Návštěva RNDr. Zdeňka Sekaniny, CSc.
Úterý 24. července 2001 - Štefánikova hvězdárna v Praze na Petříně
17.00 hod Předání čestného členství RNDr. Zdeňku Sekaninovi, CSc.
Dne 24. července pronesl Dr. Sekanina zajímavou přednášku v praž-kém planetáriu na téma Kreutzovy rodiny komet. Když byl Dr. Sekanina J. Grygarem požádán o abstrakt své přednášky, abychom Vám jej mohli včas otisknout v Kosmických rozhledech, vrátil se e-mail ze Spojených Států během dvou hodin a dokonce i s abstraktem. Ten Vám nyní přinášíme a zároveň děkujeme Dr. Sekaninovi za nebývale rychlou odpověď.
Při příležitosti této přednášky obdržel Dr. Sekanina diplom čestného člena České astronomické společnosti za své zásluhy o rozvoj kometární astronomie a podporu činnosti ČAS.
- Štěpán Kovář -
RNDr. Zdeněk Sekanina, CSc.
Jet Propulsion Laboratory
Dr. Zdeněk Sekanina se narodil r. 1936 v Mladé Boleslavi, vystudoval astronomii na UK v Praze a pracoval pak nejprve na Štefánikově hvězdárně v Praze, dále pak na MFF UK a posléze na zahraničních ústavech v Liege v Belgii, Harvardově universitě v Cambridži [USA] a nyní v Jet Propulsion Laboratory, Pasadena. Patří k nejvýznamnějším světovým odborníkům ve výzkumu drobných těles sluneční soustavy a především komet. Podílel se na mezinárodních kampaních sledování komet Halley a Shoemaker-Levy 9, jakož i na projektu kosmické sondy Stardust. V poslední době vzbudily velkou pozornost jeho objevné studie Kreutzovy rodiny komet, založené na pozorováních ze sluneční sondy SOHO. Dr. Sekanina je zahraničním čestným členem Učené společnosti ČR a je po něm pojmenovaná planetka č. 1913. Česká televize natočila o jeho životě a díle pořad v rámci seriálu GENUS.
- Jiří Grygar -
Tři sta komet v jedné dráze není vtip od dědy Mráze
Přednáška se týká nového pohledu na Kreutzovu rodinu komet, které se pohybují po extrémně protáhlých drahách a v přísluní pronikají hluboko do sluneční korony, téměř k povrchu fotosféry. Zejména díky sondě SOHO je dnes známo přes 300 komet tohoto systému, i když první nepochybný člen pochází již z roku 1843. Poměr jasnosti mezi nejjasněj-ším a nejslabším pozorovaným členem je 20 magnitud, tedy 100 milionu k jedné.
Jasné komety tohoto druhu mají tendenci se v bezprostřední blízkosti Slunce štěpit, což dokazuje, že jde vesměs o úlomky původně jediného tělesa. Všechny menší úlomky byly objeveny při přibližování ke Slunci a žádný z nich průchod přísluním nepřežil. Z toho vyplývá, že během jednoho oběhu kolem Slunce jejich podstatně větší rodičovská tělesa (jež přežila předcházející průchod přísluním) musela podléhat řetězovému drobení podél celé dráhy, včetně odsluní, ve vzdálenosti 125-200 AU od Slunce. Tomu také nasvědčuje vysoká četnost "dvojčat" a větších shluků úlomků, jež se vracejí ke Slunci téměř současně po dráhách značně podobných, ale ne zcela totožných. Tyto úlomky svědčí o druhotném, neslapovém dělení, k němuž dochází nejspíše v důsledku jejich rychlé rotace. Pozoruhodná je výrazná podob-nost s chováním komety Shoemaker-Levy 9, jež před tím, než se srazila s Jupiterem v r. 1994, se začala postupně rozpadat (v procesu, který trval řadu měsíců) po těsném setkání s planetou v r. 1992. Modelování historie pozorovaných malých úlomků komet Kreutzovy rodiny (jež jsou pravděpodobně menší než 10 metrů v průměru) ukazuje na složitou hierarchii drobení a statistika jejich výskytů umožňuje odhadovat, že jejich celkový počet zřejmě podstatně přesahuje 100 tisíc. Přesto celková hmotnost v nich koncentrovaná představuje jen nepatrný zlomek úhrnné hmotnosti, uložené v Kreutzově systému.
- RNDr. Zdeněk Sekanina, CSc. -