(*25. 4. 1929 Jestřabí, okres Zlín, †28. 5. 2015 Praha).
Byl činný zejména v oboru geodetických základů a geodetické astronomie.
Po maturitě na gymnáziu v Uherském Brodě (1949) studoval na Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně, která se roku 1951 změnila na Vojenskou technickou akademii (VTA). V roce 1954 tam studium dokončil se zaměřením na vyšší geodézii a geodetickou astronomii. Vojenské kariéře se však nevěnoval a pracoval hlavně v oblasti civilních geodetických základů v rámci Geodetického a topografického ústavu a jeho následnických organizací. Zejména se zabýval astronomickým určováním souřadnic a azimutů na Laplaceových bodech základní trigonometrické sítě, a to ještě před Mezinárodním geofyzikálním rokem (1957-1958), během něj, v průběhu následující Mezinárodní geofyzikální spolupráce (1959) i letech následujících, včetně toho nejvyššího na Lomnickém štítě. Když se v roce 1957 započala rozvíjet systematická pozorování změn zeměpisné šířky a světového času na nově zřízené Geodetické observatoři Pecný v Ondřejově, patřil Šuráň k jejím prvním observátorům a autorům její koncepce. Pozoroval čas pasážníkem, v letech 1957 a 1958 také měřil délkové rozdíly Pecný-Postupim a Pecný-Budapešť, a zabýval se též zpracováním a zhodnocením těchto měření. V letech 1959 až 1964 byl v GTÚ vedoucím oddělení geodetické astronomie, pod které spadala i Geodetická observatoř Pecný.
V té době krátce spolupracoval s dr. Z. Ceplechou z Astronomického ústavu ČSAV při hledání meteoritu, pozorovaného fotograficky v dubnu 1959. Na základě dráhy meteoritu, spočítané Ceplechou z jeho poloh na fotografických snímcích, pořízených ze dvou stanovišť, vypočítal Šuráň pravděpodobné místo jeho dopadu na zemský povrch. Následně jej vykreslil do topografické mapy v měřítku 1:10000 a pak toto místo, společně s kolegou V. Nejedlým, vytýčili přímo v terénu. To posléze vedlo k úspěšnému nalezení tzv. Příbramského meteoritu. V roce 1962 navrhl, společně s kolegou Ivo Baueršímou, zcela nový mikrometr pro cirkumzenitál Nušl-Frič 1922, který odstranil většinu nedostatků dřívějšího mikrometru Bucharova (šlo hlavně o mrtvý chod v ozubených převodech mezi jeho optickou částí a elektrickým kontaktem), a podstatně tak zvýšil přesnost a stabilitu výsledků měření tímto přístrojem. Když GO Pecný přešla v roce 1965 pod Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický (VÚGTK), jím vedená polní astronomická skupina zůstala pod GTÚ. Tam pokračoval v měření na Laplaceových bodech a později s touto skupinou zaměřil celou řadu tzv. fundamentálních astronomických bodů Československa. Celkem tak zaměřil astronomické polohy několika desítek takových bodů, z nichž každý si vyžádal celou jednu sezónu. Byla to práce náročná, nejenom po stránce odborné, ale i fyzické zdatnosti. Naprostá většina těch bodů se nachází ve vysokých horách, což znamenalo budování tábora, často i vynášení veškerého zařízení na zádech, a několikaměsíční pobyt pod stanem v polních podmínkách.
Jeho bohaté teoretické a praktické vědomosti a zkušenosti, i znalost jazyků (angličtina, němčina, ruština, francouzština a částečně i španělština) ho předurčily pro expertní práce v zahraničí. Jako expert OSN se zasloužil o vybudování geodetických základů v Afghánistánu, kde působil v letech 1968-1975. Poté byl v letech 1976-1977 vedoucím československé astronomicko-geodetické expedice v Nepálu, kde dvě observační skupiny zaměřily celkem 7 Laplaceových bodů. A nakonec pracoval v Iráku (1980-1983), kde šlo hlavně o vytyčování silnic a mostů v okolí Bagdádu.
Významná je jeho široká činnost publikační, zejména z oblasti geodetické astronomie. Tématem jeho kandidátské disertační práce byly Otázky fotoelektrické registrace průchodu hvězd u přístrojů astrolábového typu, na které pracoval pod vedením prof. E. Buchara v rámci vědecké aspirantury již v letech 1960-1965. Kvůli problémům s implementací fotoelektrické registrace na velkém Bucharovu cirkumzenitálu a vzhledem k jeho dlouhodobým zahraničním pracovním cestám ji však dokončil až v roce 1979 a obhájil v roce 1980. Výsledky této práce později zužitkoval při konstrukci a vývoji nového velkého staničního cirkumzenitálu s fotoelektrickou registrací, které se věnoval po řadu let, již jako pracovník VÚGTK. Přes důmyslnou koncepci se však přístroj nedařilo uvést do řádného chodu, a to pro nedostatečnou kvalitu elektronických součástí i realizaci obvodů, a také pro nepřesnosti mechanického provedení. Podařilo se registrovat jen pár průchodů hvězd a jen jedním ze dvou fotonásobičů. Mezitím však byly ve světě metody optické astrometrie pro sledování orientace Země postupně nahrazeny moderními metodami kosmické geodézie, a tak byl další vývoj tohoto přístroje zastaven.
Ke konci svého života se věnoval kosmologickým, filosofickým a duchovním otázkám. V této oblasti je autorem tří knih, vydaných nakladatelstvím NS Svoboda, které odrážejí jeho hlubokou křesťanskou víru:
• Hvězda betlémská a chronologie života Ježíše Krista (2011), ve které určil dobu narození Krista na konec roku 10 před naším letopočtem. Toto téma pojal velice široce, do úvahy vzal nejenom aspekty astronomické, ale také historické a geografické. Kromě astronomických výpočtů k tomu prostudoval řadu dobových kronik a osobně procestoval historické biblické krajiny. Dochází k závěru, že Hvězdu Matoušova evangelia představovala celá řada nebeských jevů, počínajících objevením se Halleyovy komety v roce 12 a vrcholících Venuší v maximální západní elongaci v roce 10 před naším letopočtem. Další Kristovu chronologii odvozuje z různých astronomických poznámek biblických textů.
• Je Bůh a duchovní svět? Tajemství vzniku vesmíru a života (2012). Šuráň zde publikuje své kosmologické úvahy a pokouší se dokázat existenci Boha na základě fyzikálních modelů. Vychází ze své nepublikované Sjednocené fyzikální teorie (https://www.vugtk.cz/~suran/index.htm) se závěrem, že před Big Bangem tu byl, a po Big Crunchu zůstane, pouze hyperprostor nefyzikální povahy, do něhož je náš vesmír (dočasně) vnořen. A právě v něm je prostor existence Boží a jen tam lze doufat v jeho spravedlnost.
• Ten lidský svět (2013). Kniha obsahuje kritiku vývoje komercionalizované společnosti, zločinnosti nacismu a komunismu, bludnosti marxismu a ústupu náboženské víry. Jsou tam ale obsaženy i Šuráňovy vzpomínky ze života a jeho cest po světě, včetně podrobné zprávy o jeho pracích v zahraničí, doprovázené množstvím pěkných barevných fotografií z celého světa.
Jeho velkou celoživotní zálibou bylo horolezectví, které provozoval doma i v zahraničí. Využíval každé příležitosti, i při práci v horských oblastech, aby mohl vystoupit na nějakou horu včetně těch nejvyšších v Nepálu a Afghánistánu.