GC6XEC6
1.12.1868 - 29.28.1955
astronom, spisovatel, redaktor, překladatel
Narodil se v Hradci Králové do rodiny gymnaziálního profesora češtiny. Po přeložení otce na gymnázium v Jindřichově Hradci se Mašek seznámil se spolužákem Františkem Nušlem. Společně stavěli své první brýlové dalekohledy a prováděli astronomická pozorování. Sblížil je společný zájem o fyziku, matematiku a astronomii. V kvartě Mašek odchází se svým otcem do Prahy, s Nušlem se opět setkává na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1893 odchází jako suplent na reálné gymnázium v Praze ve Spálené ulici. Roku 1896 byl jmenován doktorem filozofie na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V roce 1897 se stal učitelem na gymnáziu v Hradci Králové a opět se potkává s Nušlem, který učil na reálce. V Hradci Králové konali pozorování zákrytů hvězd Měsícem i měření krásným lodním sextantem ze sbírky Maškova ústavu.
Po roce 1918 prof. Mašek přešel na Státní hvězdárnu v Praze, která vznikla po říjnovém převratu zákonem Republiky Československé z bývalé c. k. pražské hvězdárny v Klementinu. Protože neměla vhodnou observatoř, na pozvání J. J. Friče se dostává jako místoředitel na ondřejovskou hvězdárnu, kde pracoval až do roku 1931, kdy odešel do výslužby.
Maškova činnost byla opravdu všestranná. Sledoval vývoj radiotelegrafie od prvních pokusů Marconiho. Své pedagogické zkušenosti uložil do několika učebnic. Nejznámější je středoškolská učebnice fyziky, které je spoluautorem s profesorem Jeništou a profesorem Nachtikalem. Maškovy znalosti českého, ruského, anglického, francouzského a německého jazyka mu umožnily přeložit populární astronomii od amerického hvězdáře Simona Newcomba „Astronomie pro každého“. Roku 1928 přeložil Stratonovovu knihu o astronomii a pak také Jeansovy spisy „Vesmír kolem nás“, „Nové základy přírodovědy“. V letech 1923–1926 redigoval IV. až VI. ročník časopisu Říše hvězd a v roce 1920 založil české efemeridy, Hvězdářskou ročenku, kterou až do roku 1940 vedl.
Podklady
1. prosince 1864 se narodil v Hradci Králové syn známého středoškolského profesora češtiny Bohuslav Mašek. Po přeložení jeho otce na gymnázium v Jindřichově Hradci se seznámil se svým spolužákem Františkem Nušlem, se kterým stavěli své první brýlové dalekohledy a prováděli astronomická pozorování.
Oba je sblížil společný zájem o fyziku, matematiku a astronomii. V kvartě mladý Mašek odchází se svým otcem do Prahy, ale s Nušlem se opět setkává po maturitě na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde oba studují astronomii u profesorů Seydlera, Koláčka, Studničky a Strouhala. Ve druhém roce svých studií se stává Mašek výpomocným asistentem prof. Strouhala a po složení státních zkoušek pro obor matematika a fyzika v roce 1892 je Mašek jmenován řádným asistentem. V roce 1893 odchází jako suplent na reálné gymnázium v Praze II ve Spálené ulici, kde působil až do prázdnin v roce 1894. Pak rok supluje na plzeňském gymnáziu a na tři roky se znovu vrátil do Prahy, kde učil na malostranské reálce. 22. května 1896 byl graduován na doktora filozofie na české univerzitě v Praze. V roce 1897 se stal skutečným učitelem na gymnáziu v Hradci Králové a opět se potkává s Nušlem, který učil na reálce. V Hradci Králové konali pozorování zákrytů hvězd Měsícem i měření krásným lodním sextantem ze sbírky Maškova ústavu, která vedla k vývoji Nušlových zrcadlových strojů, hlavně cirkumzenitálu. Úkazy přepočítávali pro Prahu a zprávy uveřejňovali v Živě. V roce 1901 byl jmenován profesorem na žižkovské reálce a působil tam až do převratu v roce 1918. Po roce 1918 prof. Mašek přešel na Státní hvězdárnu v Praze, která vznikla po říjnovém převratu zákonem Republiky Československé z bývalé c. a k. pražské hvězdárny v Klementinu, ale protože neměla vhodnou observatoř, na pozvání J. J. Friče se dostává jako místoředitel na ondřejovskou hvězdárnu, kde pracoval až do roku 1931, kdy odešel do výslužby. Nušl byl později ředitel ondřejovské observatoře. Mašek vedl až do důchodu administrativu hvězdárny.
Maškova činnost byla opravdu všestranná. Sledoval vývoj radiotelegrafie od prvních pokusů Marconiho, prováděl pokusy v tomto oboru a věnoval se rozšiřování a udržování přesného času, výpočtům, pozorováním i redukcím zákrytů hvězd Měsícem. Své pedagogické zkušenosti uložil do několika učebnic. Nejznámější je středoškolská učebnice fyziky, kde je spoluautorem s profesorem Jeništou a profesorem Nachtikalem: Fysika pro vyšší třídy středních škol, 1910, 7. vydání 1946. Maškovy znalosti českého, ruského, anglického, francouzského a německého jazyka mu umožnily přeložit populární astronomii od amerického hvězdáře Simona Newcomba: Astronomie pro každého, která vyšla péčí Ústředního spolku českých profesorů v roce 1909. Roku 1928 přeložil Stratonovovu knihu o astronomii a pak také Jeansovy spisy: Vesmír kolem nás, Nové základy přírodovědy. V letech 1923 - 1926 redigoval IV. až VI. ročník časopisu Říše hvězd a v roce 1920 založil české efemeridy Hvězdářskou ročenku, kterou až do roku 1940 vedl.