Kopule hvězdárny
Výroba kopule, to byla jedna velká samostatná kapitola výstavby hvězdárny. Plány nakreslené konstruktérem Kalinou byly skvělé, ale trošičku chybělo místo a především strojové vybavení, kde by takovouto rozměrnou věc bylo možné vyrobit. Zkusme si představit útlejší kolejnici či různé profily tvaru L a T ohnuté do kruhu o průměru cca 4 metry.
Po chvilce snažení se podařilo zajistit ohnutí základních prvků kopule v milevském podniku ZVVZ, který se specializuje na výrobu součástí vzduchotechniky téměř libovolných rozměrů. To bylo velice důležité, protože stroje pro ohýbání takto rozměrných dílů jinde v okolí neexistovaly. Dalším krokem bylo vymyslet, kde kopuli svařit a opláštit, což se podařilo vyřešit již jednodušeji, protože spolupráci nabídl přímo národní podnik Kovosvit. Tak došlo k tomu, že půdorys kopule byl z výkresů překreslen v měřítku 1:1 na podlahu jedné z výrobních hal. Podle nákresu na podlaze pak byl nejprve svařen z jednotlivých již naohýbaných dílů základní věnec kopule, na který byla postupně navařována naohýbaná žebra kopule. V té chvíli to už bylo, jako kdyby se skládaly dohromady jednotlivé části stavebnice. Potom, co byla kopule opatřena dřevěným pláštěm, byla jeřábem naložena na valník a odvezena k rozestavěné hvězdárně.
Po usazení kopule na připravené kladky nastoupili na brigádu klempíři, kteří na její pokrytí použili měděné plechy. Tím vyvrcholila práce na hrubé stavbě objektu hvězdárny v Sezimově Ústí.
Na tomto místě se sluší vyjmenovat šikovné a obětavé klempíře, mezi kterými byl J. Šanda, J. Boháč, M. Chlouba, P. Karlík, V. Panec, M. Pavlík, M. Kubů, J. Tůma, J. Vojta, S. Zimmermann, J. Berka, E. Bušta, J. Dragoun, V. Feik, V. Hronek, L. Matoušek, J. Pancíř, T. Pavka a F. Příhoda.
Usazením a oplechováním kopule se zdála být tato kapitola výstavby uzavřenou, ale opak byl pravdou. Objevil se i zde záludný problém, postihující postupně snad všechny hvězdárny, a tím je hromosvod na kopuli. Pešta však poměrně rychle zareagoval, snad byl i na takový požadavek připraven. Kopule se totiž uzemňuje pomocí rámu, na němž jsou uloženy ocelové kladky, na kterých se kopule otáčí. Toto řešení se s úspěchem používá do současné doby a umožňuje se tak vyhnout požadavkům na propojení kopule s hromosvodem, čímž je ale zabráněno jejímu otáčení, a nebo na výstavbu hromosvodu umístěného na vysokém stožáru v těsném sousedství hvězdárny.