Význam katalogu pro astronomii
Messier svůj katalog při pozorování často používal, jak o tom svědčí poznámky, které si do něj postupně připisoval. Několikrát také zmínil, že by svůj katalog chtěl dále rozšířit[8] a jeho objekty seřadit podle rektascenze, aby se dal snadno používat. Přesto už jeho rozšíření nevěnoval pozornost, ani opravě chyb v něm obsažených, protože se nadále zaměřil na hledání komet. Messier byl seznámen s Herschelovým průzkumem oblohy a byl si vědom, že se mu svým vybavením nemůže vyrovnat. Pro účely hledání komet však chtěl sepsat pouze ty nejjasnější objekty, které mohl vidět svým malým dalekohledem. Přesto konečných 110 objektů představuje významnou část nejjasnějších objektů hlubokého vesmíru, které jsou viditelné ze severní polokoule.
Messierův katalog ovlivnil Williama Herschela, ke kterému se Messierův katalog dostal 7. prosince 1781. Teprve díky Messierově katalogu Herschel v srpnu 1782 začal s pozorováním objektů hlubokého vesmíru. Prvním Herschelovým nalezeným objektem hlubokého vesmíru byla planetární mlhovina NGC 7009, kterou objevil 7. září 1782. V říjnu 1783 začal Herschel podrobně prohledávat celou oblohu, aby našel všechny objekty hlubokého vesmíru, které mohl vidět z Anglie. Do roku 1786 tak zapsal 1 000 objektů a do roku 1802 přes 2 500 objektů. Herschel v roce 1801 navštívil Paříž a setkal se i s Messierem.
V díle Williama Herschela pokračoval jeho syn John Herschel, který do něj přidal také objekty pozorovatelné z jižní polokoule a výsledný soupis 5 079 nalezených objektů vydal v roce 1864 pod názvem General Catalogue of Nebulae and Clusters. John Dreyer následně tento katalog rozšířil na 7 840 objektů a v roce 1888 jej vydal pod názvem New General Catalogue (NGC). Katalog NGC a Dreyerovy dva dodatky nazvané Index Catalogue (IC) představují ucelený soupis všech tehdy známých objektů hlubokého vesmíru a obsahuje tak téměř všechny jasné, velké a Zemi blízké objekty. Z toho důvodu je označení objektů čísly NGC nebo IC mezi astronomy běžně používané.