GC6XEBH
3.8.1854 - 22.9.1922
astronom, pedagog
Gustav Gruss byl vynikající český astronom devatenáctého století.
Po ukončení gymnázia v Jičíně studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1877 se stal doktorem filozofie a o rok později dokončil vysokoškolská studia státní zkouškou. V letech 1878–1879 působil jako asistent geodézie a sférické astronomie na vídeňské technice. Od r. 1881 pracoval na klementinské hvězdárně.
V roce 1892 se Gruss stal mimořádným a o pět let později řádným profesorem teoretické astronomie na české univerzitě a byl pověřen správou astronomického ústavu. Zde se Gruss zabýval, spolu se svým asistentem V. Láskou, především pozorováním proměnných hvězd s výsledky, díky nimž se astronomický ústav zařadil mezi přední observatoře a u nás tak začal skutečný astrofyzikální výzkum. Mezi další pozorování patřilo sledování komet, meteorů a další, která sloužila také k pedagogickým účelům. Jeho přednášky se vyznačovaly důkladnou přípravou, hlubokým porozuměním problémům, ale také vtipem a srozumitelností.
Gustav Gruss se nevyhýbal ani popularizaci astronomie v časopisech. Nesmírné zásluhy si ale získal svou knihou „Z říše hvězd“ (1896), která se stala zdrojem astronomických znalostí čtenářů několika generací a vzbudila hlubší zájem o astronomii u nás. Byla sice, jak sám autor poznamenává, psána podle vzoru Newcombovy-Engelmanovy „Astronomie”, ale nese osobitý ráz, prozrazující hluboké znalosti odborné i historicko-kulturní. Tato publikace se později stala inspirací pro Českou astronomickou společnost, která v roce 1920 obdobně nazvala svůj astronomický časopis „Říše hvězd“.
Jak napsal Vladimír Guth v roce 1922 v časopise Říše hvězd: „Grussova kniha byla i pro mne (po Flamarionově „Malé popisné astronomii“ i „Populární astronomii“) první vážnější astronomickou knihou, která prohloubila můj zájem o astronomii.“
Jeho jméno nese planetka (6516) Gruss.
Podklady
Astronom Gustav Gruss: Z říše hvězd
gruss 2Jedním z nejzajímavějších přírůstků z posledních let do muzejní knihovny je dílo jičínského rodáka, astronoma Gustava Grusse, Z říše hvězd. Kniha je napsána podle vzoru Newcomba a Engelmanna, ale uchovala si osobitý ráz, původnost pramenů a jejich zpracování. Kniha Z říše hvězd se svými 773 stranami je plná ilustrací, příloh a tabulek a ještě ve 30. letech 20. století platila za nejlepší českou populární publikaci o astronomii. Toto rozsáhlé Grussovo dílo vyšlo v roce 1896 v Praze ve vydavatelství Bursík & Kohout.
Gustav Gruss byl skvělým matematikem, fyzikem a astronomem. Narodil se 3. srpna 1854 v Jičíně, kde také absolvoval gymnaziální studia. Poté studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1877 se stal doktorem filozofie a o rok později dokončil vysokoškolská studia státní zkouškou pro učitelství matematika-fyzika na českých gymnáziích. V roce 1878-1879 působil jako asistent geodézie a sférické astronomie na vídeňské technice. V roce 1880 byl jmenován suplentem slovanského státního gymnázia v Brně, ale již v roce 1881 pracoval v klementinské hvězdárně.
V roce 1892 se Gustav Gruss stává mimořádným a o pět let později řádným profesorem teoretické astronomie na české univerzitě a je pověřen správou astronomického ústavu. Zde se Gustav Gruss zabývá, spolu se svým asistentem Václavem Láskou, hlavně pozorováními proměnných hvězd s velmi významnými výsledky, díky nimž se astronomický ústav zařadil mezi přední observatoře a u nás tak vlastně začal skutečný astrofyzikální výzkum. Mezi další pozorování patřilo sledování komet, meteorů, zatmění Měsíce a další, která sloužila také k účelům pedagogickým. Gustav Gruss na univerzitě také přednášel, a to celých 25 let. Jeho přednášky se vyznačovaly důkladnou přípravou, hlubokým porozuměním problémům z odborného i historického hlediska, ale také vtipem a srozumitelností.
Na počátku 20. století začíná astronomický ústav zaostávat. Jedním z důvodů bylo nedostatečné personální obsazení, převážná část práce – organizační, pedagogická i vědecká – tak závisela na Grussovi, jehož podlomené zdraví se roku 1907 zhoršilo natolik, že nebyl schopen systematicky pracovat. V roce 1914 podává Gustav Gruss žádost o penzionování a odchází do trvalé výslužby. O osm let později, 23. září 1922, v Praze umírá.
