11. nebo 12. 9. 1725 – 22. 10. 1792
francouzský astronom
Objevil několik mlhovin a byl jmenován do Královské akademie věd. Psal o odhadu vzdálenosti Země od Slunce pomocí slunečních tranzitů, během 11 leté cesty z Francie se neúspěšně pokusil pozorovat tranzity Venuše z Indie v letech 1761 a 1769 a napsal populární zprávu o svých dobrodružstvích a nehodách během cesty.
Guillaume Le Gentil se narodil v Coutances a nejprve zamýšlel vstoupit do církve, než se obrátil k astronomii, když ho inspirovala přednáška Josepha-Nicolase Delislea. Do roku 1753 se stal profesionálním astronomem a vlivně psal na téma odhadování vzdálenosti Země od Slunce, astronomické jednotky (AU), pomocí tranzitů Merkuru. Na rozdíl od Edmonda Halleyho argumentoval, že tyto tranzity nelze použít pro přesné měření AU. Objevil to, co je dnes známé jako Messierovy objekty M32, M36 a M38, stejně jako mlhovinu v M8, a byl prvním, kdo katalogizoval temnou mlhovinu, někdy známou jako Le Gentil 3 (v souhvězdí Labutě).
Byl součástí mezinárodního projektu organizovaného Michailem Lomonosovem, jehož cílem bylo změřit vzdálenost ke Slunci pozorováním přechodu Venuše v různých bodech Země. S touto myšlenkou přišel Edmond Halley, ale vyžadovala pečlivá měření z různých míst na Zemi a projekt byl zahájen s více než stovkou pozorovatelů vyslaných do různých částí světa, aby sledovali nadcházející přechod v roce 1761.
Jako součást francouzské expedice se Le Gentil vydal do Pondicherry, francouzského území v Indii. V březnu 1760 vyplul z Paříže a v červenci dorazil na Isle de France (nyní Mauricius). Mezitím však mezi Francií a Británií vypukla sedmiletá válka, která znemožnila další plavbu na východ. Nakonec se mu podařilo dostat se na fregatu, která mířila k indickému pobřeží Coromandel, a v březnu 1761 vyplul s úmyslem pozorovat přechod z Pondicherry. Přestože k přechodu zbývalo jen několik měsíců, byl ujištěn, že se ho včas zúčastní. Loď byla odnesena z kurzu nepříznivým větrem a na moři strávila pět týdnů. Než se konečně přiblížila k Pondicherry, kapitán se dozvěděl, že Britové město obsadili, takže fregata se musela vrátit na Isle de France. Když nastal 6. červen, obloha byla jasná, ale loď byla stále na moři a on nemohl provádět astronomická pozorování, protože se plavidlo houpalo.
Poté, co již dokončil cestu z Paříže, zůstal na další tranzit Venuše, který měl nastat za dalších osm let (vyskytují se v párech s odstupem 8 let, ale každý pár je od dalšího oddělen o 121 nebo 105 let). Poté, co strávil nějaký čas mapováním východního pobřeží Madagaskaru, se rozhodl zaznamenat tranzit z Manily na Filipínách v roce 1769. Poté, co se setkal s nepřátelstvím španělských úřadů, se vrátil do Pondicherry, které bylo v roce 1763 mírovou smlouvou vráceno Francii, kam dorazil v březnu 1768. Postavil malou observatoř, aby tranzit pozoroval. V den události, 4. června 1769, se obloha zatáhla a Le Gentil nic neviděl.
Zpáteční cestu nejprve zpozdila úplavice a dále, když jeho loď zastihla bouře a vysadila ho na ostrově Île Bourbon (Réunion), kde musel čekat, až ho španělská loď odveze domů. Do Paříže konečně dorazil v říjnu 1771, po jedenácti letech pryč, jen aby zjistil, že byl prohlášen za mrtvého a nahrazen v Královské akademii věd. Jeho žena se znovu vdala a všichni jeho příbuzní „nadšeně vyplenili jeho majetek“. Kvůli ztroskotání lodí a válečným útokům na lodě se žádný z dopisů, které poslal akademii ani svým příbuzným, nedostal na místo určení. Nakonec byly nutné dlouhé soudní spory a zásah krále, než znovu získal své místo v akademii a znovu se oženil.
Během svého pobytu v Indii Le Gentil zkoumal místní astronomické tradice a napsal k tomuto tématu několik poznámek. Uvedl, že trvání zatmění Měsíce 30. srpna 1765 předpověděl tamilský astronom na základě výpočtu velikosti a rozsahu zemského stínu a bylo shledáno kratším o 41 sekund, zatímco mapy Tobiase Mayera se mýlily o 68 sekund.
Zemřel v Paříži 22. října 1792.