GC7AJ9Q
1. 9. 1936 – 28. 11. 1991
matematik, astronom, kosmolog
Pavel Andrle byl český astronom, výkonný editor Buletinu astronomických institucí (BAC)1 a autor klíčových monografií o nebeské mechanice.
Přestože po prodělané obrně byl v dětství upoután na lůžko, dokázal se svému handicapu vzepřít, vystudovat Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a po úspěšném dokončení postgraduálního studia se plně zapojit do aktivního vědeckého života. Nastoupil do Astronomického ústavu Československé akademie věd, kde se věnoval dynamice stelárních systémů a nebeské mechanice.
V roli výkonného editora Buletinu připravil do tisku 23 čísel s 1750 vědeckými články. V roce 1971 napsal monografii Základy nebeské mechaniky, kterou doplnil v roce 1987 další monografií Nebeská mechanika – analytické metody. Obě knihy zaplnily chybějící místo v česky psané odborné literatuře, kdy poprvé v československé historii bylo téma nebeské mechaniky zpracováno tak důkladně a s takovým nadhledem.
Jeho široký odborný rozhled ho zavedl i na pole filozofie, kdy v Českém filozofickém magazínu publikoval řadu odborných statí o kosmologii či fotometrickém paradoxu.
Aktivně se účastnil panelových diskuzí Československé astronomické společnosti a dlouhých 27 let působil jako jeden ze tří editorů jejího věstníku Kosmické rozhledy.
Podklady
* 1936, † 1991, český astronom a nebeský mechanik; jeho jménem je pojmenována planetka 1995 DB1
Narozen 1.9.1936 v Praze, zemřel 1991. RNDr. CSc., astronom, pracovník Astronomického ústavu Československé akademie věd, práce a překlady z oboru.
Perek se dále zabýval dynamikou Galaxie, navrhl model rozložení hmoty v této soustavě, hledal hvězdy s hyperbolickými rychlostmi a počítal galaktické dráhy. Na tyto práce navázali jednak Pavel Andrle (1936-1991) a jednak Jan Palouš (1949-) a jeho následovníci. Andrle byl rovněž posledním výkonným redaktorem BAC a autorem dvou moderních českých učebnic nebeské mechaniky.
Více zde: https://www.hvezdarna-fp.eu/news/ceska-astronomie-a-astrofyzika-ve-xx-stoleti/
Stručně z historie astronomie na Valašsku
Počátky astronomické činnosti na Valašsku jsou nerozlučně spojeny s Antonínem Ballnerem. Již počátkem dvacátých let minulého století pořádal ve Valašském Meziříčí astronomické přednášky a vytvořil kolem sebe stálý okruh asi padesáti příznivců astronomie.
V roce 1929 si Antonín Ballner zakoupil malý dřevěný domeček, který Odborná škola pro zpracování dřeva používala jako přístřešek pro vodní čerpadlo. Domeček převezl na svoji zahradu, která na kopci zvaném Stínadla přímo vybízela k astronomickým pozorováním. Z přístřešku se tedy stala malá dřevěná hvězdárnička s otáčivou kopulí o průměru 3 metry a Valašské Meziříčí se tak dočkalo své první – byť soukromé – observatoře, kterou její majitel nazýval „Kolňa badajna“. Později Ballner ke hvězdárně připojil malý přístavek, kde po dlouhá léta bydlela jeho maminka, přezdívaná „astronomická babička“.
Tato původní hvězdárna byla v roce 1973 prohlášena kulturní památkou prvního stupně. V roce 1994 byla provedena její oprava, aby byla zachována dalším generacím jako doklad zájmu obyvatel Valašska o dění ve vesmíru. K záchraně došlo skutečně na poslední chvíli. Hvězdárna byla rozebrána, ztrouchnivělé části nahrazeny novými, opravena byla i kopule. Finanční prostředky na opravu uvolnil Okresní úřad ve Vsetíně. Jeho zásluhou se Ballnerova hvězdárna stala nedílnou součástí Hvězdárny Valašské Meziříčí počátkem roku 2001.
