GC6XEBC
20. 4. 1920 – 23. 2. 2002
astronom, pedagog
Záviš Bochníček byl český astronom a pedagog působící na Slovensku.
Již jako šestnáctiletý student objevil v červnu 1936 prostým okem novu CP Lacertae, což byla tehdy světová událost. Prof. Kopal, který se právě vracel z pozorování úplného zatmění Slunce, vzpomínal, jak ještě na lodi, kam zpráva dorazila telegraficky, všichni československým astronomům k tomuto objevu gratulovali. Bochníček byl za svůj objev vyznamenán tehdejším prezidentem republiky Edvardem Benešem.
Budoucí astronom navštěvoval již jako středoškolák Štefánikovu hvězdárnu na Petříně a bylo zcela přirozené, že si zvolil studium astronomie na PřF UK. Ta však byla v r. 1939 nacisty uzavřena a mladý student byl totálně nasazen v Německu, kde však měl i trochu štěstí, právě díky své popularitě objevitele novy. V r. 1944 se tak krátce osobně setkal s jedním z největších fyziků 20. století M. Planckem, který ho povzbudil k dalším studiím. Záviš Bochníček po válce promoval na Karlově univerzitě a kromě odborné práce se začal věnovat i popularizaci astronomie. S dr. Hubertem Sloukou vydali populární knížku Hvězdné večery, která měla ve své době značný ohlas. Ve vědecké práci se Bochníček zabýval zejména metodami určování poloh a pohybů umělých družic a kosmických sond.
V roce 1952 byl vyslán na Univerzitu Komenského do Bratislavy, kde působil jako pedagog s vynucenou přestávkou až do roku 1985. Po odchodu do penze se stal zvláště v 90. letech 20. století nejpopulárnějším astronomem na Slovensku. Vystupoval v rozhlase, televizi i v tisku, přednášel po celém Slovensku a zajížděl i na semináře a akce do České republiky. Právem byl zvolen čestným členem České i Slovenské astronomické společnosti. Nadšení Bochníčka pro astronomii bylo vskutku nakažlivé a přivedlo ke královské vědě řadu talentovaných adeptů.
Jeho jméno nese planetka (15053) Bochníček.
Podklady
* 20.4. 1920 Praha
† 23.2. 2002
Doc. RNDr. Záviš Bochníček, CSc. se narodil v Praze 20. dubna 1920 a zájem o astronomii projevil již ve věku 7 let, kdy koncem června 1927 pozoroval částečné zatmění Slunce. Bylo mu teprve 13 let, když v říjnu 1933 sledoval úžasný meteorický déšť Giacobinid a jako šestnáctiletý student objevil v červnu 1936 prostým okem novu CP Lacertae, což byla tehdy světová událost. Jednak šlo o jednu z nejjasnějších nov XX. stol. (téměř 2 mag) a jednak ji objevil tak mladý pozorovatel. Prof. Kopal, který se tehdy právě vracel z pozorování úplného zatmění Slunce, vzpomínal, jak ještě na lodi, kam zpráva dorazila telegraficky, všichni československým astronomům k tomuto objevu gratulovali. Bochníček byl tehdy vyznamenán tehdejším prezidentem republiky Edvardem Benešem, což je patrně jediný případ v dějinách Československa, že byl astronom osobně oceněn nejvyšším ústavním činitelem.
Budoucí astronom navštěvoval již jako středoškolák Štefánikovu hvězdárnu na Petříně a bylo zcela přirozené, že si zvolil studium astronomie na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ta však byla v r. 1939 nacisty uzavřena a mladý student byl totálně nasazen v Německu, kde však měl i trochu štěstí, právě díky své popularitě objevitele novy. V r. 1944 se tak krátce osobně setkal s jedním z největších fyziků XX. stol. Maxem Planckem (1858-1947), který ho povzbudil k dalším studiím po skončení světové války, což se také vyplnilo. Záviš Bochníček po válce promoval na Karlově univerzitě a kromě své odborné práce se začal věnovat i popularizaci astronomie. Společně s dr. Hubertem Sloukou vydali populární knížku Hvězdné večery, která měla ve své době značný ohlas.
V r. 1952 dostal však dr. Bochníček umístěnku na Slovensko. Působil jednak na Komenského univerzitě v Bratislavě a jednak na observatoři na Skalnatém Plese, kde byl brzy jmenován ředitelem, ale z této prestižní funkce byl po čase z tzv. kádrových důvodů odvolán a po celý rok si na pokyn aparátníků Komunistické strany Slovenska nemohl najít vůbec žádné zaměstnání. Teprve v r. 1961 se směl vrátit na Komenského univerzitu, kde pak působil až do svého penzionování v r. 1985. Penze však pro doc. Bochníčka neznamenala konec činnosti.
Naopak, jeho záběr se rozšířil i mimo matematicko-fyzikální fakultu a stal se zvláště v 90. letech XX. stol. nejpopulárnějším astronomem na Slovensku. Neúnavně vystupoval v rozhlase, televizi i v tisku, přednášel po celém Slovensku a zajížděl i na semináře a další akce do České republiky. Právem byl v r. 1995 zvolen čestným členem České astronomické společnosti, když už předtím se stal čestným členem Slovenské astronomické společnosti při SAV. Ke svým osmdesátinám dostal dárek, kterého si zvláště cenil: planetku č. 15053, kterou v prosinci r. 1998 objevili v Ondřejově P. Pravec a U. Babiaková.
