ČAS v době růstu a budování - J. Zeman
… Někdy v r. 1919 jsem měl možnost vypůjčit si poměrně velký dalekohled, byl to vlastně triedr velikosti dnešního Binaru (pocházel z rakouské balonové pozorovací stanice). Jím vyzbrojen jsem s kolegou jeden krásný večer vylezl v Hradci na Bílou věž (kolega měl tam známého hlásného) a tam, za překrásného jasného nebe spolu jsme se kochali po celou téměř noc krásami hvězdné oblohy, do té doby neviděnými. Dalekohled ten měl ku podivu skvělou optickou definici, daleko lepší dnešního Binaru.
Vzpomínám, jak sám jsem s ním jednou vyšel si za město do polí a s použitím primitivního stativu se zadíval do hvězdných oblaků Mléčné dráhy. Tu temná místa v ní mně tak zaujala, že přepadla mně jakási hrůza z těch hlubin prostoru prvně viděných. Nestydím se přiznat, že jsem vzrušen složil věci a odešel domů. (Podobně, jako starý Vavrouch v roztomilé Jirotkově povídce "Hvězdy nad starým Vavrouchem".)
Byl jsem tehdy dokonale okouzlen tajemnou krásou hvězdného nebe, a proto vyhledával dosažitelnou astronomickou literaturu k prohloubení svých poznatků. Tehda právě jsem šťastně objevil ve výkladu knihkupectví první čísla časopisu "Říše hvězd", která jsem kupoval a lačně pročítal. Odtud jsem se dověděl o české astronomické společnosti v Praze. To bylo pro mne velkým povzbuzením a velmi velice jsem litoval, že Říše hvězd nevychází častěji. Za člena ČAS jsem si posud přihlásit netroufal.
Touha domoci se vlastního dalekohledu byla však stále mocnější, až teprve v r. 1927 jsem měl našetřeno tolik, že jsem si mohl zakoupit od fmy Goerz astronomický objektiv pr. 60 mm a ohniska 900 mm (stál Kč 1.100) a k tomu jeden Kellnerův okulár. Tubus a jednoduchou azimutální montáž pořídil jsem si svépomoci. Silný dřevěný stativ (posud ho mám) jsem si rovněž sám zhotovil. Později pak dokoupil jsem od fmy Goerz sadu dalších 3 Kellnerových okulárů i temná skla k pozorování Slunce. Tím jsem byl zatím dostatečně astronomicky, podle svých možností, vybaven. Pak, teprve v r. 1927, jsem se přihlásil na činného člena České astronomické společnosti v Praze.
… Po řadu let jsem mohl ty své milované hvězdičky si fotografovat a skutečně jsem se snažil a s radostí tak činil. Ruční pointování, na které jsem byl v počátcích odkázán, bylo velmi namáhavé, vyžadovalo značnou dávku trpělivosti a proto jsem usiloval tuto nesnáz odstranit a opatřit si hodinový stroj na pohon. Na jeho koupení ovšem nebylo pomyšlení pro jeho vysokou cenu a zbývala opět jen výpomoc. Ta se taká vyskytla příležitostnou levnou koupí silného pérového stroje z bývalého pohonu hracího aristonu, který jsem si sám vhodně upravil, vyhotovil citlivý regulátor a zařídil dokonce i alarmní zařízení, kdy před dojitím péra stroje elektrický zvonek volal po novém natažení.
Zde na zahradě, volně bez přístřeší, plachtovinou jen zakrývaný sloužil mi slušnou řadu let astrograf k plnému uspokojení při fotografování hvězdné oblohy, pokud ovšem volný výhled na oblohu to dovoloval. Od roku 1931 až do roku 1961 naexponoval jsem jím 320 negativů formátu desek 13 s 18 cm. s celkovou exposiční dobou 630 hodin. Od roku 1962 jsem již nefotografoval z několika příčin, hlavně pro nemožnost opatřit si (jako soukromník) potřebný a vhodný deskový materiál. Dnes tento astrograf je v majetku Lidové hvězdárny v Úpici.
… Snímky nebe, kde skromnými amatérskými a pouze svými vlastními prostředky jsme trvale zachytili na citlivou desku hvězdy a mlhoviny, které v dalekohledu mnohdy ani neuvidíme, a o nichž víme, v jakých závratných vzdálenostech jsou, pak snímky takové už mají samy o sobě pro nás samé postačující cenu a jistě vynahradí všechnu námahu na ně vynaloženou. Jak jinak bych nalezl tolik chuti a trpělivosti kupř. pointovat ručně kličkou bez pomocí hodinového stroje exposice trvající 4 až 6 hodin, mnohdy za ještě jiných nepříjemných podmínek!?