GC71FF1
23.7.1878 - 15.12.1959
fyzik, astronom
Arnošt Dittrich byl český fyzik a astronom. Vystudoval matematiku a fyziku na univerzitách v Praze a ve Vídni. V roce 1920 se habilitoval na pražské univerzitě pro kosmickou fyziku. Pracovat započal na observatoři v Staré Ďale (Hurbanovo), kde zkoumal zemský magnetismus. V roce 1927 se stal ředitelem této observatoře. Mimořádným profesorem na pražské univerzitě byl jmenován v roce 1934.
Všechny publikace Arnošta Dittricha souvisí s relativistickou fyzikou, na niž aplikuje astronomické poznatky. Zabýval se tématy, jak použít neeukleidovskou geometrii v astronomii, o několik let dříve než vystoupil Einstein se speciální teorií relativity. Vypracoval svou relativistickou teorii gravitace, díky které dospěl k tématu o zemském magnetismu. Vyšel z předpokladu, že se gravitace nešíří nekonečnou rychlostí a dospěl k rovnicím, blízkým rovnicím Maxwellovým. U našich fyziků narazil na odpor, když vystoupil s prací O souvislosti gravitace s kosmickým magnetismem (1916), kde použil svého vrcholného objevu, dvou vektorové teorie gravitace. Fyzikům se zdálo, že tato teorie odporuje principu relativity. Dittrich proto ustoupil a vypracoval nový habilitační spis O zemském magnetismu, který byl přijat. Teprve po letech si uvědomil, že vytvořil teorii, která zachovává eukleidovskou geometrii a platí pro pomalé pohyby, jako jsou pohyby v astronomii. Einsteinova práce znamenala pro Dittricha oporu jednak v práci samé, jednak proti odpůrcům, kteří uvěřili jeho teoriím až poté, když Einsteinova práce došla uznání.
Vedle prací z astronomie psal Dittrich také články z dějin astronomie, v nichž si získal jméno i za hranicemi. Díky zpracování historie astronomie, zvláště pak studií o astronomii Mayů, byl jmenován členem švédské společnosti pro dějiny astronomie. Také byl jmenován čestným členem České astronomické společnosti.
Podklady
23. července 1878 – 15. prosince 1959
Dittrich studoval matematiku a fyziku na univerzitách v Praze a Vídni. Poté 18 let vyučoval na střední škole. V roce 1920 se habilitoval na pražské univerzitě pro kosmickou fyziku a začal pracovat na observatoři v Starej Ďale (Hurbanovo), kde se nejprve zabýval zkoumáním zemského magnetismu. V roce 1927 se stal ředitelem této observatoře. V roce 1934 byl jmenovaný mimořádným profesorem na pražské univerzitě.
Ve svých pracích se kromě astronomie věnoval také otázkám teorie relativity a gravitace.
K OSMDESÁTÝM NAROZENINÁM ARNOŠTA DITTRICHA
Dne 23. července 1878 se v Dube v Čechách narodil PhDr Arnošt Dittrich, profesor (dříve přírodovědecké fakulty) University Karlovy, významný Český astronom. Jeho dílo i životní osudy by zasloužily monografie; v krátkém referátu lze se zmínit jen letmo o jeho práci. Odměnou za ni je uznání i v cizině: byl jmenován členem švédské Samfundets for O8tronomi8k historie forskning a dalších dvou zahraničních společnosti a k osmdesátým narozeninám mu jeho přátelé v Holandsku vydali v říjnu 1957 jeho poslední monografii Dos Kreuzigungsdatum Jesu von Nazareíh (Leiden, Holandsko). V této práci, na níž pracoval řadu let, zdařilo se mu na podkladě údajů o zatmění tzv. nicejském stanovit datum smrti Kristovy na dén 14. nisanu (18. března) roku 29 z podrnínky, Že první nisan určuje nové světlo Měsíce.
Všechny publikace Arnošta Dittricha souvisí s relativistickou fysikou, na niž aplikuje poznatky astronomické; je relativistou svým založením. Zabýval se tématy, jak použit neeukleidovskó geometrie v astronomii o několik let dříve, než vystoupil Einstein se speciální teorií relativity; vypracoval svou relativistickou teorii gravitace, až došel k tématům o zemském magnetismu. Vystoupení Einsteinovo znamenalo pro Dittricha oporu jednak v práci samé, jednak proti odpůrcům, kteří uvěřili teoriím Dittrichovým až poté, když učení Einsteinovo bylo všeobecně známo. Později uvědomění, že sama teorie relativnosti nestačí k vysvětlení celého kosmického dění, vedlo jej k pokusům o aplikaci kvantové mechaniky v astronomii a přivedlo jej k zájmu o historii a prehistorii astronomie.
