokou veřejnost, nikoli jen pro úzký zájmový kroužek, postavit její činnost na nejnovějších poznatcích vědy, o čemž svědčí odebírání a vlastní překlady mezinárodních cirkulářů i dobové zahraniční literatury a neposlední řadě vyzdvihování souvislosti astronomie s filozofickým pohledem na svět a s vnímáním krásy. Tyto zakladatelské myšlenky jsou tak aktuální, že je nad nimi nutné žasnout i dnes. Mimochodem, na jeho počest nese od roku 2018 jeho jméno jeden z kleťských objevů, planetka (44885) Vodička.
Druhým z „otců zakladatelů“ českobudějovické hvězdárny, který si zaslouží připomenout a vzdát čest, je Jaroslav Maňák (1881 – 1965). Zatímco Dr. Karel Vodička byl myšlenkovým vůdcem, Jaroslav Maňák byl mužem činu, organizátorem a člověkem mnoha oborů. Stejně jako K. Vodička vystudoval matematiku a fyziku na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (státní zkouška 1906) a taktéž byl povoláním gymnaziálním profesorem, ovšem na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích. Byl mužem mnoha zájmů, kromě astronomie se věnoval motocyklismu, automobilismu, letectví a plachtaření a hlavně meteorologii. Už na univerzitě navštěvoval přednášky z meteorologie a klimatologie, po příchodu do Českých Budějovic se od roku 1920 zapojil do meteorologických pozorování. Meteorologickou stanici přesunul z města do objektu tzv. Stecherova mlýna v Litvínovicích. Vybavením i rozsahem služby se stala stanicí prvního řádu. Zde také Jaroslav Maňák 11. února 1929 naměřil vůbec nejnižší teplotu zaznamenanou v ČR. Zasloužil se také o vznik meteorologické služby pro vznikající letiště v Plané u Českých Budějovic.
Ale zpět k osudům českobudějovické hvězdárny. Činnost obnovila Jihočeská astronomická společnost hned po osvobození republiky. Na podzim 1945 se konala valná hromada a po ní se již „otcové zakladatelé“ do činnosti JAS nezapojovali. Předsedou JAS byl zvolen a posléze ředitelem hvězdárny jmenován Bohumil Polesný, člen JAS od konce 30. let, povoláním učitel a posléze také středoškolský profesor. V padesátých letech byla JAS sloučena s Českou astronomickou společností a 1954 hvězdárna převedena do správy Krajského národního výboru. To vytvořilo finanční zázemí pro fungování hvězdárny, její činnost se ovšem v souladu s dobovými změnami posunula k podpoře materialistického světového názoru a ideologie ateismu, organizování amatérských astronomických kroužků po celém kraji a amatérské výrobě optiky a dalekohledů včetně pokusů o zbudování velkých přístrojů. V roce 1957 se na podkladu předválečné ideje členů JAS začala budovat pobočka hvězdárny pod vrcholem hory Kleť mezi Českými Budějovice a Českým Krumlovem. Od r.1960 byla hvězdárna spravována městským od r. 1964 okresním národním výborem. Od 90. let byl zřizovatelem hvězdárny Okresní úřad v Českých Budějovicích a od roku 2003 je to Jihočeský kraj. V roce 1971, už za ředitelování Antonína Mrkose, byla dokončena rozsáhlá přístavba zahrnující sál planetária, vybavený projekčním přístrojem umělé hvězdné oblohy ZKP 1 Zeiss Jena, kinosál, výstavní halu a pracovny. V roce 2009 jsme provedli velkou rekonstrukci výstavní haly a kinosálu, včetně instalace kvalitní velkoplošné datové projekce a prostorového ozvučení. Hvězdárna a planetárium slouží široké veřejnosti i exkurzím škol všech stupňů. Vybavení hvězdárny a planetária doplňuje odborná knihovna s více než 8 600 svazky a archiv téměř 10 000 fotografických negativů a 158 000 elektronických snímků pořízených na Kleti. Budovy Hvězdárny a planetária obklopuje zahrada osázená vzácnými druhy stromů, navazujícími na výsadbu prvorepublikového arboreta.
Hvězdárna a planetárium České Budějovice s pobočkou Observatoří na Kleti je jedinou profesionální astronomickou institucí v jihočeském regionu. Od roku 1937 ji navštívilo téměř dva a půl milionu návštěvníků. Prvním ředitelem hvězdárny byl v letech 1928—1942 Karel Vodička, dalšími Bohumil Polesný (1942—1966); Antonín Mrkos (1966—1991) a Jana Tichá (od 1992 do současnosti).
Nejproslulejším a ve světě známým jihočeským astronomickým pracovištěm je Observatoř Kleť. O stavbě horské observatoře pro náročná pozorování uvažovali členové JAS již v letech první republiky. Jejich snahy však zhatila II. světová válka. Pobočka českobudějovické hvězdárny se proto začala budovat až v roce 1957 jižně pod vrcholem Kleti v nadmořské výšce 1 070 m jako nejvýše položená hvězdárna v Čechách. Roku 1973 zde byla dokončena druhá, tzv. Koperníkova kopule a roku 2002 teleskop KLENOT o průměru hlavního zrcadla 106 cm, druhý největší dalekohled v České republice. V roce 2006 proběhla rekonstrukce starší kopule a 2013 byla dokončena nová moderní počítačem ovládaná paralaktická montáž pro teleskop KLENOT. Observatoř Kleť je mezinárodně známa svými astronomickými výsledky a objevy v oboru komet a planetek. Fotografická pozorování komet z Kleti začala 1968, vyhledávání dosud neznámých planetek 1977, systematická následná přesná měření poloh asteroidů a komet s CCD kamerou pro výpočty drah 1994. V období 1977—2018 bylo na Kleti objeveno 1023 planetek (stav ke květnu 2018), které Mezinárodní astronomická unie řadí mezi potvrzené objevy se spolehlivě určenou dráhou. Většina objevů náleží k planetkám hlavního pásu, obíhajících kolem Slunce mezi drahami Marsu a Jupiteru. Planetky (3102) Krok, (5797) Bivoj, (217628) Lugh, 2002 LK, 2003 UT55 a 2006 XR4 se přibližují nebo dokonce křižují dráhu Země. Některé objevené planetky patří do skupiny Trojanů v libračních bodech soustavy Slunce - Jupiter. Jednotlivými objevitelé kleťských planetek jsou v pořadí dle počtu objevů Miloš Tichý, Jana Tichá, Antonín Mrkos, Zdeněk Moravec, Michal Kočer, tým KLENOT, Zdeňka Vávrová, Ladislav Brožek, Michaela Honková, Marie Mahrová a Jaroslav Květoň.
Jména kleťských objevů reprezentují Jižní Čechy i celou Českou republiku po celém světě. Jmen je více než pětistovka, takže jen velestručný výběr. Už zmíněná planetka Jižní Čechy má pořadové číslo (21257), planetka (11134) se jmenuje po Českých Budějovicích, z dalších kleťských pojmenování lze vybrat například (2552) Remek, (2747) Český Krumlov, (6928) Lanna, (7493) Hirzo, (12790) Cernan, (18456) Mišík, (29401) Asterix a (29402) Obelix, (50413) Petrginz, (118214) Agnesdiboemia, (133077) Jirsík, (191282) Feustel, (350969) Boiohaemum či (350509) Vepřoknedlozelo. Na Kleti byly dosud objeveny čtyři krátkoperiodické komety: 124P, 134P, 143P a nejnověji 196P/Tichý.