Antonín Ballner se narodil 20. února 1900 ve Vídni a zemřel 6. července 1972 ve Valašském Meziříčí, kam přišel v roce 1922 se svým prvním dalekohledem. Zajímal se o matematiku, fyziku a elektroniku, kterou vystudoval na průmyslovce v Praze. Tyto předměty pak vyučoval na průmyslové škole ve Vsetíně a v Rožnově pod Radhoštěm. Od mládí se zajímal o astronomii, které zasvětil celý svůj život. Zajímal se také o techniku, hudbu, filosofii a filologii. V roce 1926 zakládá pobočku České astronomické společnosti a s kolektivem nadšenců staví dřevěnou hvězdárničku, kterou v roce 1929 otevřel každému, kdo měl o astronomii zájem. Na tehdejší dobu to byl čin velmi smělý, ale pod kopulí malé a skrovné hvězdárny rostly a formovaly se daleko smělejší plány, které se dočkaly realizace až po druhé světové válce. Ve své hvězdárničce prováděl se studenty gymnázia první astronomická pozorování. Pro amatérskou astronomii udělal obrovský kus práce. Každý, kdo s ním přišel do styku, si byl vědom toho, že to byl právě Antonín Ballner, kdo zažehl jiskru poznání, která se rozhořela v opravdový plamen. Za svoji příkladnou práci pro rozvoj astronomie na Valašsku byl vyznamenán Keplerovou medailí.
Prameny:
Kovář, Š. I.: Místa astronomické vzdělanosti 1918 – 1945, nakladatelství Staňkov, vydání první, Praha 2000
Říše hvězd č. 12/1972, str. 230
Šipinky – kulturní zpravodaj města Valašské Meziříčí, 1998
Interní materiály Hvězdárny Valašské Meziříčí
Pavel Andrle byl český astronom, autor klíčových monografií o nebeské mechanice a výkonný editor Bulletinu astronomických institucí. Bulletin představoval významný a respektovaný odborný magazín vydávaný Československou akademií věd. V roce 1947 ho založil astronom František Link (první ředitel Astronomického ústavu AV ČR) a vycházel až do roku 1992, kdy se stal součástí evropského astronomického časopisu Astronomy and Astrophysics.
Pavel Andrle prodělal v dětství obrnu, která ho připoutala k lůžku. Přesto se dokázal svému vážnému handicapu vzepřít, vystudovat Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a po úspěšném dokončení postgraduálního studia se plně zapojit do aktivního vědeckého života. Nastoupil do Astronomického ústavu tehdejší Československé akademie věd, kde se věnoval dynamice stelárních systémů a nebeské mechanice.
Nebeská mechanika je velmi komplikovaný obor astronomie. Pavel Andrle se v něm našel a v roce 1971 napsal monografii Základy nebeské mechaniky, kterou doplnil v roce 1987 další monografií Nebeská mechanika - analytické metody. Obě knihy zaplnily chybějící místo v česky psané odborné literatuře, kdy poprvé v československé historii bylo téma nebeské mechaniky zpracováno tak důkladně a s takovým nadhledem. Andrleho práce pro Bulletin astronomických institucí byla neméně titánská - v roli výkonného editora připravil do tisku 23 čísel s 1750 vědeckými články. Poslední číslo magazínu vyšlo na konci roku 1991 a úplně posledním článkem byla vzpomínka Luboše Perka a Jaroslava Ruprechta na Pavla Andrleho.
Andrleho široký odborný rozhled ho zavedl i na pole filozofie, kdy v Českém filozofickém magazínu publikoval řadu odborných statí o kosmologii či fotometrickém paradoxu. Aktivně se účastnil panelových diskuzí Československé astronomické společnosti a dlouhých 27 let působil jako jeden ze tří editorů jejího věstníku Kosmické rozhledy.