Příprava stavby
Vydejme se do roku 1963, který je zahájen nepolevující aktivitou v oblasti popularizace a výuky astronomie. Mezi veškerými aktivitami opět vyniká přednáška RNDr. Jiřího Mrázka, CSc. o astronautice doplněná tentokrát o astronomickou výstavu v Klubu pracujících. Novinkou jsou přednášky v okolních obcích a v pionýrském táboře. To vše by po několika letech fungování mohlo být nazváno běžným provozem astronomického kroužku.
V červnu 1963 se ale Pešta opět snaží prosadit nákup dalekohledu, který ani po dvou letech od první objednávky není kroužku k dispozici. Pešta pátrá mezi kamarády a hledá známosti, jak dodávku dalekohledu urychlit. V korespondenci nacházíme zmínku o výpravčím na hlavním nádraží v Písku, Josefu Kynštetrovi. Zmíněný výpravčí Kynštetr měl bratrance pracujícího v podniku zahraničního obchodu KOVO, což bylo tehdy jedno z nejsprávnějších míst pro dovoz netypického zboží ze zahraničí. Ovšem ani tento kontakt nepomohl, protože zásadním problémem byl nedostatek valut v tehdejším Československu, a ty byly primárně určeny pro zajištění dodávek výrobním podnikům. František Pešta po nepříznivé zprávě rezignuje a na čas zanechává další snahy o urychlení dodávky dalekohledu z NDR.
Koncem roku 1963 se objevil jeden z mála mráčků na činnosti astronomického kroužku, a to když došlo k otištění článku o strkovských meteoritech v Rudém právu. Článek byl napsán pracovníky Lidové hvězdárny v Českých Budějovicích, ale i přes nesporný přínos Astronomického kroužku v Sezimově Ústí o jeho práci nepadla ani zmínka. Podle dobových záznamů Pešty není pan Škrov z Lidové hvězdárny v Českých Budějovicích ochoten k jakékoli spolupráci, a tak Pešta protestuje u vedení hvězdárny v Českých Budějovicích i u ČTK. Následkem neshody bylo nakonec ukončení spolupráce Astronomického kroužku v Sezimově Ústí s Lidovou hvězdárnou v Českých Budějovicích.
V roce 1964, který se stal pro sezimoústeckou astronomii vskutku přelomovým, se podařilo alespoň zapůjčit přenosný astronomický dalekohled (refraktor). František Pešta, který byl vedoucím astronomického kroužku v Sezimově Ústí, dostal nabídku od nového ředitele Domu osvěty v Táboře k návratu na táborskou hvězdárnu. Nevíme, jak velké to pro Peštu bylo rozhodování, ale zůstal již věrný Sezimovu Ústí, ve kterém se schylovalo k výstavbě nové hvězdárny, což můžeme sledovat v další kapitole našeho vyprávění.
Nacházíme se zpět v roce 1963, kdy již mnoho let funguje v Sezimově Ústí astronomický kroužek, jehož členové od roku 1961 usilují o stavbu hvězdárny, jak již bylo řečeno v předchozí kapitole.
Prvních pár let je poznamenáno intenzivní prací a diskusemi o budoucí podobě hvězdárny. Postupně je korespondencí získáno mnoho podkladů ze spřátelených hvězdáren, včetně nákresů a fotografií. Mnoho dopisů obsahuje neocenitelné zkušenosti, např. z čerstvě otevřené hvězdárny ve Veselí nad Moravou nebo z již dva roky fungující hvězdárny v Rokycanech.
V tomto období probíhaly intenzivní diskuse o umístění hvězdárny v rámci Sezimova Ústí, tedy na jakém okraji města stavět. Z praktického hlediska astronomických pozorování se jako ideální jevila lokalita jižně od města, což by bylo místo minimálně ovlivněné pouličním osvětlením. Jak se ale ještě zmíníme, z těchto ideálů bylo nutné slevit.
V roce 1963 vrcholí snahy o postavení hvězdárny schválením finančního příspěvku Okresního národního výboru v Táboře na stavbu hvězdárny v akci Z, a to v celkové výši cca 40.000,- Kčs. Výstavba byla schválena na severním okraji města Sezimovo Ústí II, v místech, kde byl plánován areál oddechu s letním kinem. Do jisté míry by se dalo říct, že výstavbou tohoto areálu se nenápadně pokračovalo ve stylu výstavby Sezimova Ústí II. V období první republiky se kromě jiného prosazovala zásada budování zahradních měst a nová kritéria pro výstavbu průmyslových závodů, jejichž součástí byly i zóny pro kulturní, sportovní a další vyžití a relaxaci pracujících. Jedním z průkopníků této koncepce byl i Tomáš Baťa, díky kterému se na koncepčním plánu Sezimova Ústí v předválečném období významně podíleli architekti František Gahura a Jiří Voženílek.
