Velká konjunkce Venuše a Jupitera 2008
„Už jsi taky viděl UFO?“
„Ne, a tys ho viděl?“
„Jasně, každý ráno na jihovýchodě, dvě jasný světla ....“
Tak vysvětlení takového úkazu se vám mohlo dostat na Hvězdárně Fr. Pešty v Sezimově Ústí, a to právě v neděli (27.1.2008) mezi 6 a 9 hodinou.
Pokud se vám právě v těchto dnech podařilo po ránu spatřit nad jihovýchodním obzorem kus jasné oblohy, mohli jste v těch místech zahlédnout dva velmi jasné objekty, nacházející se nedaleko sebe. Až do 1. února 2008 se k sobě každým dnem přibližovaly, což nám nabízelo krásnou podívanou.
Právě v té době a na popsaném místě docházelo k tzv. konjunkci, tedy zdánlivému přiblížení, dvou na naší obloze nejjasnějších planet – Venuše a Jupitera.
Obě zmíněné planety vycházeli nad obzor za svítání, tedy cca v 6:30 ráno nad jihovýchodní obzor, což bylo přibližně hodinu před východem Slunce. Do okamžiku konjunkce vycházela jako první Venuše a teprve pak Jupiter, který byl méně jasný. V okamžiku konjunkce byly od sebe obě planety zdánlivě vzdáleny tak, jako je na obloze veliký Měsíc, i když ve skutečnosti byla jejich vzájemná vzdálenost řádově 800 milionů kilometrů, tedy více jak pětinásobná než je vzdálenost Země od Slunce.
Jupiter je se svým rovníkovým průměrem 142 800 km největší plynnou planetou ve sluneční soustavě. Je v pořadí pátou planetou od Slunce. Pokud by byl Jupiter dutý, tak by takto vzniklý prostor vyplnilo více než tisíc Zemí. Svou přitažlivostí ovládá velké množství měsíců, jejich počet neustále narůstá. Čtyři z nich, Io, Europa, Ganymedes a Callisto byly objeveny Galileem již v roce 1610. Barevné šířkové pásy, atmosférické mraky a bouře ilustrují dynamický systém Jupiterova počasí. Charakter oblak se mění během hodin nebo dnů. Velká rudá skvrna je složitá anticyklóna pohybující se proti směru hodinových ručiček. Na krajích se zdá, že se materiál otočí během čtyř až šesti dní; blízko středu je pohyb nepatrný a velmi náhodný ve směru. V celém pásu mračen se nachází řada dalších malých bouří a vírů. V polárních oblastech Jupitera byly pozorovány polárních záře podobné pozemským, které jsou způsobeny nabitými částicemi, které jsou vyvrhovány z vulkánů na měsíci Io. Na vrcholcích mraků byly pozorovány mohutné oslňující blesky.
Venuše, perla oblohy, starověkými astronomy zvaná též Jitřenka nebo Večerka. Venuše nese jméno podle řecké bohyně jara a probouzející se přírody, později však známé jako bohyně lásky a krásy a stejně tak, jako je tajemná láska, tak i Venuše před námi skrývá svou tvář a halí ji do oblaků a par. Toto jméno jí snad bylo přisouzeno díky jasnosti Venuše na obloze. A když se mnohem později určovala jména objektů na povrchu, objevitelé pokračovali a byla jim, až na pár výjimek, dána ženská jména. Astronomové se nyní někdy zmiňují o Venuši jako o sestře Země. Obě mají podobnou velikost, hustotu a objem. Obě vznikly ve stejné době zahuštěním ze stejné mlhoviny. Nicméně, během posledních málo roků vědci přišli na to, že tady podobnosti končí. Nemá žádné oceány a je obklopena hustou atmosférou, složenou převážně z oxidu uhličitého a v atmosféře se nachází i kapky kyseliny sírové. V atmosféře nenaleznete téměř žádné vodní páry. Na povrchu je atmosférický tlak 90 x větší než na Zemi v nulové nadmořské výšce.