Kombinované systémy zrcadlo/čočka
Jak klasické refraktory, tak i reflektory mají své výhody i trpí určitými nedostatky. Katadioptrické systémy jsou kombinací jak odrazných prvků (zrcadel), tak prvků využívajících zákona lomu (čočky a korekční členy). První praktické pokusy s využitím korekčních prvků využívající lomu v zrcadlových systémech byly učiněny až počátkem 20. století. Poprvé pak byla korekční deska představena estonským optikem B. Schmidtem v roce 1930 v Schmidtově fotokomoře určené výhradně pro fotografování.
Schmidt-Cassegrainův dalekohled
Schmidt-Cassegrainův dalekohled má v rovině sekundárního zrcadla předřazenou korekční desku (meniskus) velmi složitého tvaru (v podstatě toroidní rozptylka, kruhová střední část je rovinná pro umístění sekundárního zrcadla), která koriguje různé vady dalekohledu. Deska je opticky umístěna před primárním zrcadlem – paprsky tedy nejdříve procházejí jí a teprve pak dopadají na hlavní zrcadlo. Díky složitému tvaru je meniskus tenčí než u systému Maksutov-Cassegrain.
Maksutov-Cassegrainův dalekohled
Systém Maksutov-Cassegrain – Je historicky následníkem Schmidt-Cassegrainova dalekohledu. Pro zjednodušení jsou optické plochy korekční desky (menisku před primárním zrcadlem) konfigurované do kulového tvaru, takže se poměrně snadno vyrábějí.Primární zrcadlo je také kulové.Výsledkem je poměrně levná výroba. Nežádoucím důsledkem je ale to, že je korekční člen masivní.Maksutov-Cassegrain je použitelný pro fotografii velkých částí oblohy a pro svoji nenáročnost je velmi oblíbený i mezi astronomy amatéry. Je také dobře použitelný pro pozemní pozorování.Systém je omezený právě masivností menisku, proto bývají dalekohledy relativně menších průměrů a proto mají i menší světelnost.
Schmidt-Newtonův dalekohled
Dalekohled Schmidt-Newton má v rovině sekundárního zrcadla předřazenou korekční desku (meniskus) velmi složitého tvaru stejnou jako Schmidt-Cassegrain, jejíž funkce je shodná - omezuje sklenutí pole a komu. Sekundární zrcadlo je také v jednom konstrukčním celku s tímto meniskem, ale odklání paprsek ven z tubusu kolmo na předmětnou osu stejně jako klasický Newtonův dalekohled.Stejně jako tento systém ale pochopitelně nemá otvor v primárním zrcadle, což zjednodušuje jeho provedení.Na druhou stranu je díky tomu při srovnatelné optické délce (ohnisku) hlavní tubus téměř dvojnásobně dlouhý.
Gregory-Maksutovův dalekohled
V roce 1957 modifikoval J. Gregory (shoda příjmení s vynálezcem dříve zmíněného dalekohledu je čistě náhodná) konstrukci Maksutova dalekohledu náhradou sekundárního zrcadla pokovením části vnitřní plochy menisku. Touto úpravou se podařilo snížit výrobní náklady, výrobní postup i o trochu hodnotu centrálního zastínění. Díky těmto vlastnostem patří Gregory-Maksutov mezi nejčastěji používané modifikace využívající Maksutův meniskus. Tato modifikace se stala natolik oblíbenou, že je-li zmínka o Maksutově dalekohledu mnoho lidí si představí právě tuto konstrukci.
Klevcovův dalekohled
Klevcovův dalekohled má korekční člen umístěn před sekundárním zrcadlem. Sekundární zrcadlo tvoří s korekčním meniskem konstrukčně jeden celek. Meniskus má tvar mezikruží čočky se středovým otvorem, kudy prochází paprsek od druhého zrcadla směrem k okuláru. Aktivní částí menisku prochází paprsek před dopadem na sekundární zrcadlo.
Ritchey-Chretienův dalekohled
Systém Ritchey-Chretien používá obě zrcadla hyperbolického tvaru. Tím koriguje velkou část vad a odstraňuje vložený meniskus. Systém je však náročný na výrobu. Nejznámější takto konfigurovaný je HST – Hubbleův vesmírný dalekohled (u něj se také projevil problém s výrobou, kdy bylo nepřesně vybroušeno primární zrcadlo, což zejména zpočátku znemožňovalo většinu měření). Chystané největší pozemní optické přístroje budou také používat tento systém.