Ze skromné ideje prvorepublikových členů JAS o horské pozorovatelně vyrostla do současnosti mezinárodně uznávaná Observatoř Kleť. Jejím hlavním přístrojem je od roku 2002 moderní teleskop KLENOT, druhý největší dalekohled v České republice. Funguje jako „kosmická hlídka“, tzn. slouží k přesným měřením pohybu asteroidů kolem Země. Současný výzkumný tým v čele s J. Tichou a M. Tichým se v prvé řadě věnuje astrometrii asteroidů pohybujících se v blízkosti Země a funguje vlastně jako kosmická hlídka sledující potenciálně nebezpečné asteroidy. Z Kleti jsme ovšem měřili též jasnější tělesa ve vzdálených oblastech sluneční soustavy, první zaznamenané mezihvězdné těleso ‘Oumuamua či se podíleli na studiu štěpení kometárních jader včetně komety Shoemaker-Levy 9 před srážkou s Jupiterem. Observatoř Kleť spolupracuje s Minor Planet Center při Mezinárodní astronomické unii (IAU), od roku 2014 má podepsán kontrakt s Evropskou kosmickou agenturou (ESA, program SSA-NEO). Pro veřejnost se nadto na Kleti každé léto se konají exkurze, představující náš výzkumný program a problematiku možného střetu Země s asteroidy. Největší čočkový dalekohled v České republice o průměru 30 cm při nich slouží k pozorování Slunce.
Těžištěm činnosti Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích zůstávají astronomické edukační programy pro školy všech stupňů. Pořady pro širokou veřejnost mají širší záběr od astronomie, kosmonautiky, přes další přírodní vědy a navazující technické obory až po vybrané oblasti historie, a to v podobě multimediálních pořadů, přednášek, besed či experimentálních show. Návštěvníkům se přibližujeme též prostřednictvím geocachingu. Jako netypické kulturní místo nabízíme veřejná literární čtení či projekce filmů. Neoddělitelnou součástí našeho působení v Českých Budějovicích jsou výstavy spojující vědu a umění, krásu a techniku. Z výstavní haly Planetária prostřednictvím naší plotové galerie expandujeme až do prostor parku Háječek. Za dobu existence hvězdárny ji navštívila celá řada odborníků a uznávaných osobností výše zmíněných oborů. Na půdu hvězdárny zavítali dokonce astronauti a kosmonauti i vědci z různých zemí.
A co žhavá současnost? První digitální planetárium v Jižních Čechách! Nejaktuálnější novinkou Hvězdárny a planetária je instalace digitální full-dome projekce v planetáriu. Na podzim 2018 proběhla nejprve generální rekonstrukce kruhového sálu planetária včetně nové projekční kopule a poté pokračovala instalace digitální full-dome projekce s rozlišením obrazu 4k a kvalitním ozvučením. Hlavním dodavatelem byla jedna z nejvýznamnějších firem v oboru Sky-Skan Europe. Digitální planetárium jsme slavnostně otevřeli v úterý 26. února 2019 a od té doby máme v podstatě pořád vyprodáno. Jde o velkou a opravdu zásadní změnu, která vnáší do pořadů pro školy i veřejnost nové, moderní, atraktivní a dosud netušené možnosti. Chceme našim návštěvníkům přibližovat vesmír, jeho zákonitosti i krásu a s novou technologií vyprávět i nové příběhy.
Na závěr si vypůjčím slova z článku Ing. Jana Fejtka, dalšího z významných členů JAS: „Hvězdárna ráda také uvítá všechny čtenáře této zprávy jako své milé hosty.“ Vítejte ve vesmíru!
Reference:
- Fejtek Jan, Hvězdárna v Č. Budějovicích a kníže Schwarzenberg, Obnovená Tradice, 1937, str.97-98
- Maňák Jaroslav, Kus historie československé meteorologie, Meteorologické zprávy, 1958/1, ročník 11, str. 25-26
- Polesný Bohumil, Z činnosti Oblastní lidové hvězdárny v Českých Budějovicích, Říše hvězd, ročník 38, 5/1957, str. 111-113
- Tichá Jana, Astronomie mezi Vltavou a Malší aneb 55 let českobudějovické hvězdárny, Říše hvězd, ročník 73, 12/1992, str. 188-189
- Encyklopedie města Českých Budějovic, 2. rozšířené vydání, Statutární město České Budějovice a NEBE s.r.o., 2005
- historické materiály Hvězdárny a planetária České Budějovice s pobočkou na Kleti
- osobní komunikace a zápisky potomků Dra Karla Vodičky (2018, 2019)
- archiv autorky
Jihočeská pobočka
Bohumil Polesný
Epizody z historie Jihočeské astronomické společnosti a jejích následovníků
EPIZODA PRVNÍ
Boj o ostroh
Jihočeská astronomická společnost (JAS) vznikla v roce 1928 díky úsilí vzdělaných nadšenců vzešlých především z řad středoškolských profesorů Jirsíkova gymnázia (Vodička, Maňák), průmyslové školy (Fejtek), podnikatelů a obchodníků (Švehla, Vacek, Kubíček) a dalších. Vycházeli ze zkušeností pražské České astronomické společnosti a jako první úkol si vytkli postavení důstojné lidové hvězdárny. První návrh velmi rychle zpracoval stavitel a architekt Antonín Kubíček. Hvězdárnu koncipoval jako samostatnou přízemní stavbu s kruhovitou základnou kopule. Pokus se týká rozměrů byla velmi střízlivá a její architektura, vycházející ze secese, se dnes jeví poněkud bizarní. Svému účelu, tj. seznámení veřejnosti se založenou společností a jejími cíli a také pro jednání s úřady, posloužila velice dobře. Počet členů společnosti, vč. zakládajících s ročním příspěvkem 150 Kč, od založení společnosti velmi rychle rostl, takže finanční prostředky brzy dovolily učinit první kroky k realizaci stavby. Nejprve bylo nutno najít vhodné místo pro stavbu. Páni z výboru JAS využívali i své nedělní vycházky k tomuto hledání a navíc měli, vzhledem ke svým stykům na městském úřadě, důležité informace. Věděli, že v souvislosti s probíhající regulací toku řeky Vltavy dojde i velkým změnám u soutoku Vltavy a Malše. Po zevrubné prohlídce plánů regulačních úprav objevili skvělé místo pro stavbu hvězdárnu. Byl jím trojúhelníkový ostroh, který bude návozem zeminy vytvořen při novém soutoku řek. Ten zatím existoval jen na plánech vodohospodářů (obr.1).
Doposud upravovaly tok obou řek dva jezy: Valcha a jez u Předního mlýna. Hlavní tok Vltavy, spolu s vodami Malše, protékal přímo kolem městských hradeb, a podružný vytvářel Schnärcherův ostrov. Po úpravách budou oba jezy zrušeny a hladinu řek bude zvedat nový, vysoký bubnový jez s elektrárnou. Soutok řek se posune dál od středu města a vytvoří se u něho výběžek, usměrňující tok obou řek (na obr. 1b zvýrazněn). Pánové z výboru JAS řekli jednoznačně: hvězdárna bude stát zde, nebo nikde. Městský úřad byl velmi vstřícný, a tak už 17.4.1930 se uskutečnilo jednání spojené s prohlídkou místa budoucího staveniště. Protokol z jednání končí větou Navrhuje se uděliti zásadní stavební povolení. Situace se stavbou hvězdárny byla tak před polovinou roku 1930 pro činovníky JAS velmi příznivá. Jakmile budou ukončeny regulační úpravy začne se se stavbou. Hrubá stavba bude ukončena v příštím roce, v dalším dokončení interiérů a vybavení hvězdárny zařízením. Bez větších problémů by tak stavba měla být dokončena do tří let.
Ale nebyla. Naopak vznikly velké problémy, stavba hvězdárny a možná i sama existence JAS visela na vlásku. Architekt Kubíček vypracoval nový návrh budovy hvězdárny a to mělo významný dopad na proces výstavby. Stavební povolení platilo pro původní návrh, a s novým řešením bylo nutno znovu od začátku vyřídit úřední náležitosti stavby. Jak se plán na postavení hvězdárny, a hlavně požadované místo pro stavbu, postupně dostávaly na vědomost širší veřejnosti, trochu se zpožděním to objevil také Klub za staré Budějovice. A okamžitě zatroubil na poplach. Nelíbilo se mu, že stavba zcela změní tvářnost soutoku. Pěkným výhledům na panorama města bude dle nich bránit patrová stavba s kopulí. Proti hvězdárně neměli nic, avšak žádali, aby byla postavena jinde. S tím ovšem zásadě nesouhlasili činovníci JAS. A tak se o plochu na ostrohu, který zatím z větší části existoval jen na prknech vodohospodářů, rozpoutal lítý boj, jehož výsledek nebyl v prvních okamžicích vůbec jistý. Obě strany se snažily použít denní tisk, obě strany se snažily využít svého vlivu na městskou radu a další úředníky města.