Dílo
· Příspěvek k algebraické části problému pro určení dráhy planety ze tří pozorování (1904) online – Akademie věd České republiky
· Příspěvek k výpočtu parabolické dráhy komet ze tří posic (1907) online – Akademie věd České republiky
· Spektroskopická pozorování některých hvězd (1897) online – Akademie věd České republiky
· Určení minimální a maximální vzdálenosti od slunce malé planety, která se nyní pohybuje ve dráze skoro kruhové s velkou poloosou a (1909) online – Akademie věd České republiky
· Vyšetřování měn světlosti hvězd proměnných s Václav Láska (1895) online – Akademie věd České republiky
· Z říše hvězd (1894) Index
Přejděme k osobě Gustava Grusse (1854 - 1922), který se narodil v Jičíně. Studoval zde gymnázium, kde roku 1873 maturoval. Absolvoval triennium na Filosofické fakultě Karlovy-Ferdinandovy university v Praze. Zabýval se hlavně matematikou, fyzikou, astronomií, v letech 1876-78 pracoval na pražské hvězdárně jako asistent. V roce 1877 se podrobil rigorózu s výtečným výsledkem a na základě obhájené rigorózní práce byl prohlášen doktorem filosofie. Svá vysokoškolská studia zakončil státní zkouškou pro učitelství matematika-fyzika na českých gymnáziích a byl prohlášen ,,s vyznamenáním za způsobilého`` roku 1878. Ve školním roce 1878-79 přijal místo asistenta geodézie a sférické astronomie na vídeňské technice. Zde zůstal až do roku 1880, kdy nevyužil prodloužení asistentury, protože byl jmenován suplentem slovanského státního gymnázia v Brně. V roce 1881 odchází na klementinskou hvězdárnu. Po odchodu Seydlera zde získává místo adjunkta. Následně po smrti ředitele Hornsteina 1882 až do jmenování Weineka 1883 zastává místo prozatímního správce.
Do roku 1892 měl Gruss za sebou již bohatou vědeckou činnost. V odborném tisku uveřejnil tři pojednání z matematiky, dvě z fyziky, převážnou většinu však tvořily odborné práce z astronomie. Matematikou a fyzikou se Gruss zabýval hlavně v počátečních obdobích své vědecké dráhy, kdy spolupracoval např. s Machem a Weltrubským při optických výzkumech jiskrových vln v roce 1878.
V osmdesátých létech se již Gruss plně věnoval astronomii. Roku 1879 publikoval pojednání Beiträge zur physischen Beschaffenheit der Sonne česky Příspěvek k fyzikálním vlastnostem Slunce. Gruss chtěl řešit v té době stále otevřenou otázku, zda tepelné a světelné vyzařování je ve všech částech slunečního povrchu stejné. K tomuto účelu zkoumal dlouhé pozorovací řady teploty vzduchu a hledal periodu kolísání teploty.
Weinek, který přišel na Hornsteinovo místo ředitele hvězdárny, byl především pozorovatelem. I přes skromné instrumentální vybavení se snažil rozvíjet činnost hvězdárny především tímto směrem. K jeho nejvýznamnějším spolupracovníkům v té době patřil i Gruss. Spolu pozorovali celou řadu úkazů: zákryty hvězd, zákryty Jupiterových měsíců, zatmění Měsíce, planety, komety a mlhoviny. Šlo však o pozorování spíše příležitostná, většího významu mělo jen pozorování horního okraje Měsíce při průchodu meridiánem.
V roce 1892 přechází Gruss na českou universitu. Stává se zde mimořádným a o pět let později i řádným profesorem teoretické astronomie. Zároveň je pověřen správou astronomického ústavu. Zde se setkává s mladým asistentem Václavem Láskou (1864 - 1942). Právě spolupráce těchto dvou vědců přinesla výsledky, které zařadily universitní ústav mezi přední observatoře, zabývající se studiem proměnných hvězd.
