Augustin František

Augustin František

GC73D6W

24. 5. 1846 – 1. 12. 1908
meteorolog, astronom, geograf

 

František Augustin byl významný český, mezinárodně uznávaný meteorolog, astro-nom a geograf. Stal se prvním profesorem klimatologie a meteorologie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.
Po základní škole v Polné odmaturoval na jihlavském gymnáziu. V letech 1867–1870 studoval na filozofické fakultě vídeňské univerzity.
Roku 1874 František Augustin promoval na vídeňské univerzitě jako doktor filosofie. Krátce po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na její českou a německou část, se v roce 1883 habilitoval na její české části pro obor meteorologie a klimatologie, a to na základě jeho práce Proměny a rozdělení tlaku vzdušného na povrchu zemském, díky čemuž získal titul docent. Od letního semestru tohoto roku pak začal přednášet, zprvu jednu hodinu týdně, od roku 1904 až 6 hodin týdně a v přednáškách vytrval až do své smrti.
Založil rozsáhlou síť meteorologických stanic v Čechách, srážkoměrnou síť v Praze a observatoř na Petříně. V Čechách od roku 1905 byla v provozu přechodně fungující síť, kterou tvořilo více než 600 bouřkových stanic. Stala se tak nejhustší sítí stanic na světě, která umožnila poznání denního a ročního chodu bouřek, jejich tahu a zaznamenání četnosti výskytu krup nebo škod způsobených bleskem.
Mezi jeho přednáškami ryze o meteorologii a klimatologii lze mezi léty 1903–1908 nalézt i přednášky na téma oceánografie, hydrografie, základy astronomického zeměpisu nebo fyziky (především o elektřině a magnetismu). Současně se v tomto období stal zkušebním komisařem pro obor geografie.
Publikoval v odborném tisku, byl redaktorem meteorologické části Ottova slovníku naučného a Zeměpisného sborníku. Zemřel v Praze, je pochován na vyšehradském hřbitově.

 

 

 

Podklady

 

František Augustin (24. května 1846, Sirákov  – 1. prosince 1908, Praha)[2], byl významný český meteorolog, astronom a geograf. Stal se prvním profesorem klimatologie a meteorologie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

Po základní škole v Polné odmaturoval na jihlavském gymnáziu. V letech 1867–1870 studoval na filozofické fakultě vídeňské univerzity. Roku 1872 se stal suplujícím učitelem na akademickém gymnáziu v Praze, roku 1875 trvalým učitelem na městské střední škole tamtéž.

Od roku 1881 studoval a prováděl svá pozorování na hvězdárně v Krakově, dále pak v Lipsku, Magdeburku, Ebersvaldu a Hamburku. Roku 1883 habilitoval na filozofické fakultě české univerzity. Mimořádným členem Královské české společnosti nauk se stal 11. ledna 1888, neboť již předtím pracoval v pražské hvězdárně, dopisujícím členem České akademie věd a umění byl zvolen 1. prosince 1894.[4] V roce 1892 jej jmenovali mimořádným a roku 1895 řádným profesorem Karlo-Ferdinandovy univerzity v předmětech meteorologie a klimatologie. Založil rozsáhlou síť meteorologických stanic v Čechách, srážkoměrnou síť v Praze a observatoř na Petříně.

Publikoval v odborném tisku, byl redaktorem meteorologické části Ottova slovníku naučného a Zeměpisného sborníku.

Zemřel v 60 letech, je pohřben na Vyšehradském hřbitově po boku své ženy Boženy.