První vytáhli do boje za zvrácení dosavadního povolení stavby hvězdárny na soutoku příznivci Klubu za staré Budějovice krátkým ale úderným článkem, uveřejněným v periodiku Hlas lidu. Činovníci JAS viděli, že s vyřizováním formalit je nutno spěchat, a tak 22.4.1931 podali na Městský úřad novou žádost o povolení stavby. Na jejím základě svolal Městský úřad komisionální jednání už na 28.4. Dnes nikdo nezjistí, jak se stalo, že státní konservátor, předseda Klubu za staré Budějovice Adolf Träger, byl obeslán až v předvečer jednání. V den jednání měl dohodnutou jinou povinnost, a tak těsně před komisí už nemohl stihnout záležitost v Klubu projednat a pověřit pro účast v komisi zástupce.
Komisionální jednání se tedy konalo bez účasti zástupce Klubu za staré Budějovice. Městští úředníci i zástupci JAS to bezpochyby ve skrytu duše uvítali. Podle očekávání pak bylo jednání stavební komise uzavřeno protokolem s návrhem městské radě na povolení stavby hvězdárny na ostrohu u soutoku řek. Klub za staré Budějovice bezprostředně reagoval na jednání komise dlouhým článkem v Hlasu lidu, v němž vyslovil námitky proti způsobu svolání jednání, a zdůvodnil odpor Klubu proti vybranému místu stavby. Současně s publikováním v tisku vznesl Klub námitky proti stavbě i při neoficiálních jednáních s některými členy rady. Městská rada byla na rozpacích. Měla sice k dispozici souhrnné a kladné vyjádření Technického odboru, současně nemohla ignorovat námitky tak významného společenství jakým byl Klub za staré Budějovice. A tak reagovala způsobem, používaným dodnes. Rozhodnutí odložila na další jednání a hrnula tak problém před sebou až do srpna. Mezitím dál pokračovala mediální přestřelka a střídaly se články pro a proti stavbě hvězdárny na ostrohu. Radní byli tak trochu „mezi mlýnskými kameny“. Na jedné straně byli dobře informování o významu hvězdárny pro město a veřejnost, na druhé straně si nebyli jistí, zda stavbou hvězdárny na soutoku opravdu nějak nenaruší vzhled města s možnými výtkami dalších generací obyvatel. Koncem srpna Adolf Träger navrhl starostovi města, aby požádal o posudek dané věci špičkového urbanistu Dr. Vladimíra Zákrejse. Tak se stalo dopisem rady města odeslaném dne 26.8.1931. Dr. Zákrejs byl uznávaným odborníkem, který v nedávné době řešil úpravu podobného soutoku Labe a Orlice v Hradci Králové. Třebaže byl v té době na dovolené, okamžitě poslal Městské radě své vyjádření. Posudek vyzníval pro umístění hvězdárny na ostrohu značně negativně. Své námitky podrobně zdůvodnil a navrhl stavbu hvězdárny na druhém břehu Vltavy, kde „..by mohl vyrůst krásný střed pro lidové poučení i ušlechtilou zábavu.“ Jestliže dosud byla situace na zákulisním i mediálním bitevním poli poměrně vyrovnaná, po posledním Zákrejsově posudku se váhy ve sporu začaly naklánět na stranu Klubu za staré Budějovice. K rozhodujícímu zasedání městské rady mělo dojít 24.9.
Před tímto zasedáním došlo k jedné nenápadné, ale v důsledku zásadní události. V periodiku Jihočeský zpravodaj byl publikován článek Proč nedošlo letošního roku ke stavbě hvězdárny v Českých Budějovicích s podtitulem Naší veřejnosti k informaci o tom, kdo zabránil provedení stavby a jaká tím vznikne Jihočeské astronomické společnosti škoda. Rozsáhlý článek nebyl podepsán. Lze mít za to, že jej napsal sám majitel a šéfredaktor Jihočeského zpravodaje K. Tichý Vlastecký. Ten byl zřejmě informován někým z výboru JAS a využil příležitosti k napsání čtivého a úderného článku, kterým si vyřizoval nějaké dřívější spory s Adolfem Trägerem. Toho obvinil z maření stavby velkého významu po město a veřejnost, a z ignorování několika jednání o stavbě, na něž byl pozván. Závěrem volá emotivně: „Spíše snad by se doporučovalo, aby J.A.S. obrátila se do některé blízké vesnice se stavbou hvězdárny, kde našlo by se více porozumění než v jihočeské metropoli, a kde nejsou páni profesoři ani Kluby za starou vesnici a kde vyjít chtí vstříc.“ Se znalostí faktů lze konstatovat, že článek byl značně neobjektivní a obsahoval polopravdy i nepravdy. To ale veřejnost vědět nemohla, a článek působil velmi věrohodně i na členy městské rady. Jihočeský zpravodaj byl v té době stále ještě považován za důvěryhodný list, byť s příchutí bulváru. Za zmínku stojí, že o necelé dva roky později již byl seriózními novináři označován jako „revolverový plátek“. V roce 1934 byl jeho šéfredaktor zapletený do vyděračské aféry končící zatčením tří osob. Jihočeské listy o tom píší 17.1.1935:
Vyděračská aféra v Čes. Budějovicích.
V čele zatčeného trojlístku „redaktor“ Jihočeského zpravodaje. Senzační zatčení. Zatčen byl pohlavár této společnosti K. Tichý-Vlastecký „redaktor“ a vydavatel plátku „Jihočeský zpravodaj, který smutně proslul skandalizováním veřejně činných osob za účelem vydírání.
Doufáme, že seprovalí veškeré bahno, v němž vězel až po krk a že tento Augiášův chlév, který se jmenoval „Jihočeský zpravodaj“ bude nyní po zásluze a jak se patří vyčištěn.
K. Tichý Vlastecký byl zatýkán za dramatických okolností, jelikož byly indicie, že při sobě nosí revolver. V hotelu jej zatýkali tři tajní agenti.
Zmíněný článek o nenapravitelných škodách pro JAS, způsobených především A. Trägerem, vzali radní vážně. Naopak Adolf Träger byl tak roztrpčen veřejným znevážením své osoby, že se už nadále odmítal k věci stavby hvězdárny vyjadřovat. Jednání městské rady 24.9.1931 proběhlo pak už rychle a hladce. Konservátor Träger se jednání odmítl zúčastnit s oprávněným přesvědčením, že o výsledku jej již předem rozhodnuto. Přišel pouze předseda JAS Karel Vodička. Přednesl zprávu o stavu příprav ke stavbě hvězdárny a odpověděl na dotazy přítomných. Stačilo pak jeho sdělení, že není jiné vhodné místo pro stavbu hvězdárny, než je místo žádané, aby rada zamítla všechny protesty Klubu za staré Budějovice a udělila JAS povolení ke stavbě hvězdárny na veřejném pozemku při soutoku Vltavy a Malše.
V posledním zářijovém týdnu tak mohli pánové z výboru JAS slavit. Stavba hvězdárny dostala zelenou. A. Kubíček napsal Městskému úřadu: „Oznamuji, že započnu dne 2. listopadu 1931 se stavbou lidové hvězdárny v Krumlovských alejích v Č. Budějovicích.“
Zdálo se, že poslední potíže jsou překonané jen s půlročním zpožděním, a dál vše půjde podle plánu. Brzy se však ukázalo, že tomu tak není.
