Další citace o meteoritech
Další zprávy o Strkovském hromadném pádu meteorických kamenů přináší v roce 1805 J. K. Voigt, v 10. svazku svého "Magazin für den neuesten Zustand der Naturkunde". Opakuje v něm již výše uvedené zprávy, a to z pojednání prof. J. Steplinga z roku 1754, z Bornovy sbírky zkamenělin, zprávu J. Schindlera, uveřejněnou v časopise "Prager neue Zeitung" v roce 1803 a výňatek z pojednání dr. J. Mayera z roku 1805.
V roce 1833 uveřejňuje Jan Svatopluk Presl ve druhém svazku sedmého ročníku časopisu Českého muzea v Praze pojednání o povětroních, kde v připojeném seznamu, sestaveném podle údajů doby pádu meteorických kamenů, udává u táborského kamene následující data: "1753, 3. lipna, padly čtyři kameny, z nichž jeden 13 liber těžký (7,28 kg), u Strkova, kraje táborského v Čechách. Ještě více jich padlo do tamějšího rybníka (J. Stepling: De pluvia lapidea anni 1753 ad Strkov, et eins eauris meditativ. Prague 1754.)"
V roce 1842 ve vydané sbírce "Království České", zaznamenává J. G. Sommer v knize 10: "Táborský kraj, hromadný pád kamenných meteoritů dne 3. července 1753 u Strkova" a cituje prvou zprávu o tomto přírodním úkazu od prof. J. Steplinga.
V roce 1878 bylo ve školní zprávě státní reálky v Táboře uveřejněno pojednání od prof. Františka Šafránka Geognostický a geologický rozhled po okrese Táborském s popisem minerálních zřídel. V této zprávě zmiňuje se prof. Šafránek také o pádu meteorických kamenů. Odvolává se na prof. J. Steplinga, na zprávu krajského hejtmana hr. Wratislava, důlního rady Schindlera, dr. J. Mayera a F. Chladniho.
Prof. táborské státní reálky Alex. J. Bel'nurd v další školní zprávě z roku 1908 v článku "Nerosty okolí Táborského" se zmiňuje o "Povětrnostních kamenech", které spadly u Strkova 3. 7. 1753. Odvolává se na zprávy již dříve citované. Uvádí, že ve sbírkách Pražské německé univerzity jsou dva kusy o váze 472,2 g a 163,8 g. Tyto kameny jsou nyní v Národním muzeu v Praze. Ve sbírce prof. Pohla ve Vídni je jeden kus 66,4 g a barona Brauna ve Vídni 29 g.
Další zmínku o hromadném pádu meteorických kamenů u Strkova uvádí dr. A. Z. Hnízdo ve své knize "Přírodní památky a krásy Táborska", vydané v roce 1948, kde v článku "Kamenný déšť u Strkova před 200 léty", uvádí prof. Jos. Steplinga jako autora prvního spisu o tomto meteorickém pádu a popisuje 3 kusy, uložené v Národním muzeu v Praze. Kromě meteoritu popsaného již H. Škorpilem, inv. č. 7 (dnes č. 4), který váží 128 g a je velký 6x5x3 cm, popisuje druhý a třetí. Druhý, větší (inv. č. 282, dnes 329), váží 163,71 g a je 7x5x3 cm veliký. Je rovněž úlomkem většího kamene se zachovalou černou korou, uvnitř šedý s rezavými skvrnkami. Je na jedné straně přiříznutý a naleštěný. Na řezné ploše vynikají kovově lesklé, nepravidelné zrnité částice železa, z nichž jedna ve hmotě chondritu má rozměry 4x2 mm. Třetí, největší (inv. č. 283, dnes 330) váží 415,70 g a je 8x7x4 veliký. Je bez mála úplným celotvarem zčásti značně otlučeným, s černou matnou korou, uvnitř šedý s rezavými partiemi.