Ve své vědecké práci se dr. Bochníček zabýval zejména metodami určování poloh a pohybů umělých družic a kosmických sond, ale jeho hlavním přínosem bylo pedagogické působení při výchově nové generace slovenských astronomů na Komenského univerzitě a hluboce prožívaný vztah k astronomii. S přítelem Závišem jsem se mnohokrát setkával jednak na různých seminářích po celé republice, ale také při mých vlastních přednáškách v Bratislavě, které až do r. 2001 nikdy nevynechal a na nichž se projevoval jako diskutér s neobyčejným rozhledem po celé astronomii. Toto viditelné nadšení dr. Bochníčka pro astronomii bylo vskutku nakažlivé a přivedlo ke královské vědě řadu talentovaných adeptů.
Až do vysokého věku si uchoval elán i zanícení pro šíření astronomických vědomostí. Bránil rovněž racionalitu vědeckého poznávání světa, což zvláště v posledních letech vyžadovalo na Slovensku odvahu a pevné nervy s ohledem na nájezdy pavědy, které se nevyhýbají ani vysokým školám ani Slovenské akademii věd. Měl velmi upřímný a srdečný vztah k českým i slovenským astronomům jak z řad svých vrstevníků tak, i k mladším kolegům, které vehementně povzbuzoval na proslulé "drsné cestě ke hvězdám". To je též důvod, proč všichni, kdo měli to štěstí se s ním setkávat, uchovají ve svých myslích trvalou vzpomínku na vzácného člověka a hvězdáře par excellence.
Jiří Grygar (uveřejněno v Kosmických rozhledech 5/2002)
Šedesát let Záviše Bochníčka
(uveřejněno v Říši hvězd 4/1980)
Dne 20. dubna se dožívá šedesáti roků RNDr. Záviš Bochníček, CSc., bývalý ředitel Astronomického ústavu Slovenské akademie věd, nynf pracovník katedry astronomie, geofyziky a meteorologie Přírodovědecké fakulty univerzity Komenského v Bratislavě, zakládající člen Socialistické akademie Slovenska, nositel čestného odznaku SČSP prvého a druhého stupně a člen Astronomické společnosti od r. 1934.
K astronomii Bochníčka přivedly knihy ruského astronoma V. P. Stratonova. Jako většina mladých astronomů-amatérů začal pozorovat meteory a proměnné hvězdy. Jako šestnáctiletý objevil novou hvězdu [CP LacJ, což vzbudilo velký ohlas a za což se mu dostalo uznání od význačných hvězdářů té doby (Eddington, Guthnick a další). Za války byl deportován do Německa, ale měl to štěstí, že si ho povšiml známý a vlivný fyzik G. Joos, který ho zaměstnal u sebe ve výzkumné laboratoři Zeissových závodů v Jeně. Po okupaci Jeny americkou armádou bylo mu nabídnuto stipendium do USA, ale Bochníček se vrátil do Prahy, kde pokračoval ve studiu astronomie na Karlově univerzitě. Objevil druhou novou hvězdu, vykonal tisíce pozorováni proměnných hvězd a aktivně pracoval v československé astronomické společnosti. V r. 1952 odešel na univerzitu do Bratislavy a v r. 1956 se stal ředitelem Astronomického ústavu Slovenské akademie věd na Skalnatém Plese. Zde ho zastihla éra kosmonautiky, které se věnoval s velkým elánem. Jeho četná pozorováni a fotografie sovětských umělých družic včetně jedinečné fotografie prvého Sputniku našly velký ohlas a vynesly mu zvláštní uznání od Astronomické rady Akademie věd SSSR. Vypracoval metody na vyhledání a sledování umělých družic, které se v praxi dobře osvědčily. Byl také prvý, kdo u nás zachytil teleskopické americké družice a jeho přesná pozorování byla vícekrát uveřejněna ve speciálních zprávách Smithsonianské astrofyzikální observatoře.
Od r. 1960 přednáší astronomii na katedře AGM PFUK v Bratislavě. Přednášel též na bývalé Vysoké škole pedagogické v Bratislavě a na Pedagogické fakultě v Nitře. Je spoluzakladatelem pomaturitního studia astronomie při Slovenské ústřední hvězdárně v Hurbanově, kde přednáší už po deset roků. Má živy kontakt s několika pracovišti v zahraničí, především s družební univerzitou v Jerevaně a s observatoři Bjura
Bohatá je Bochníčkova činnost popularizační. Je stálým spolupracovníkem několika slovenských deníků a časopisů a je vyhledávaným přednášejícím. V slovenském rozhlasu a televizi pohotově komentoval všechny významné úspěchy sovětské kosmonautiky.
Má srdečný vztah ke všem astronomickým pracovištím a lidem okolo astronomie. Jeho každá návštěva u nás a setkáni s ním nám připomíná naše mladá léta a ideály, s jakými jsme vstupovali do astronomie. Přejeme jubilantovi, aby jeho nadšeni pro astronomii, které nám bylo vzorem, ho provázelo i v dalších letech.