EPIZODA DRUHÁ
Stavba lidové hvězdárny nebo pomoc nezaměstnaným
Už při prvních pracích na výkopech základů a zatloukání pilotů se okáza-lo, že zpoždění při udělení stavebního povolení může mít velmi neblahé důsledky. V prvních dvou letech po založení JAS byly společenské podmínky velmi příznivé. V hospodářství panovala konjunktura, podnikatelé přislíbili stavbě hvězdárny finanční pomoc. Také českobudějovičtí občané věnovali menší finanční částky v rámci členských příspěvků, při pozorováních a na přednáškách. Získané prostředky stačily na zahájení stavby, na celou stavbu ale zdaleka nikoliv.
Na podzim roku 1931 se situace dramaticky změnila. I do jižních Čech dorazila s plnou silou světová hospodářská krize. Podnikatelé propouštěli, někteří se ocitli na pokraji bankrotu. Nejistota zasáhla i střední společen-skou třídu. Nezaměstnanost velmi rychle rostla.
Činovníci JAS si ovšem byli již v roce 1931 vědomi, že se blíží těžká doba. Zkoušeli proto všechny prostředky, jednak jak finanování stavby zajistit, jednak jak co nejvíce náklady na stavbu zmenšit. Snažili se udržet přízeň města, například i tím, že mu budou poskytovat pomoc při správě Krumlovských alejí. A to třeba i tak kuriozním způsobem, že v budově hvězdárny zřídí pro korzující občany veřejné záchodky.
Koncem roku 1931 proběhl ještě další pokus o získání finanční podpory pro stavbu hvězdárny. JAS se podařilo, za pomoci starosty města a Národohospodářského sboru jihočeského, přiřadit otázku financování stavby hvězdárny do jednání o investiční činnosti na Českobudějovicku. Delegace složená ze zástupců města, okresu Č. Budějovice, Národohospodářského sboru jihočeského, jihočeských senátorů a jednoho poslance si vyžádala slyšení u ministra veřejných prací Ing. Dostálka, na němž účastníci jednali o podpoře investičních akcí na českobudějovicku. Uvedená skupina jednala také na ministerstvu financí a ministerstvu železnic. Reálné výsledky této iniciativy pro výstavbu hvězdárny však zjevně byly nevalné, pravděpodobně žádné, alespoň podle dochovaných dokumentů.
V této dramatické době potřebuje JAS získávat finanční prostředky na stavbu hvězdárny, která je přece jen tak trochu „zbytnou" záležitostí. Nelze se proto divit, že přísliby příspěvků od podnikatelů i institucí jsou rušeny a sbírky se setkávají jen s malým úspěchem. Stavbě několikrát hrozilo zastavení z nedostatku financí. Že se tak nikdy nestalo bylo zásluhou především stavitele Kubíčka. Ten totiž nezištně pokračoval ve stavbě i v těch chvílích, kdy JAS neměla peníze právě k dispozici.
Výbor JAS se pokusil operativně využít jinak nepříznivé situace a udělal tak trochu z nouze ctnost. Ukazovala se možnost skloubit dvojí: stavět hvězdárnu a přitom se účastnit pomoci nezaměstnaným. JAS požádala o přidělení finančních prostředků v rámci českobudějovického Pomocného sboru. Nebylo to však jednoduché. Každému činovníkovi JAS zatrnulo, když v Hlasu lidu vyšel článek s názvem Podpora nezaměstnaným nebo lidovou hvězdárnu? V článku se dokazovalo, že pomoc nezaměstnaným je účinnější prostřednictvím přímých finančních příspěvků v zimním období, nebo poskytováním alespoň jednoho jídla denně dělníkům i příslušníkům jejich rodin, než zaměstnáváním nevelkého počtu dělníků na stavbě hvězdárny. Žádost JAS byla zamítnuta.
Výbor JAS se však nevzdával. Rozhodl se obrátit na ministerstvo sociální péče. Přímo to nešlo, JAS proto využila pomoci Národohospodářského sboru jihočeského a městského úřadu. Sám starosta podal za JAS na ministerstvo příslušnou žádost a té bylo vyhověno. V rámci Pomocného programu tak bylo získáno v roce 1932 10 000 Kč určených pro nejvýše 20 osob z řad nezaměstnaných. S vyúčtováním tohoto příspěvku bylo ovšem spojeno mnoho byrokracie a ministerstvo muselo být několikrát upomínáno, aby vyúčtované náklady proplatilo.
Bez ohledu na stav financí se ve stavbě hvězdárny pokračovalo, pokud to počasí dovolilo. Bezprostředně po skončení mrazivého počasí se stavělo, a během jara a léta 1932 budova rychle rostla. Přes všechny překážky byla hrubá stavba na začátku podzimu dostavěna, včetně kompletně provedené kopule, a bez nějaké mediální pozornosti se oslavila „rovnost hvězdárny“. Zima byla nejprve mírná, po Novém roce už ovšem přišly mrazy a záplavy sněhu. Stavba však byla dobře zabezpečena a zvídaví občané si ji mohli při svých nedělních procházkách Krumlovskými alejemi, a dokonce i po zamrzlé hladině řeky Vltavy, prohlédnou ze všech stran.
Stále hrozil nedostatek finančních prostředků. JAS organizovala co nej-zajímavější přednášky pro veřejnost s poněkud vyšším vstupným, které bylo deklarováno jako příspěvek pro stavbu hvězdárny. Také v roce 1933 požádala JAS o zařazení do pomocného programu pro nezaměstnané. Nutno připomenout, že v roce 1933 problémy nezaměstnaných, nejen na jihu Čech, ale v celé republice, vrcholily. Vzhledem k charakteru oblasti zde nedošlo k větším demonstracím a nějakým násilným akcím s nimi spojeným, přesto byla sociální situace velmi napjatá. I přes potíže s financemi však k zastavení stavby nedošlo.
Jakmile koncem března 1933 skončily mrazivé dny a roztál sníh, pokra-čovalo se v pracích uvnitř budovy. Samozřejmě se šetřilo všude, kde jen bylo možno a v co největší míře se využívalo služeb města. Město dodalo vybavení záchodů a provedlo na své náklady veškeré vodoinstalace hvězdárny, neboť v suterénu byly umístěny záchody pro veřejnost korzující v alejích. Astronomická společnost se tak ovšem zavázala k plnění takovéto služby. Město také financovalo všechny svody odpadů do kanalizační sítě.
Kolaudace stavby se uskutečnila 11.7.1934 za přítomnosti zástupce městského úřadu p. Veselého, členů výboru JAS pp. Kopáčka a Jar. Švehly a stavitele A. Kubíčka. Bylo konstatováno, že stavba byla provedena v souladu se schváleným plánem a zdivo je v daném okamžiku dostatečně proschlé. Je nutné dokončit pouze drobné nedodělky. Stavbě bylo přiděleno č.p. 613, Linecké předměstí.
V roce 1936 bylo hospodářství z nejhoršího venku a také s vybavením hvězdárny se „ledy pohnuly“. Českobudějovická záložna poskytla úvěr na pořízení velkého dalekohledu. Byl osloven Viktor Rolčík a netrvalo dlouho a nový dalekohled, Cassegrain o průměru zrcadla 30 cm, se montoval na paralaktickou montáž v kopuli. 14.11.1937 proběhlo otevření hvězdárny pro veřejnost, za účasti městských a státních činitelů. Členové výboru, v čele se svým předsedou, se vyfotografovali na terase hvězdárny. Byli oprávněně pyšní na vykonané dílo a Viktor Rolčík mohl hrdě pózovat u svého dalekohledu.
Se čtyřletým zpožděním tak nakonec tato složitá epizoda historie JAS šťastně skončila.
EPIZODA TŘETÍ
Jihočeská astronomická společnost za okupace
V roce 1937 se na schůzích astronomické společnosti objevil nový člen. Byl jím středoškolský profesor Bohumil Polesný. Ve výboru JAS byl znám již v předcházejících letech, neboť občas do Českých Budějovic dojížděl z Čes-kého Krumlova, kde působil jako učitel na měšťanské škole. Kontakty udržoval především s ředitelem gymnázia Vodičkou, ale i s dalšími členy výboru. I přes jeho poměrně nízký věk jej bylo možno považovat za dlouholetého člena ČAS, neboť jejím členem a pilným pozorovatelem se stal už v roce 1924. V Českém Krumlově byl jako astronomický nadšenec poměrně osamocený. V roce 1936 se však oženil a podařilo se mu dosáhnou přeložení do Českých Budějovic. Je potřebné se o něm zmínit obšírněji, protože později, po dobu téměř tří desetiletí, byl hlavní osobností JAS i jejích následníků, a prvním profesionálním astronomem v jižních Čechách.