K práci v oboru kosmické fysiky mu přispěla znamenitá znalost matematiky. Rád vzpomíná, jak po přednesu seminární práce o principu ďAlembertově, který vyložil ve všeobecných souřadnicích bez použití vazeb, vyzval jej profesor Strouhal, aby se habilitoval pro matematiku, a obstaral mu stipendium, za něž po skončení studii v Praze mohl odejít na studium do Vídně. Jeho doktorská práce „Ocentrifugálních jevech elektromagnetických" (1901, netištěná) je psána v duchu relativistiky. Studie podobného zaměření se objevily až později, kdy fysikové hledali optické a elektromagnetické analogie kyvadlového pokusu Foucaultova.
První tištěná vědecká práce Dittriohova „Jak volit vazby a síly, aby soustava jimi daná se dala realisovat" (1902) byla uveřejněna v Časopise českých matematiků a fysiků. Práce používá relativistiky dlouho před Einsteinem, jak svědčí myšlenka v ní naznačená, že rovnice úplné soustavy lze napsat v symbolech vektorového počtu, jinak že by poloha a orientace v prostoru měly vliv ÚA pohyb soustavy. Novou myšlenku přináší jeho další práce z r. 1904 „O lineární závislosti kapilárního napětí na teplotě". Zde ukazuje, že klasická termodynamika není posledním slovem v problémech toho druhu. Když byla uveřejněna první práce Einsteinova, vydává Dittrich Draci výslovně relativistickou, „Rovnice Maxwellovy o prostoru Lobačevského" (ČMF, 1910—1911). Uvažuje zde o souvislosti Maxwellových rovnic s prvkem prostorovým; po způsobu Einsteinově přináší Maxwellovy rovnice do Lobačevského prostoru.
První práce, kterou uveřejnil za hranicemi bývalého Rakousko-Uherska, Zur Frage nach der Geometrie der Lichtstrahlen und starren Korper, vyšla v Osvxdďs Annalen der Naturwissenschaften r. 1910. V ní jedná o geometrii jako základní přírodní vědě. Tato myšlenka byla později propracována Poincaréem a Einsteinem. Proti Dittrichovi vystoupil tehdy Dingler. Dittrich mu odpověděl dvěma články v téma časopise (1913 a 1914). V odpovědech hledá poukazy na zakřiveny prostoru ve zjevech, jako jsou absorpce v prostoru, zvláštnosti spektra stálic a jiných.
Když vyšla Einsteinova práce o obecném principu relativnosti, brzy poznal, že tento princip opět zužuje možnost toho, co se může v přírodě objevit. O tom jedná v článku „Vliv principu relativnosti na formu rovnic vektorového pole" (ČMF, 1911). R. 1913 se Í'eho zájem obrací k astronomii samé. První jeho práce je tu „Hvězda Sirius" (Třeboň, 1913), kde podává astronomický důkaz, že Eukleidova geometrie platí prakticky i pro útvary řádové veliKosti jednoho siriometru. Následuji studie, zabývající se principem relativnosti, které se střídají s články, řešícími otázky čistě astronomické, jako je např. článek Woher das Epitheton „roť* f&r Sirius stammt (Astronomische Nachrlchten, 1928).
UŽ v r. 1911 vystoupil s vlastní gravitační teorií („Vliv principu relativnosti na formu rovnic vektorového pole", ČMF, 1911 a další tři článKy tamtéž), kde vyšel z předpokladu, že se gravitace nešíří nekonečnou rychlostí, a dospěl k rovnicím, blízkým rovnicím MaxweUovým. U našich ^fysiků narazil na odpor, když vystoupil s prací „O souvislosti gravitace s kosmickým magnetismem" (1916), kde použil sVého vrcholného objevu, dvouvektorové teorie gravitace. Fysikům se zdálo, že tato teorie odporuje principu relativnosti, a Dittrich proto ustoupil a vypracoval nový habilitační spis „O zemském magnetismu", který byl přijat. Teprve po letech si uvědomil, že vytvořil teorii, která zachovává eukleidovskou geometrii a platí pro pomalé pohyby, jafco jsou pohyby v astronomii. Dnes nikdo nepochybuje, Že kosnúcký magnetismus je. nutným doplňkem gravitace, protože byla objevena silná magnetická pole ve stálicích. Teorií gravitace se zabývají i jiné jeho další práce. První z nich, „Thermodynamika statického pole gravitačního na povrchu Země" (ČMF, 1916), obsahuje snad jediný známý doklad slabé nezvratnosti gravitačních jevů.