Vladimír Guth: PROF. Dr. GUSTAV GRUSS (1854-1922)
Dne 23. září vzpomeneme padesátého výročí úmrtí vynikajícího českého astronoma devatenáctého století, Prof. PhDr. Gustava Grusse. Narodil se v Jičíně 2. (3.) srpna 1854. Tamtéž absolvoval gymnasium. Již během svých vysokoškolských studií na pražské universitě v letech 1875/77 asistoval na pražské hvězdárně v Klementinu u ředitele, astronoma-teoretik a prof. Karla Hornsteina. Po promoci v r. 1877 odešel do Vídně, kde se stal asistentem vyšší geodézie a sférické astronomie na vysokém učení technickém ve Vídni. V r. 1880 učil jako suplující profesor na slovanském gymnasiu v Brně. V r. 1881 se vrací na c.k. pražskou hvězdárnu jako adjunkt, kde vykonal důležitá pozorování variace šířek. Po předčasném úmrtí prvního profesora astronomie na české universitě dr. A. Seydlera byl v r. 1892 jmenován jako jeho nástupce mimořádným profesorem astronomie. V r. 1897 se stává řádným profesorem a ředitelem astronomické observatoře Karlovy university. V roce 1893 byl zvolen mimořádným členem Královské společnosti nauk a po 9 letech řádným členem této společnosti. V r. 1902 se stal mimořádným členem tehdejší České akademie věd a umění. Pro těžké onemocnění odchází předčasně v r. 191 5 na odpočinek a 23. září 1922 umírá.
Obor jeho činnosti spadá nejen do astronomie (v širším smyslu), ale týká se i matematiky, fyziky a meteorologie. V astronomii se zabýval nebeskou mechanikou, a to především metodou určování drah jak teoreticky, tak i praktickým výpočtem drah komet i planetek. Výsledky publikoval v „Astronomische Nachrichten", časopisech akademií (vídeňské, pražské), i Královské společnosti nauk. Své teoretické znalosti a pedagogické zkušenosti uložil do česky psané rozsáhlé (390 str.) dvojdílné u čebnice „Základové theoretické astronomie“, která vyšla v letech 1897 a 1899. Až do loňského roku byla jedinou českou učebnicí tohoto oboru, kdy byla nahrazena moderně pojatou monografií mladého astronom a dr. Pavla Anderleho „Základy nebeské mechaniky“. Své teoretické vývody doplnil Gruss i praktickým určováním poloh komet i malých planet (publikováno v AN a Publ. pražské hvězdárny). Rozhodující měrou se podílel na rozsáhlých měřeních ke zjištění kolísání výšky pólů a jejich rozboru z let 1889-1892 a 1895-1899 (publikováno v r. 1903), která potvrdila výsledky současně provedených měření z Berlína, Bonnu a Strassburku. Gruss se však zabýval i problémy začínající astrofyziky. Jedno z jeho prvých pojednání (AN 94 z r. 1879) se týká sluneční fyziky. S prof. V. Láskou provedl na observatoři KU a publikoval v AN a Bull. AU řadu pozorování proměnných hvězd i pozorování emisních čar ve spektru některých jasných hvězd.
Z matematiky se zabýval eliptickými funkcemi (1878), projekčními vlastnostmi svazku křivek (1879) i dotykem křivkových sou stav s přímkami (1881). Ve fyzice se zajímal o určení odporu elektrického vedení (spol. s Biermanem) a se známým fyzikem E. Machem se zabýval optickým výzkumem jiskrových vln. Výsledky svých výzkumů o vlivu Měsíce na bouřky uveřejnil v r. 1888 v „Zeitschriftfür Meteorologie“.
Gruss byl i výborným pedagogem. Jeho přednášky, podané jasným výkladem, oživené historickým i poznámkami i vtipem, byly posluchači velmi oblíbené. Nevyhýbal se však ani popularizaci astronomie v různých přírodovědeckých časopisech. Nesmírné zásluhy si získal svou knihou „Z říše hvězd“ (1896), která se stala zdrojem astronomických znalostí čtenářů několika generací a vzbudila hlubší zájem o astronomii u nás. Byla sice - jak sám autor poznamenává - psán a podle vzoru Newcombovy-Engelmanovy „Astronomie ”, ale nese osobitý ráz, prozrazující hluboké znalosti odborné i historicko-kulturní. Na její tradici pak navázala ČAS v r. 1920 časopisem „Říše hvězd“ a „Astronomie“
z let 1940 a 1954. Grussova kniha byla i pro mně (po Flamarionově „Malé popisné astronomii“ i „Populární astronomii“) první vážnější astronomickou knihou, která prohloubila můj zájem o astronomii. Z úcty k autorovi, i když jsem jej osobně nepoznal, účastnil jsem se jeho kremace — před 50 lety — po své maturitě, kde jsem poprvé poznal i řadu svých budoucích vysokoškolských učitelů. Nyní po 50 létech to byl František Kadavý, který mi telefonicky připomněl význačné Grussovo výročí, aniž jsme tušili, že ve dvou dnech bude svého rodáka následovat nenávratně do „říše hvězd“.
- Říše hvězd (1922) -