Narodil se v roce 1905 v Prostějově v rodině soustružníka. V dětském věku často pobýval u svých příbuzných na statku v Čehovicích, vesnici nedaleko Prostějova. Za bezmračných večerů mu strýc Večeřa ukazoval oblohu a vyprávěl o vesmíru. V hanácké rovině tehdy bylo na co se dívat. Žádné přesvětlení, obloha černá, posetá opravdu tisíci hvězdami. Nádherná mléčná dráha, jindy měsíc a planety. Tyto večery zanechaly ve zvídavém chlapci nesmazatelný dojem. Tady se rozhodl, že bude astronomem a tomuto snu pak věnoval celý svůj život.
Třebaže rodiče byli prostí lidé, viděli význam vzdělání pro své děti. A tak Bohumil nastoupil do gymnázia v Prostějově, projevil se jako výborný student a v roce 1924 maturoval. K dalšímu studiu si zvolil přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Pokud měl možnost volby, vybíral si na univerzitě především předměty, které měly co nejužší vazbu na astronomii. V jeho vysokoškolském indexu se stkví podpisy špičkových českých astronomů, matematiků a fyziků své doby, jako byly podpisy Nušla, Heinricha, Schneidera a dalších. U profesora Heinricha absolvoval dokonce čtrnáct obsáhlých celosemestrových kurzů.
Koncem třicátých let tedy do Českých Budějovic přišel muž s vysokoškolským astronomickým vzděláním. Nebylo divu, když se ihned zapojil do práce ve výboru JAS a bylo jej vidět při organizování astronomické činnosti. Dosud jediným činovníkem v JAS, který měl vysokoškolské přírodovědné vzdělání, byl předseda Dr. Karel Vodička, takže příchod člena s profesionálním vzděláním v oboru byl velmi vítaný.
Další mužem, který se mezi českobudějovickými astronomy poprvé občas objevil byl Vilém Erhart, někdy doprovázený svým bratrem Josefem. Bratří Erhartové pocházeli z blízké obce Plav, kde jejich rodiče měli hospo-dářskou usedlost s dosti velkým pozemkem. Pokud se týká astronomie byli oba amatéři, ale patřili také mezi nadšence pro tuto činnost. Zajímali se zejména o astronomickou optiku a v tomto oboru se brzy stali v JAS nepostradatelnými členy.
Omítky v budově budějovické hvězdárny sotva oschly, když se na obzoru objevily těžké mraky pro celou společnost. Přišel březen 1939.
Episoda činnosti JAS v době okupace je málo známá. V prvním období se mnoho nezměnilo. Členové JAS ovšem tušili, že to tak dlouho nezůstane. Pro jistotu si z hvězdárny odnášeli své osobní věci. A také různé drobné přístroje, nástroje, malé dalekohledy a knihy. V polovině roku 1939 se ovšem hvězdárna dostala do hledáčku Němců. Bylo to dáno především existencí radiogoniometrické stanice, reprezentované navenek zdaleka viditelnými vysokými stožáry, propojenými anténními dráty. Operační místnost radiostanice byla spojena s letištěm. Protože letiště, bezprostředně po vytvoření Protektorátu, převzali Němci do své správy, spolu s ním postupně převzali i příslušné místnosti na hvězdárně.
V prvním období to byla správa civilní. V srpnu 1939 ale správu celé hvězdárny převzalo německé vojsko. Ještě do konce roku 1939 se však JAS starala o úklid hvězdárny a pořídila na zimu zásobu dřeva a uhlí pro vytápění. S různým zařízením a věcmi, které na hvězdárně ještě byly, si Němci nedělali žádné starosti. Většinu vyhodili, zbytek poničili. Za své takto vzala celá knihovna společnosti. Začátkem roku 1940 jeli zástupci JAS na letiště k jednání o výši nájmu za využívání budovy hvězdárny. Po dlouhém jednání s velitelstvím letiště jim bylo dovoleno odvézt z hvězdárny vše co ještě z majetku JAS zbylo. Ukázalo se však, že to byly už jen málo použitelné zbytky. Přitom se ale zjistilo, že kopule je prázdná a že velký dalekohled byl odvezen neznámo kam. O jeho osudu jim nebylo nic sděleno. Od okamžiku, kdy členové JAS pod německým dozorem opustili hvězdárnu, už nadále neměli do budovy přístup. Zajímavé je, že po celou dobu okupace platila JAS pojištění budovy a kominické práce. Na druhé straně jí protektorátní ministerstvo platilo nájem za místnosti radiokomunikací. Během dalších let se členové výboru JAS snažili získat nějaké informace o tom, kde se může nacházet Rolčíkův velký dalekohled. Bez úspěchu. Až v posledním roce války se zjistilo, že tento dalekohled je v německém učitelském ústavu ve městě.
V roce 1942 se Bohumil Polesný stal místopředsedou JAS. V následujícím roce se vzdal funkce předsedy Karel Vodička. Rezignace byla víceméně vynucená, neboť někdo zřejmě poukazoval na jeho legionářskou minulost. O jeho nástupci nebylo pochyb. Na valné hromadě v roce 1943 byl předsedou zvolen Bohumil Polesný, pokladníkem Vilém Erhart.
Ztrátou hvězdárny přišli členové JAS o možnost věnovat se pozorování oblohy kvalitními astronomickými přístroji. Na rozdíl od Prahy tak také přišli o centrum pro spolkovou činnost. Hvězdárna velmi chyběla. To byl negativní dopad umístění radiolokační stanice v budově hvězdárny. Nebýt toho neměla by okupační moc o hvězdárnu zájem. Spolková činnost JAS se omezila jen na schůzky některých členů výboru a ty se konaly v kabinetě gymnázia v Jírovcově ulici u ředitele Vodičky. Jednotliví amatérští astronomové se začali z nouze doma věnovat broušení a leštění zrcadel. Počáteční potíže byly veliké, ale při praktické činnosti pomáhal Vilém Erhart a v teorii Bohumil Polesný. Učili se také za pomoci příslušných odborných článků publikovaných v Říši hvězd. Nakonec zhotovili řadu docela podařených dalekohledů. Začali jednoduchým Newtonovým reflektorem s objektivem o průměru 13 cm. Zamontovali jej do dřevěného tubusu zavěšeného na lehké paralaktické montáži zhotovené z ocelových trubek sloužících při výrobě jízdních kol. Pokračovali 16 cm Newtonem s kovovým mřížkovým tubusem a pokročili až k Cassegainovu reflektoru o průměru 20 cm, rovněž v mřížkovénm tubusu. Zrcadla vyráběli nejprve z tabulového skla, později je brousili z optického skla dodávaného sklárnami v Jeně. Tato činnost byla velmi úmorná a vyžadovala značnou trpělivost a zručnost.
Zhotovenými dalekohledy byly pravidelně pozorovány sluneční skvrny a výsledky odesílány Spolkové hvězdárně v Curychu. Pozorování vedl B. Polesný jako velmi aktivní člen sluneční sekce ČAS. V tomto období se spolupráce nejaktivnějších členů JAS s Českou astronomickou společností značně prohloubila. B. Polesný byl činným členem početní sekce a v roce 1940 se stal předsedou nově založené planetární sekce. V této funkci organizoval pozorování planet, zejména Marta a Jupitera. V Č. Budějovicích tak bylo centrum pro analýzu a zpracování výsledků pozorování planet všech členů sekce z Čech a Moravy. Metodické návody pro pozorování a výsledky práce pak B. Polesný publikoval v řadě článků uveřejněných v Říši hvězd.