Když začal vycházet Ruch filosofický, řízený Vorovkou, napsal Dittrich několik článků o filosofických otázkách, souvisících s astronomií. Zvláště významný zde byl Článek „Kopernik a Einstein4' (1925), který tvořil myšlenkový celek s publikacemi jinde uveřeměnými: „Geometrická rovnocennost světové soustavy Ptolemaiovy, Kbpernikovy a Tychonovy" (Rozhledy matematicko-přírodovědecké, 1923), „Epicykl jako prostředek k ovládnutí libovolného pohybu periodického" (ČMF, 1925). a Einsteina Theorie und das Raum-Zeit System des Kopernikus (Weltall, 1926). V nich motivuje primát soustavy Kopeniikovy ze stanoviska teorie relativnosti; v pojednání o epicyklech podává matematickou teorii pro antickou a středověkou astronomii až do Kopernika. Pomocí této teorie může vyjádřit jediná řádka vrcholný zákon předkeplerovské astronomie, a spisy, jako Almagest, De revolutionibus orbium coelestium^ aj., mohly by se modernisovat doprovodem, který důsledně užívá Dittrichových soujemných vzorců epicyklických. — V Ruchu filosofickém vydal zajímavou práci „O souvislosti duševního dění se zjevy elektromagnetickými". Tato obšírná fysikámě-matematicky fundovaná* práce tehdy zůstala nepovšimnuta — nikdo ji nerozuměl, aby ji mohl posoudit, po případě kritisovat. Dnes, v době vítězného nástupu kybernetiky, můžeme v ní vidět jakousi předzvěst vztahů mezi jevy mozkovými a fyzikálními.
Když Voroyka předčasně zemřel, převzal Dittrich z polovice jeho seminář pro dějiny a metodologii přírodních věd exaktních (1929). Pro tento seminář usiloval o vzkříšení starých astronomických metod k účelům vyučovacím. ^ak vznikla pojednání o metodě tětiv pro zatmění Slunce, o čínském měřeni slunovratu a o přechodu Měsíce přes Spicu (vesměs v Rozhledech matematicko-příródovědeckých, 1928—1931). Souběžně s činností na fakultě byl Dittrich .od r. 1920 do ic. 1936 2»tímn£m správcem Státní observatoře ve Staré Ďale (nyní Hurbanovo). Pro neporozuměni vysokoškolského odboru ministerstva školství a národní osvěty zůstal po celou dobu své činnosti bezplatným mimořádným profesorem kosmické fysiky, placeným jen jako gymnasijni profesor — dnes staropensista. Ve Staré Ďale prožil Dittrich nejkrásnější léta svého života, neboť tamní činnost odpovídala zplna jeho vědecké a filosofické hloubavé povaze. Když se našel kandidát, jehož nebylo lze obejít, byl Dittrich přeložen na pražskou hvězdárnu a, v r. 1938 — prý na vlastní Žádost — pensionován.
Vedle prací z astronomie psal Dittrich články z dějin astronomie, v nichž si získal jméno i za hranicemi, jak o tom zvláště svědčí jeho jmenování Členem švédské společnosti pro dějiny astronomie. Zvláště^ proslul svými studiemi o astronomii Mayů. I zde šel svou cestou: chtěl živou historii, ne museální mumifikaci astronomických poznatků. Uveřejnil v Baťkových „Illustrovaných přednáškách" asi 1000 stran tisku z dějin astronomie a přírodních věd vůbec, v Baťkově Časopise „Zájmy všelidské* * uveřejnil též mnoho takových prací, dále v publikacích České astronomické společnosti a jinde. I jeho poslední velká práce, již zmíněná chronologie nicejského zatměni, je z historie astronomie.
Vědeckých prací Čítá jeho bibliografie asi 185, ale vedle nich napsal mnoho článků, které ve své skromnosti za vědecké nepočítá a -do své bibliografie nezaznamenává. Vědecké práce — až na jednu, zvanou „Slunce, Měsíc a hvězdy" (1923) — jsou psány jako vědecké sděleni o nových objevech bud vlastních, bud cizích. Uveřejňoval je v odborných časopisech domácích (Časopis Českých matematiků a fysiků, Rozhledy matematicko přírodovědecké, Říše hvězd, Věstník Královské české společnosti nauk, Publikace České astronomické společnosti, Publikace Státní observatoře v Staré Ďale, Věda a život, Vesmír, Živa, Publikace přírodovědecké fakulty University Karlovy, Ruch filosofický, programy reálky v Jičíně a gymnasia v Třeboni, Baťkovy „Illustrované přednášky" a „Zájmy všelidské" a jinde) a cizích (Orientalische Literatur-Zeitung, Oewalďs Annalen der Naturwi88enschaften, Astronomiache Nachrichten, Sirius, WeUaU, Vierteljahrschrift, Berliner Berichte, Scientia, Die Sterne).
Za vědeckou činnost byl jmenován Členem České astronomické společnosti (byla to první a jemu dosud nejmilejší pocta), UČené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, Mezinárodni astronomické unie, Astronomische GeseUechaft, Královské české společnosti nauk, Československé národní rady badatelské, Členem zmíněné již švédské společnosti a posléze členem zkušební komise pro II. státní zkoušku na České vysoké škole technické (oddělení zeměměřičské) v Brně.
Dnes, ač churav, pracuje stále, dotazován ze zahraničí hlavně jihoamerického na některé podrobnosti z astronomie Mayů; žije v Třeboni, kterou si od mladých let oblíbil.
A. Dratvová