Planetární sekce / Sekce Měsíční a planetární

Jaroslav Pavlousek (2022)

  I u pozorování planet se první článek s návodem jak postupovat (autor Karel Novák) objevil již v prvním čísle Říše hvězd z března 1920. V pozdějších letech se pak planetární sekce stala jednou z nejčinorodějších, jakkoliv metody a způsoby pozorování se z dnešního hlediska možná mohou jevit až úsměvné.
     Fotografické sledování planet nebylo vzhledem k přístrojovému vybavení členů sekce ve většině případů možné. A tak zbývalo jen vizuální pozorování se současným zákresem pozorovaných podrobností. Je vcelku logické, že v úvahu připadaly jen planety Mars a Jupiter (jakkoliv jsou zaznamenány i pokusy pozorovat podrobnosti na povrchu Venuše a dokonce i Uranu – pochopitelně bez významnějších výsledků).
    Zejména pozorování Marsu byla napjatě očekávána, poněvadž pozorovací okno se otevíralo jen jednou za více než dva roky a v úvahu připadalo jen období maximálně dva měsíce před a po opozici. Byla to velmi obtížná práce, poněvadž i v relativně velkém dalekohledu (třeba v Königově dalekohledu na Petříně) jsou všechny podrobnosti - samozřejmě kromě polární čepičky a občas viditelné Nix Olympica – na samé hranici pozorovatelnosti. Právě proto muselí pozorovatelé (na jedné pozorovatelně) dodržovat přísný příkaz – nikdo, kdo šel k dalekohledu, se nesměl podívat na kresbu svého předchůdce či předchůdců. Je to totiž velmi návodné – když jeden pozorovatel nakreslil nějaký detail, tak pozorovatel následující (pokud uviděl kresbu kolegy) ji našel taky ! Kreslilo se do kruhu o průměru 5 cm.
    Po konci období kolem opozice se pak shromáždily všechny kresby, vyhodnotily a vznikl tak soubor poznatků z dané opozice. První velkou akcí bylo pozorování Marsu v opozici v roce 1924. Velmi pečlivé vyhodnocení všech pozorování pak provedl V. Guth. A při opozici v roce 1926 již vzrostl počet pozorování enormně. V tomto rytmu pak následovaly prakticky všechny další opozice s popisem zjištěných změn. Totéž  - i když ne tak pravidelně – probíhalo i po opozicích Jupiteru.
     Kuriózní bylo pozastavení činnosti sekce (jakož i u mnoha ostatních sekcí) v roce 1943. Byly totiž zakázány aktivity, které vyžadovaly noční či dokonce celonoční práci - zřejmě na základě  opatření okupačních úřadů. Bylo to obzvlášť nemilé i proto, že na území tzv. Protektorátu Čech a Moravy bylo v té době nařízeno přísné zatemnění (kvůli hrozícímu bombardování) a obloha byla asi velmi temná – tak, jako už zřejmě nikdy potom.
     Situace při pozorování Jupiteru byla zcela odlišná od pozorování Marsu. Podrobnosti na povrchu Jupiteru jsou sice velmi výrazné, ale je jich příliš mnoho. Navíc byl pozorovatel hnán časem – Jupiter se velmi rychle otáčí. A tak bylo stanoveno, že pozorovatel má na kresbu pouhých dvacet minut – jinak mu už na západním okraji disku planety začnou mizet podrobnosti a naopak na východním okraji vyskakují podrobnosti nové. Kreslilo se do elipsy odpovídající zploštění planety s velkou poloosou 5 nebo 6 cm. Vzhledem k tomu, že se Jupiter rychle otáčí, podařilo se v zimních měsících udělat opakovaně kompletní záznam podrobností na povrchu planety.
    Na petřínské hvězdárně vznikl i nevyhlášený souboj v oblasti lidové tvořivosti – každý pozorovatel si vyrobil kreslicí stolek s osvětlením ovládaným reostatem a kdo ho měl nejhezčí, tak byl vítěz. 
    Popsaná pozorování prakticky skončila s příchodem meziplanetárních sond, poněvadž uvedený způsob pozorování nemohl konkurovat novým technologiím a tak ztratil ve většině případů smysl.