V roce 1944 už byla nálada budějovických obyvatel veselejší, neboť bylo jasné, že Německo mele z posledního a osvobození se blíží. Dvakrát byly sice i České Budějovice postiženy bombardováním, avšak letecké útoky spojenců nebyly plošné, jen výjimečně spadla bomba mimo cílovou plochu, kterou byl především železniční uzel. Vnitřní město a hvězdárna nebyly ohroženy.
Na jaře roku 1945 se správa země počala hroutit. A také členové JAS měli jiné starosti než pozorování. Ze západu se blížili Američané, z východu Rudá armáda. V astronomické činnosti byla přestávka, ale všichni už netrpělivě očekávali konec války, osvobození a návrat na hvězdárnu.
Jakmile se v ulicí města objevili vojáci Rudé armády, jednali představitelé JAS s nově ustaveným Národním výborem a dostali schválení k převzetí hvězdárny. Následujícího dne se vypravila skupina členů výboru B. Polesný, K. Vodička, J. Švehla, F. Vacek na hvězdárnu. Jak byli astronomové nedočkaví bylo vidět z toho, že to bylo už 8. května ráno. Toho dne se tak ujali správy hvězdárny už pár dnů Němci opuštěné. Jejich první dojmy na hvězdárně byly velmi tristní. Našli ji v žalostném stavu. V posledních měsících byla proměněna na zpravodajskou centrálu, zdi byly zničeny spoustou natažených telefonních linek a místnosti přímo nemožně ušpiněny ženským personálem obsluhujícím centrálu. Na zemi plno skleněných střepů, suti a nejrůznějšího haraburdí. V prvním poschodí zjistili, že přednášková místnost byla přepažena a byl v ní zřízen byt jakéhosi důstojníka wehrmachtu. Kopule byla samozřejmě prázdná.
V následujících dnech se členové JAS pustili do základního úklidu. Práce tu bylo nad hlavu, ale o brigádníky nouze nebyla. Hvězdárna byla brzy zběžně vyčištěna a začaly se sčítat škody. Bylo zjevné, že bude potřeba vynaložit mnoho námahy a peněz, než bude uvedena do bezvadného stavu.
Největším napětím byla provázena návštěva členů výboru JAS v troskách německého učitelského ústavu na rohu Jeronýmovy a Lannovy ulice. Ten byl totiž zasažen bombou při bombardování blízkého českobudějovického nádraží, a k tomu vypleněn německým vojskem při jeho odchodu z města. Astronomové měli neblahé tušení, že tam dalekohledy, přivezené sem údajně z hvězdárny, nenajdou. Pokud ano, pak zcela jistě rozbité. K jejich radostnému úžasu se však jak velký Cassegrain, tak Vodičkův 80 mm refraktor našly v jedné z mála nepoškozených místností. Naprosto v pořádku.
Na podzim roku 1945 zahájila JAS mezi českobudějovickou veřejností sbírku ve prospěch opravy a znovuvybudování hvězdárny. Sbírka se setkala s nevšedním úspěchem. Výtěžek sbírky byl použit na umoření dluhu u Českobudějovické záložny ve výši 22 tisíc korun, přičemž na vázaném vkladu zůstalo ještě více než 35 tisíc korun. Těch bylo použito pro opravu budovy a pořízení nejnutnějších vědeckých přístrojů. Valná hromada JAS byla svolána na 2.11.1946. Na ní byl zvolen jako předseda B. Polesný, místopředseda Ing. J. Fejtek, jednatel F. Vacek.
EPIZODA ČTVRTÁ
Splynutí JAS s Českou astronomickou společností
Po znovu namontování velkého Rolčíkova dalekohledu bylo konstatováno, že v daném okamžiku používá českobudějovická hvězdárna druhý největší zrcadlový dalekohled v celé republice. JAS si proto dala za úkol využít dalekohledu nejen k popularizaci astronomie, ale i k vědeckým účelům. V dalším období se předpokládalo pozorování sluneční činnosti, planet, proměnných hvězd, a to vizuálně i fotograficky, fotografické hledání nových proměnných a pátrání po planetkách. Činní členové byli rozděleni do oborů Slunce, planety, proměnné hvězdy, optika, mechanika, fotografie, a scházeli se podle potřeby a možností.
Během dalších let se pořádala řada přednášek, na něž byli pozvaní Fr. Kadavý, Dr. Hubert Slouka, B. Valníček a další významné osobnosti tehdejší astronomie. Byly to krásné večery, jak v sále, tak pod hvězdnou oblohou na terase i v kopuli. Vedly se zajímavé debaty o vesmíru, náboženství, atomové energii a dalších tématech. Lidé zbavení tíže válečných let, se zajímali o vědu i kulturu, a vítaným důsledkem byl i nárůst členské základny JAS.
Předseda JAS B. Polesný se také snažil o mezinárodní propojení společnosti. V listopadu 1946 se stal členem Britské astronomické společnosti (British Astronomical Association) a byl v této organizaci jediným individuálním zástupcem československé astronomie, o rok později následovaný Dr. Ottou Saydlem (mezi 21 partnerskými organizacemi z celého světa byla i ČAS).
Neuplynul ani rok po únorových událostech roku 1948 a komunisté začali připravovat zákon o společenských organizacích. Vše privátní se muselo vymýtit, vše muselo být pod přísnou centrální kontrolou. Do toho už spadala i JAS se svým movitým i nemovitým majetkem a pozemky. Zákon o dobrovolných organizacích a shromážděních sice vešel v platnost až 1. října 1951, to však neznamenalo, že jeho dikce se nezačala naplňovat již podstatně dříve.
Koncem roku 1949 a začátkem 1950 navštívil předseda JAS Polesný petřínskou hvězdárnu a jednal zde s představiteli ČAS o budoucím vývoji a o cestě k začlenění JAS do České astronomické společnosti. Projednali všechny okolnosti tohoto procesu a Polesný pozval Dr. Huberta Slouku na valnou hromadu JAS, která pak byla svolána na 4.5.1950. Na tuto valnou hromadu Dr. Slouka jako host přijel. Valná hromada proběhla obvyklým způsobem, se schválením zprávy předsedy a pokladníka za rok 1949-1950, a s volbou nového výboru JAS pro roky 1950-1951. Pak ale předseda dal slovo Dr. Sloukovi a ten promluvil o začlenění Jihočeské astronomické společnosti do Č.A.S., které by bylo velmi výhodné a umožnilo by spolupráci na širším podkladě. Tento návrh byl jednomyslně schválen a B. Polesný požádal Dr. Slouku, aby toto usnesení sdělil v Č.A.S. Po krátké diskusi pak byla valná hromada ukončena. Ze skutečnosti, že návrh na sloučení byl přijat všemi členy bez jakékoliv diskuse vyplývá, že celá záležitost byla během jara se členy JAS projednávána a na valné hromadě byla již jen formálně stvrzena dopředu dohodnutá záležitost.
22. prosince 1950 JAS dopisem adresovaným Č.A.S. oficiálně oznámila změnu statutu a prohlásila se za místní odbor celostátní Československé společnosti astronomické. Dopis vzali činovníci ČAS s potěšením na vědomí a sdělili tuto skutečnost Jihočeské astronomické společnosti dopisem podepsaným místopředsedou Dr. H. Sloukou a jednatelem Z. Bochníčkem. JAS pak oznámila Jednotnému národnímu výboru v Českých Budějovicích, že se s veškerým majetkem, tj. budovou lidové hvězdárny a veškerým inventářem, zapojila jako odbor do celostátní Československé společnosti astronomické v Praze a požádala JNV, aby tuto změnu vzal na vědomí.
Splynutí Jihočeské astronomické společnosti s pražskou centrální organizací proběhlo zcela bez obtíží a s oboustranným souhlasem. I předseda JAS B. Polesný tento krok zřejmě uvítal, neboť se zmenšily byrokratické úkony, které musel jako předseda samostatné organizace vykonávat. Ty mu zabíraly čas a odváděly ho od vlastní astronomické práce, která byla hlavním smyslem jeho života.
