GC71Y32
13.3.1781-30.9.1840
astronom
Joseph Johann von Littrow byl rakouský astronom narozen v Horšovském Týně.
V letech 1799–1803 vystudoval Karlovu univerzitu v Praze v oborech právo a teologie. Zároveň navštěvoval všechny čtyři fakulty a poznával různé vědy, ze kterých si zvolil matematiku a astronomii ke speciálnímu studiu. Vydělával si jako vychovatel ve šlechtické rodině.
Od roku 1807 vyučoval hvězdářství na univerzitě v Krakově. V roce 1810 založil hvězdárnu v Kazani a stal se jejím ředitelem. Tam byl také na univerzitě učitelem pozdějšího slavného matematika Nikolaje Ivanoviče Lobačevského. Roku 1816 byl jmenován spoluředitelem hvězdárny v Budíně.
Vrcholné období jeho vědecké dráhy začalo v roce 1819 ve Vídni, kde se stal profesorem na univerzitě a zároveň ředitelem hvězdárny. Vynalezl dialytický dalekohled, který podle jeho návrhu zhotovil optik Šimon Plössl.
Vydával odborné i popularizační práce z oboru astronomie. Jeho nejúspěšnější kniha „Die Wunder des Himmels“ (Zázraky nebe) vyšla ve Stuttgartu v roce 1834.
Za své mezinárodně významné životní dílo byl v roce 1837 povýšen do šlechtického stavu, získal tedy i právo používat přídomek von Littrow.
Vědecké práce Josefa Jana Littrowa a jeho žáka Nikolaje Ivanoviče Lobačevského se staly v roce 1963 předmětem konference historiků v Moskvě. Na počest životního díla Josefa Jana Littrowa, hvězdáře světového významu, byl jeden kráter na Měsíci pojmenován Taunus Littrow.
Podklady
Narodil se 13. března 1781 v Horšovském Týně na Malém předměstí ve Svatojánské ulici. Jeho otec Antonín Littrow byl měšťanem a barvířem. Základní vzdělání získal na místní německé škole. V 18 letech odešel do Prahy, kde nejprve studoval právo a teologii. Zároveň navštěvoval všechny čtyři fakulty a poznával různé vědy, ze kterých si zvolil matematiku a astronomii k speciálnímu studiu. Vydělával si jako vychovatel ve šlechtické rodině.
Od roku 1807 vyučoval hvězdářství na univerzitě v Krakově. V roce 1810 založil hvězdárnu v Kazani a stal se jejím ředitelem. Tam byl také na univerzitě učitelem pozdějšího slavného matematika Nikolaje Ivanoviče Lobačevského. Roku 1816 byl jmenován spoluředitelem hvězdárny v Budíně.
Vrcholné období jeho vědecké dráhy začalo v roce 1819 ve Vídni, kde se stal profesorem na univerzitě a zároveň ředitelem hvězdárny. Vynalezl dialytický dalekohled, který podle jeho návrhu zhotovil optik Šimon Plössl. Vydával odborné i popularizační práce z oboru astronomie. Jeho nejúspěšnější kniha "Die Wunder des Himmels" /Zázraky nebe/ vyšla ve Stuttgartu v roce 1834. Za své mezinárodně významné životní dílo byl v roce 1837 povýšen do šlechtického stavu.
Josef Jan Littrow zemřel ve Vídni 30. listopadu 1840. Zde mu byl 26. června 1892 odhalen pomník mezi arkádami univerzity. V Horšovském Týně byla jeho jménem nazvána ulice, ve které se narodil. Na jeho rodném domě v Littrovowě ulici čp. 22 byla při oslavě 100. výročí jeho narození umístěna plechová pamětní deska. Při obnově tohoto domu v roce 1903 jeho majitel pan Antonín Čech tuto desku nahradil novou z bílého mramoru se zlatými písmeny.
Vědecké práce Josefa Jana Littrowa a jeho žáka Nikolaje Ivanoviče Lobačevského se staly v roce 1963 předmětem konference historiků v Moskvě. Na počest životního díla Josefa Jana Littrowa, hvězdáře světového významu, byl jeden kráter na Měsíci pojmenován "Taunus Littrow".
Ani Horšovský Týn nezapomíná na tohoto svého slavného rodáka a pečuje o zachování jeho památky.
Joseph Johann von Littrow (někdy také Johann Josef Littrow) (13. března 1781 Horšovský Týn[1] – 30. listopadu 1840 Vídeň) byl rakouský astronom.
V letech 1799-1803 vystudoval Karlovu univerzitu v Praze v oborech právo a theologie. Sám se pak naučil astronomii a matematiku. Poté působil jako profesor astronomie na univerzitách v Krakově, Kazani a Budapešti.
Od roku 1819 byl ředitelem vídeňské observatoře až do své smrti v roce 1840. V roce 1836 obdržel dědičný šlechtický titul (a tedy i právo používat přídomek von Littrow)
Měl celkem 12 dětí. Astronomem byl i jeden z jeho synů (Karl Ludwig Edler von Littrow), další (Heinrich von Littrow) byl kartografem.
Je po něm pojmenován měsíční kráter Littrow a přilehlé měsíční údolí, v němž přistála výprava Apollo 17.
ákladní vzdělání získal Littrow na místní německé škole v Horšovském Týnu. V 18 letech odešel do Prahy, kde nejprve studoval právo a teologii a poznával různé vědy, ze kterých si zvolil matematiku a astronomii k speciálnímu studiu. Vydělával si jako vychovatel ve šlechtické rodině. Od roku 1807 vyučoval hvězdářství na univerzitě v Krakově. V roce 1810 založil hvězdárnu v Kazani a stal se jejím ředitelem. Tam byl také na univerzitě učitelem pozdějšího slavného matematika Nikolaje Ivanoviče Lobačevského. Roku 1816 byl jmenován spoluředitelem hvězdárny v Budíně. Vrcholné období jeho vědecké dráhy začalo v roce 1819 ve Vídni, kde se stal profesorem na univerzitě a zároveň ředitelem hvězdárny. Vynalezl dialytický dalekohled (achromatický dalekohled s jednoduchým objektivem z korunového skla a oddělené korekční čočky ze skla flintového), který podle jeho návrhu zhotovil optik Šimon Plössl v roce 1832. Vydával odborné i popularizační práce z oboru astronomie. Jeho nejúspěšnější kniha »Die Wunder des Himmels« (Zázraky nebe) vyšla ve Stuttgartu v roce 1834. Za své mezinárodně významné životní dílo byl v roce 1837 povýšen do šlechtického stavu. Josef Jan Littrow zemřel ve Vídni. Zde mu byl 26. 6. 1892 odhalen pomník mezi arkádami univerzity. Na jeho rodném domě byla při oslavě 100. výročí jeho narození umístěna plechová pamětní deska. Vědecké práce Josefa Jana Littrowa a jeho žáka Nikolaje Ivanoviče Lobačevského se staly v roce 1963 předmětem konference historiků v Moskvě. Na počest životního díla Josefa Jana Littrowa, hvězdáře světového významu, byl jeden kráter na Měsíci pojmenován »Taunus Littrow«.