Geofyzikální ústav Akademie věd České republiky navazuje na Státní ústav pro geofysiku, který vznikl na sklonku r. 1920 (zakládací listina). Vytvoření ústavu inicioval v počátcích existence České republiky profesor Přírodovědecké fakulty UK v Praze Václav Láska, geofyzik velkého mezinárodního renomé a jeden ze zakladatelů moderní seismologie (Strasbourg, 1902, či případně dvojici článků 1, 2). Hlavní výzkumné aktivity ústavu spočívaly v pravidelných měřeních magnetického pole Země a interpretaci gravitačních, seismických, geomagnetických a geoelektrických geofyzikálních polí. Ústav se dále podílel na systematickém geofyzikálním mapování státního území. K významným počinům prvních let existence ústavu patřilo v r. 1924 zprovoznění Wiechertova seismografu na seismické stanici Univerzity Karlovy v Praze na Karlově, což umožnilo její začlenění do tehdy vznikající světové sítě seismických stanic. Ústav se podílel na budování, případně modernizaci geofyzikálních observatoří v Chebu, Průhonicích, Příbrami, Staré Ďule, na Skalnatém plese a v Užhorodě. Většina těchto observatoří je v provozu dodnes.
V průběhu 2. světové války a v letech po únorovém převratu r. 1948 prošel ústav několika peripetiemi, během nichž byl podřízen jiným výzkumným institucím, jeho funkci to však zásadním způsobem neovlivnilo. Z dnešního pohledu bylo zásadní až začlenění ústavu jako samostatné výzkumné instituce do struktury Československé akademie věd, vytvořené po sovětském vzoru v r. 1952. Geofyzikální ústav Československé akademie věd byl oficiálně založen 1. ledna 1953 jako instituce základního geofyzikálního výzkumu. Někteří ze zaměstnanců Státního ústavu geofysikálního však zvolili univerzitní kariéru a založili pro ústav do budoucna zásadní partnerská univerzitní pracoviště – R. Běhounek katedru užité geofyziky Přírodovědecké fakulty UK a A. Zátopek postupně katedru geofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Další významná československá pracoviště geofyzikálního výzkumu vznikají v padesátých letech také mimo Prahu. V r. 1953 byl v Bratislavě založen Geofyzikálny ústav Slovenskej akadémie vied, který se soustředil na geofyzikální studie slovenské části západních Karpat. V r. 1959 vznikl v Brně Ústav užité geofyziky, později přeměněný na státní podnik Geofyzika (Geofyzika Brno, n. p.), zaměřený na geofyzikální průzkum ložisek nerostných surovin a naftovou prospekci.
V r. 1956 se ústav významnou měrou podílel na vzniku mezinárodního časopisu Studia Geophysica et Geodaetica, který vychází dodnes a v současnosti je distribuován vydavatelstvím Springer. Po celou dobu existence časopisu zajišťuje Geofyzikální ústav koordinaci redakční rady, redakci a tisk. Ústav postupně vybudoval několik dalších observatoří, které jsou dodnes v provozu – mj. seismickou stanici Kašperské Hory (1960), geomagnetickou observatoř Budkov (1967) či západočeskou síť seismických stanic WEBNET. Kromě standardních výstupů vědecké a observatorní činnosti se vědečtí pracovníci Geofyzikálního ústavu podíleli na vydání tří ve své době pro českou geofyziku významných monografií – Geodynamic investigations in Czechoslovakia (ed. J. Vaněk, Veda, Bratislava, 1979), Geophysical synthesis in Czechoslovakia (ed. A. Zátopek, Veda, Bratislava, 1981) a Crustal structure of the Bohemian Massif and the Western Carpatihians (ed. V. Bucha a M. Blížkovský, Academia, Praha, 1994). K počinům vědeckých pracovníků ústavu, které významně ovlivnily rozvoj příslušných geofyzikálních disciplín ve světě, patřilo mj. vytvoření katalogu evropských zemětřesení (V. Kárník,1968, 1971), vývoj širokopásmové registrace seismického signálu (A. Plešinger, 1973), standardizace určování magnituda zemětřesení (J. Vaněk ve spolupráci s L. Christoskovem a N. V. Kondorskou, 1983), vytvoření mapy zemského tepelného toku Evropy (Vl. Čermák ve spolupráci s E. Hurtigem a L. Rybachem, 1979), rozvoj paprskových metod v seismologii (I. Pšenčík ve spolupráci s V. Červeným) a výzkum anizotropie hornin (Vl. Babuška, 1991).