Vraťme se zpět k přípravě stavby hvězdárny, kdy se ve zmíněném roce 1963 ke stavbě kladně vyjádřil výbor Klubu pracujících, Městský národní výbor v Sezimově Ústí a hlavně Odbor pro výstavbu, Odbor pro školství a Odbor pro osvětu Okresního národního výboru v Táboře.
Z té doby pochází Peštova argumentace stavby hvězdárny, která státním orgánům určitě zalichotila: „Uvedené orgány daly souhlas k vybudování lidové hvězdárny s vědomím, že lidové hvězdárny jsou středisky popularizace astronomie a příbuzných vědních oborů, že dávají velikému množství lidí příležitost seznámit se blíže s hvězdnou oblohou a že zevšeobecňováním přísně vědeckých poznatků jsou ohnisky šíření materialistického světového názoru.“ Což musíme uznat, že ve své době byl neoddiskutovatelný argument, umožňující potřebné dokumenty opatřit příslušnými podpisy a razítky.
Schválení stavby hvězdárny tedy bylo na papíře stvrzeno a bylo možné přiznat, jak se můžeme dočíst v kraťoučkém článečku Františka Pešty, větší míru optimismu: „Na jaře příštího roku bude v Sezimově Ústí zahájena stavba lidové hvězdárny. Pro hvězdárnu byl již objednán astronomický zrcadlový dalekohled z Jeny, který bude mít moderní paralaktickou montáž, elektrické řízení a astrokomoru na fotografování Měsíce, Slunce a jiných objektů na hvězdné obloze. Bude stát na betonovém pilíři v otáčivé kopuli, která bude mít průměr čtyři metry. Hvězdárna bude postavena na severozápad od Kovosvitu a pozorování tak nebude rušit ani světlo z továrních objektů, ani z městského osvětlení. Astronomický kroužek, který v Klubu pracujících existuje již několik let, bude mít tedy svůj vlastní stánek.“
V druhé polovině roku probíhal výběr lokality pro stavbu hvězdárny. Jako nejlepší řešení, pokud pomineme původní ideální umístění jižně od města, se jevil severní okraj města, kde měl postupně vzniknout park kultury a oddechu, jehož první stavbou se měla stát právě hvězdárna. Jak moc byl tento výběr svobodný, již není možné zpětně říct, ale pokud byla schválena stavba v rámci připravovaného parku, nebylo pravděpodobně možné s objektem výrazně hýbat.
Řešení hvězdárny po stavební stránce mělo postupně několik variant, a to od pouze samotné kopule až po variantu vítěznou. Její součástí byla kromě nezbytné kopule i kancelář, klubovna, fotokomora, sociální zařízení a místnost se samostatným vstupem, z které se později měla stát dílna. Velkým vzorem při návrhu stavby byla v té době již fungující hvězdárna ve Veselí nad Moravou a částečně i hvězdárna v Rokycanech.
Stavební plány a vlastně i většinu celého projektu vytvořil ve spolupráci s členy kroužku ing. Hanzal a Chaloupka z firmy Stavoprojekt. Než se začalo se samotnou stavbou, museli se ještě dořešit drobné problémy, jako např. detailní plány pro stavbu a výrobu součástí hvězdárny, které se na jiných stavbách běžně nepoužívají. Společně se stavebními plány tak vznikaly i plány jednotlivých zdánlivých drobností, bez kterých by ovšem hvězdárna nebyla hvězdárnou. Zbývalo již jen navrhnout kopuli, její otočné uložení a otevírání štěrbiny.
V roce 1964 se stavbou hvězdárny nezabýval pouze Astronomický kroužek, ale celý výbor Klubu pracujících a především jeho tajemník Václav Kalina, a také Městský národní výbor v Sezimově Ústí. Stavba hvězdárny zaměstnávala pracovníky Okresního národního výboru v Táboře, a to hlavně plánovací odbor a odbor výstavby, ale také komisi pro zvelebování obcí, měst a okresů. Stavba hvězdárny tak dostala vpravdě celookresní rozměr.