Na hranici Sluneční soustavy jsou odhaleny velmi vysoké teploty
Začátkem loňského listopadu dosáhla americká sonda Voyager 2 jako druhý lidský aparát po „jedničce“ hranice naší Sluneční soustavy a vstoupila do mezihvězdného prostoru. Aktuální vědecké zprávy říkají, že Voyager 2 detekoval horkou ohnivou plazmatickou stěnu v tzv. heliopauze (hranici soustavy), kde se střetávají sluneční větry mířící od Slunce s kosmickými paprsky. Tuto bariéru přístroj překonal a letí dále.
Začátkem loňského listopadu dosáhla americká sonda Voyager 2 jako druhý lidský aparát po „jedničce“ hranice naší Sluneční soustavy a vstoupila do mezihvězdného prostoru. Aktuální vědecké zprávy říkají, že Voyager 2 detekoval horkou ohnivou plazmatickou stěnu v tzv. heliopauze (hranici soustavy), kde se střetávají sluneční větry mířící od Slunce s kosmickými paprsky. Tuto bariéru přístroj překonal a letí dále.
Dříve se soudilo, že síla slunečního větru postupně slábne se vzdáleností od naší hvězdy. Voyager 2 nicméně již ukázal, že heliosféra končí výrazným předělem, na němž se nabité částice, proudící nadzvukovou rychlostí ze Slunce, střetávají s chladnějším mezihvězdným „větrem“ vanoucím ze supernov, které zanikly před mnoha miliony let.
Na okraji Sluneční soustavy tedy podle agentury Reuters doslova zuří boj mezi slunečním větrem a mezihvězdnými paprsky. Tato bariéra chrání naši soustavu mimo jiné tím, že kosmické paprsky oslabuje.
Podle amerického vesmírného úřadu NASA nemohl Voyager 1 stěnu odhalit kvůli nefunkčním senzorům. Avšak jakmile Voyager 2 překřížil heliopauzu, zaznamenal díry v ochranném plášti a podle webu Lice Science naměřil dvakrát tak vysoké teploty, než odhadovaly modely – přes 30 000 °C.
Magazín National Geographic však upozorňuje, že šlo spíše jen o prchavější oblasti s plazmatem, tudíž v okolí sondy byly průměrně takřka pořád teploty extrémně chladné.
Zpravodajská stanice BBC dodává, že solární energie nabíjí částice do ionizovaného plazmatického stavu a vymršťuje je ven, aby vytvářely sluneční větry a onu heliopauzu.
Sondy Voyager 1 a 2 byly nedlouho po sobě vypuštěny na svá putování před 42 lety, ale „dvojka“ měla do mezihvězdného prostoru delší cestu.