GC73D84
8. 12. 1757 – 22. 12. 1836
matematik, fyzik, astronom, filozof, pedagog
Alois Martin David byl německo-český kněz, astronom a kartograf, průkopník aplikované vědy.
Vystudoval klášterní gymnázium v Teplé a od roku 1776 studoval filosofii, fyziku, matematiku a teologii na Karlově univerzitě v Praze. Roku 1780 vstoupil do řádu premonstrátů v Teplé, od roku 1783 pokračoval ve studiu v Praze, kde byl roku 1787 vysvěcen na kněze. Roku 1789 byl jmenován profesorem a pracoval na hvězdárně v Klementinu, od roku 1799 po A. Strnadovi jako její ředitel. Roku 1790 obhájil doktorát filosofie, od roku 1795 byl členem Královské české společnosti nauk. V letech 1806–1831 byl jejím tajemníkem a nakonec od roku 1832 ředitelem.
David byl jmenován královským astronomem a roku 1830 císařským radou. Navázal kontakty s hvězdárnami v Německu (Gotha, Mnichov, Benediktbeuern). Jako ředitel pražské hvězdárny se věnoval zejména geodézii a v letech 1801–1820 zpracoval se svými spolupracovníky novou, přesnější mapu Čech. Novou metodou určil přesné polohy hvězdáren v Praze, Drážďanech a Vratislavi, když časové rozdíly mezi nimi korigoval pomocí světelných signálů z pražského Petřína.
Napsal životopis Isaaca Newtona (1783) a publikoval mnoho odborných článků o astronomii a topografii.
Věnoval se také meteorologii a fenologii. Jako první na světě popsal způsob předpovídání počasí podle změn atmosférického tlaku.
Řada přístrojů, které opatřil v Mnichově nebo sám zkonstruoval, je dnes vystavena v Klementinu. V Teplé si zřídil hvězdárnu v klášterním parku a na Branišovském vrchu.
Podklady
Alois Martin David (8. prosince 1757 Dřevohryzy u Toužimi – 22. února 1836 Klášter Teplá) byl německo-český kněz, astronom a kartograf, průkopník aplikované vědy.
Vystudoval klášterní gymnázium v Teplé a od roku 1776 studoval filosofii, fyziku, matematiku a teologii na Karlově univerzitě v Praze. 1777 se stal magistrem filosofie a pokračoval ve studiu teologie. Přitom navštěvoval přednášky Jana Tesánka a Stanislava Vydry o matematice, mechanice a astronomii. 1780 vstoupil do řádu premonstrátů v Teplé, od roku 1783 pokračoval ve studiu v Praze a 1787 byl vysvěcen na kněze. Roku 1789 byl jmenován profesorem a pracoval na hvězdárně v Klementinu, od roku 1799 po A. Strnadovi jako její ředitel. Roku 1790 obhájil doktorát filosofie, od roku 1795 byl členem Královské české společnosti nauk, v letech 1806–1831 byl jejím tajemníkem a od roku 1832 ředitelem.[
Navázal četné styky s hvězdárnami v Německu (Gotha, Mnichov, Benediktbeuern). Roku 1805 byl děkanem Filosofické fakulty, roku 1815 jej císař František I. vyznamenal Velkým zlatým řádem a 1816 jmenoval rektorem pražské univerzity. Byl členem řady učených a vědeckých společností v Čechách, na Moravě, v Lipsku a v Mnichově. Byl jmenován královským astronomem a roku 1830 císařským radou. Roku 1833 se vrátil do Teplé, kde o tři roky později zemřel.
Jako ředitel pražské hvězdárny se věnoval zejména geodézii a v letech 1801–1820 zpracoval se svými spolupracovníky novou přesnější mapu Čech. Novou metodou určil přesné polohy hvězdáren v Praze, Drážďanech a Vratislavi, když časové rozdíly mezi nimi korigoval pomocí světelných signálů z pražského Petřína. Napsal životopis Isaaca Newtona (1783) a publikoval mnoho odborných článků o astronomii a topografii.[3]
Věnoval se také meteorologii a fenologii. Jako první na světě popsal způsob předpovídání počasí podle změn atmosférického tlaku.
Řada přístrojů, které opatřil v Mnichově nebo sám zkonstruoval, je dnes vystavena v Klementinu a v Teplé si zřídil hvězdárnu v klášterním parku a na Branišovském vrchu.
Davidovu osobnost od roku 2007 připomíná v rodných Dřevohryzech pamětní deska. Jeho jméno nese také naučná stezka spojující od roku 2011 v jeho rodném kraji Tepelska a Toužimska místa, spjatá s jeho životem a působením. V Nežichově, pod jeho bývalou observatoří na Branišovském vrchu, se každoročně (od roku 2010) v srpnu koná astronomická Davidova noc.