Tím by mohl výklad o JAS skončit. Myslíme si ale, že by to správné nebylo. Na činnosti toho velkého společenství nadšených astronomických amatérů se vlastně nic nezměnilo. Titíž lidé budou stejně zítra jako včera chodit na stejnou hvězdárnu a pracovat na stejných úkolech se stejnými přístroji. Jen název Jihočeská astronomická společnost bude v hlavičce dopisních papírů zaměněn za Jihočeská pobočka Československé společnosti astronomické a zmizí pěkné a typické oválné razítko JAS se Saturnem uprostřed. Éra amatérské astronomie v jižních Čechách pokračuje ještě déle než tři roky se svými klady i zápory.
EPIZODA PÁTÁ
Hvězdárna na Kleti
V roce 1955 byl Krajským národním výborem v Českých Budějovicích jmenován ředitelem českobudějovické hvězdárny předseda místního odboru ČAS Bohumil Polesný. Ten dosud působil jako středoškolský profesor na Jirsíkově gymnáziu, na němž vyučoval matematiku a fyziku. Ustanovení ředitelem B. Polesný zjevně uvítal, poněvadž se nadále mohl plně věnovat astronomii. Brzy se však ukázalo, že tak ideální to nebude. Základní úkol, který dostal od zřizovatele, bylo šíření osvěty a správného vědeckého názoru, a to v rámci celého kraje. Na vědeckou práci mnoho času nezbývalo. Hvězdárna byla po personální stránce doplněna dalšími třemi osobami. Stalo se tak ale ne právě nejšťastnějším způsobem.
Činnost místní pobočky ČAS poněkud skomírala. Aktivních zůstalo jen pár „skalních“ bývalých členů JAS, jako byli František Wasserbauer, Franti-šek Vacek, František Brož, Richard Šerý, Ludvík Bezděka, Vilém a Josef Erhartovi a občas několik dalších.
Osvětovou činnost Lidová hvězdárna (LH) v Českých Budějovicích významně rozvinula. Na hvězdárně byl využit každý večer s jasnou oblohou k provádění návštěvníků v kopuli. Často také ve dne při pozorování sluneční činnosti. Pravidelně se pořádaly akce pro školy. A nejrůznější přednášky související s aktuálními úspěchy sovětské kosmonautiky. Oproti minulým letům se tato činnost ve druhé polovině padesátých let nejméně zdvojnásobila. Pro představu o jejím rozsahu několik čísel z roku 1956: Na hvězdárně proběhlo celkem 311 nejrůznějších akcí, od pozorování v kopuli, přes přednášky po akce škol a mládeže, s celkovou účastí 9098 osob. K tomu je nutno přidat jako novinku 34 pozorování s dalekohledem na venkově s účastí 3663 osob. Na vesnicích se tyto akce prováděly tak, že ředitel Polesný přijel po předchozí domluvě do obce a na vhodném tmavém místě rozložil přenosný dalekohled. Místní rozhlas vyhlásil tuto akci a lidé se počali scházet, aby vyslechli různé zajímavosti o hvězdných tělesech, o kosmonautice, a postupně se dalekohledem podívali na různé, v tu chvíli viditelné objekty. Pokud bylo zataženo, improvizovalo se přednáškou ve škole nebo v sokolovně. Tyto akce vyvolaly na vesnicích velký zájem. Výsledkem byla skutečnost, že jihočeský venkov byl snad v té době u nás oblastí s obyvateli nejvíce poučenými o všech záhadách vesmíru.
Ředitel Polesný rozvinul také v nebývalé míře spolupráci s různými astronomickými kroužky a hvězdárnami v celém kraji. Koncem padesátých let to bylo už 14 astronomických kroužků, které byly z LH v Č. Budějovicích metodicky řízeny a zásobovány nejrůznějšími materiály. Pomoc byla poskytována stavbě hvězdárny v Jindřichově Hradci a v Prachaticích. Velmi aktivní v popularizační činnosti byly kroužky v Soběslavi, Týně nad Vltavou, v Č. Krumlově a Milevsku.
V polovině padesátých let se podmínky pro noční pozorování postupně zhoršovaly. Zmodernizovalo se totiž městské osvětlení, rychle přibývalo automobilů i autobusů. Docházelo tak k tomu, před čím varovali prof. Trä-ger i Dr. Zákrejs. Obloha byla ve středu města stále více přesvětlená. Ředitel LH Polesný začal tento problém řešit při debatách se svými astronomickými přáteli, bývalými skalními členy JAS. Mezi nimi byl především Vilém Erhart a porůznu se s názory připojil i F. Wasserbauer, F. Vacek a L. Bezděka. Začali uvažovat o tom, že pro opravdu vědeckou práci je potřebné vybudovat pozorovací stanoviště někde jinde, kam ještě pokračující civilizace nedosáhla, a tak brzy nedosáhne. Na stole byly různé návrhy, pozornost se ale nakonec soustředila na úvahy o vybudování pobočné hvězdárny na nejbližší velké hoře – na Kleti. Kdo s touto myšlenkou přišel první není známo. Určitě ale u toho byl B. Polesný a V. Erhart. Dle současné ředitelky českobudějovické hvězdárny se myšlenky na využití Kletě pro účely astronomických pozorování objevily v Českých Budějovicích už koncem dvacátých let. Je to možné, avšak o tom asi účastníci oněch debat, konaných někdy před polovinou padesátých let, neměli tušení.
V prvních chvílích se ovšem zdálo, že postavit hvězdárnu na Kleti je úplná utopie. Když se ale začaly podrobněji probírat všechny možnosti, překážky, klady a zápory, přišlo se k tomu, že to tak utopické není. O tom, že vrcholek Kletě je vynikající místo z hlediska pozorovacích možností – jasné dny, průzračnost vzduchu, absence venkovního osvětlení, existence jistého civilizačního zázemí – nebylo sebemenších pochyb. V průměru 106krát v roce zde vznikne teplotní inverze, zaznamenává se méně než polovina celoročních srážek oproti blízké Šumavě. Horší už to bylo s dostupností místa pro dopravu stavebních materiálů a strojů, s financováním stavby a s brigádníky, protože bylo jasné, že vybudování stavby na klíč nějakou firmou není reálné.
Jakmile ředitel Polesný začal na příslušných úřadech jednat o možnostech stavby, zjistil velmi potěšující skutečnosti. Na planince, která je asi 250 metrů severně od vrcholu a zhruba o 20 metrů níže, je plánována výstavba velkého vysílače. Se stavbou má být započato koncem roku 1955. To zna-mená, že vrcholový hřeben Kletě musí být zpřístupněn slušnou zpevněnou komunikací pro dopravu všech potřebných částí vysílače i stavebních mate-riálů. Toho bude možno použít i při výstavbě hvězdárny. A další příjemné zjištění: plánuje se výstavba sedačkové lanové dráhy z Krásetína. Představuje to dvojnásobný možný užitek. Lanovku bude možno použít při přepravě menších předmětů a kusů zařízení a samozřejmě i pro jízdu pracovníků na Kleť. Zároveň se Kleť stane podstatně dostupnější pro turisty a možné návštěvníky hvězdárny. To bude také dobrý argument při vyjednávání podpory na úřadech.
V tuto chvíli bylo rozhodnuto, všichni zúčastnění si rozdělili úkoly a pustili se do práce. S nadšením, které je neopustilo ani v různých těžkých oka-mžicích, a bez něhož by se v oné době stavba nemohla realizovat. Všichni, kteří se takto do práce zapojili byli bývalí členové JAS.