Činnost ústavu je zaměřena především na geofyzikální a interdisciplinární výzkum procesů v zemské kůře a litosféře, v hlubších partiích naší planety včetně jejího jádra, na povrchu Země i terestrických planet. K tomu využívá jak interpretaci geofyzikálních měření, tak laboratorní měření fyzikálních vlastností hornin, teoretické a numerické modelování geofyzikálních polí a řadu dalších metod. Ústav rovněž zajišťuje observatorní a terénní měření v rámci nepřetržitého monitorování geofyzikálních polí na území České republiky a přilehlých oblastí střední Evropy a spolupráci a výměnu dat s regionálními a mezinárodními datovými centry. Pracovníci ústavu se účastní výzkumných i organizačních aktivit mezinárodních asociací (např. IASPEI – asociace pro seismologii, IAVCEI – asociace pro vulkanologii, IAGA – asociace pro geomagnetismus), sdružených do Unie pro geodézii a geofyziku (IUGG); mj. se významně podíleli na organizaci zasedání IUGG v Praze r. 1927 i 2015 (5000 účastníků).
Ředitelé GFÚ
- Václav Láska (1920 – 1933)
- Bedřich Šalamon (1933 – 1952)
- Jan Bouška (1957 – 1960)
- Miloš Pick (1960 – 1969)
- Václav Bucha (1969 – 1990)
- Vladimír Čermák (1990 – 1998)
- Aleš Špičák (1998 – 2007)
- Pavel Hejda (2007 – 2017)
- Aleš Špičák (2017 – dosud)
100. výročí
V těchto dnech (prosinec 2020) je tomu 100 let od okamžiku, kdy byl na konci prosince roku 1920 na nově zformované Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze založen Státní ústav geofysikální. Jeho prvním ředitelem byl jmenován prof. Václav Láska (1862 – 1943), ve své době jedna z nejvýraznějších evropských osobností nově se formujícího oboru. Díky erudici a organizačním schopnostem prof. Lásky a jeho tehdejších spolupracovníků se během několika let podařilo vybudovat ústav, jehož činnost zachytila jeden z důležitých nových trendů ve vývoji geovědních oborů. Z tohoto impulzu těží naše geofyzika dodnes.
Profesor Václav Láska, zakladatel a první ředitel Státního ústavu geofysikálního v Praze, patřil již na přelomu 19. a 20. století k mezinárodně respektovaným geofyzikům. V dubnu r. 1901 se zúčastnil 1. mezinárodní seismologické konference ve Štrasburku. Prof. Láska je na fotografii 3. zleva ve třetí řadě, ve světlém kabátě. Více o této významné konferenci v anglicky psaném textu kolegy J. Kozáka „100-year anniversary of the First International Seismological Conference“, uveřejněném v časopise Studia geophysica et geodaetica v r. 2001.
V roce 1920 nejen že ještě neexistovala Československá akademie věd, ale ani Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy – obě tyto instituce vznikly až na počátku padesátých let. Do té doby prošel Státní ústav geofysikální zásadním rozvojem a řadou změn. Postupně se z něj vyčlenilo několik geofyzikálních pracovišť, která fungují dodnes – mj. katedra geofyziky Matematicko-fyzikální fakulty UK, katedra užité geofyziky Přírodovědecké fakulty UK (dnes součást Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky) a také Geofyzikální ústav ČSAV / AV ČR. Geofyzikální ústav ČSAV / AV ČR byl oficiálně založen 1. ledna 1953 jako součást tehdy vznikající Československé akademie věd. Historii oboru geofyzika a vývoj Státního ústavu geofysikálního v Československu zachytil prof. Alois Zátopek (1907 – 1985) v anglicky psaném textu uveřejněném v časopise Studia geophysica et geodaetica v roce 1981.
RNDr. Aleš Špičák, CSc.
Odkaz: https://www.ig.cas.cz/