Řediteli Polesnému zůstalo na bedrech veškeré administrativní řízení. Především musel předložit projekt hvězdárny a přesvědčit o jeho prospěš-nosti KNV a předtím ještě Krajský výbor KSČ. Vztahy zřizovatele, tedy KNV, ke hvězdárně byly velmi dobré, protože hvězdárna byl viditelná spoustou aktivit pro kraj. Podobně tomu bylo i s KV KSČ, protože ředitel i další pra-covníci šířili v kraji „správný světový názor“, a to i v rámci činnosti Společ-nosti pro šíření politických a vědeckých znalostí. Výsledkem jednání bylo schválení projektu i příslib přidělení finančních prostředků, ovšem za před-pokladu, že stavba bude provedena v akci Z. To znamenalo převážně pomocí brigádnické činnosti. Jen specializované náročnější práce bude možno zadat odborné firmě. Zde vstupuje do programu Vilém Erhart. Podařilo se mu zmobilizovat Loučovické papírny, počínaje ředitelem až po zaměstnance – členy astronomického kroužku. Vilém Erhart byl vedoucím údržby závodu a měl v dílně k dispozici rozsáhlé strojní vybavení. Ředitel papíren rozhodl, že zařízení může být pro hvězdárnu použito, vzhledem k jejímu vysokému politickému a osvětovému významu. Ovšem po pracovní době zaměstnanců. Závod také poskytne potřebné dopravní prostředky. Tolik příspěvek z Loučovic. Budějovičtí členové realizační skupiny pomohou radou i vlastní prací. Zapojí se také astronomický kroužek Motoru, vedený F. Wasserbauerm.
Na začátku roku 1957 se sešli všichni hlavní aktéři u horské chaty na Kleti, aby našli pro hvězdárnu nejvhodnější místo. Byli tam ředitel B. Polesný, V. Erhart, J. Erhart, F. Wasserbauer a stavební inženýr Flieger. Po zevrubné prohlídce našli vhodné místo necelých 200 m jižně od vrcholu hory (obr. 4). Byla tam na hřebeni přiměřeně velká plošinka.
24.5.1957 proběhlo přímo na Kleti komisionální řízení konané za účelem udělení stavebního povolení ke stavbě lidové hvězdárny na Kleti. Řízení se účastnil zástupci všech dotčených organizací, především odboru pro výstavbu ONV Český Krumlov. Za LH České Budějovice, žadatele o povolení, byl přítomen B. Polesný. Konstatovalo se, že stavba hvězdárny bude součástí řešení celkové výstavby na Kleti, jejímiž hlavními prvky jsou televizní vysílač a sedačková lanovka. To bylo výhodné i proto, že v rámci tohoto souboru staveb bude řešen přívod elektřiny, vody a později i odpad.
Akce bude financována z doplňkového rozpočtu KNV, přičemž práce bude provedena svépomocí. Hvězdárna se bude skládat z kopule, umístěné na dvouetážové kruhové stavbě, a z jednopodlažní budovy o půdorysu 6 x 10 m. V Loučovicích Vilém Erhart dokázal zmobilizovat členy astronomického kroužku k brigádnické činnosti. Náklady na stavbu se podařilo hodně omezit, neboť potřebný materiál byl získáván co nejlevněji. Cihly za sníženou cenu z cihelny v Jivně, kámen byl nalámán na úbočí Kleti, cement se získal jako příspěvek národního výboru, dřevo na kopuli bylo nařezáno a upraveno na pile v Loučovických papírnách. Stavba byla obtížná, většinou ruční práce, neboť mechanizace se nedostávalo. V období léta a podzimu 1957 byly na staveništi využity všechny neděle, občas i jiné dny. Uskutečnil se výkop základů a počaly se stavět obvodové zdi. Koncem podzimu se již dalo v budově i přenocovat, byť velmi nouzově. Dole v Loučovicích se pracovalo na výrobě kopule, kterou se podařilo dokončit ještě v zimě. Kopule byla na jaře roku 1959 dopravena na Kleť a za nepředstavitelně obtížných podmínek, opět téměř holými rukami brigádníků, byla usazena na kruhovou základovou kolejnici. Během léta pak byla stavba dokončena a omítnuta. Nakonec se jí dostalo i publicity, když pracovníci českobudějovického rozhlasu nahráli dlouhé rozhovory s B. Polesným a V. Erhartem a vysílali je v nedělním vysílacím čase. V dalším období se postupně na hvězdárnu dopravovalo běžné vnitřní zařízení. B. Polesný s V. Erhartem se rozhodli nainstalovat prozatímně na Kleti dalekohledy a fotografickou komoru umístěné v té době na Lomnickém štítě (tyto dalekohledy byly vlastnictvím V. Erharta). Dopravit velké zařízení z Lomnického štítu do Loučovic nebylo vůbec jednoduché. Následovalo čištění dalekohledů a opravy. Prvního září 1961 se pak skupině loučovických podařilo vyvézt všechno na Kleť a začít s montáží. V polovině října bylo vše hotovo. Nedočkavý Erhart využil pěkného počasí, vyjel na motocyklu večer na Kleť a pořídil první fotografie. Byla právě noc mezi sobotou a nedělí. Ředitel LH Polesný byl v tomto historickém okamžiku hospitalizován v nemocnici v Č. Budějovicích po operaci žaludku. Erhart už ten den mnoho nenaspal. Hned odpoledne Polesnému v nemocnici předal první fotografie pořízené na Kleti. Snad i radost z tohoto prvního fotografického úspěchu přispěla ke zotavení ředitele po náročné operaci. Tak byla v roce 1961 završena první etapa výstavby hvězdárny na Kleti. Začala zde pravidelná činnost odborná i popularizační.
V roce 1966 odešel B. Polesný za poněkud dramatických okolností do důchodu. Tím skončila jakákoliv jeho přítomnost na hvězdárně jak v Českých Budějovicích, tak na Kleti. Spolu s ním odešli z dění v jihočeské astronomii i ostatní zbývající bývalí členové JAS. V souvislosti s dokončovacími pracemi působil na hvězdárně na Kleti ještě nedlouhou dobu Vilém Erhart.
Téměř čtyřicet let působení Jihočeské astronomické společnosti, ná-sledně převedené do podoby místní pobočky ČAS, s pokračováním činností jejich členů v rámci Lidové hvězdárny v Českých Budějovicích, zanechalo dobrý základ pro další rozvoj astronomie v jižních Čechách.
Vedení českobudějovické hvězdárny s pobočkou na Kleti převzal Anto-nín Mrkos. Bohužel politováníhodným způsobem. Odmítl přirozenou kontinuitu a ustanovil se do role jediného tvůrce všeho co v místě souvisí s astronomií. Vše před jeho nástupem buď neexistovalo, nebo bylo špatné. Bývalí přátelé se pro něho stali nepřáteli, kteří neměli přístup ani na českobudějovickou hvězdárnu, ani na hvězdárnu na Kleti. Na všem, co dříve mnoho let hodnotil velmi pochvalně a sám s úspěchem využíval, obratem nenachází nic dobrého. Polesný, Wasserbauer, Vacek, bratři Erhartové a další odešli a tím skončila v jižních Čechách éra JAS a jejích následovníků.
Závěr a přání do budoucna
V posledních téměř třiceti letech dosáhly jak českobudějovická hvězdárna, tak hvězdárna na Kleti, pod vedením ředitelky Ing. Jany Tiché, neobyčejných vědeckých úspěchů, ceněných i v mezinárodní astronomické komunitě.
Českobudějovické hvězdárně a hvězdárně na Kleti přejeme mnoho dalších vědeckých i popularizačních úspěchů. V základech těchto institucí jsou i kamínky vytvořené nadšenou a obětavou prací stovek členů Jihočeské astronomické společnosti a jejích nástupnických organizací. A snad je tam někde zachováno i trochu fluida dávného JASu.
Uvedený text vychází z vlastních vzpomínek a prožitků autora, vzpomínek Ludvíka Bezděky. Bohumila Polesného, Josefa a Vilema Erharta. Dále z dokumentů soukromých archivů M. Popadincové a B. Polesného. Použity byly také informace z knihy Jana Kupce Pastýř hvězd a články z periodik Říše hvězd, Hlas lidu, Jihočeský zpravodaj, Jihočeská pravda, Českobudějovický věstník.
Zvláštní poděkování vyslovuje autor Marii Popadincové a Miroslavu Popadincovi za shromáždění a zpracování souboru archivních do-kumentů Policejního archivu v Třeboni a Okresního archivu v Českých Budějovicích.