Perek Luboš

Perek Luboš

GC6TR9H   

26.7.1919 - žijící 

astronom, pedagog

 

Doc. RNDr. Luboš Perek, DrSc., dr. h. c. je český astronom a vedoucí oddělení pro záležitost kosmického prostoru sekretariátu OSN. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovi univerzity. V zahraničí, kde přednášel na mnoha prestižních konferencích, prezentoval Českou republiku v astronomickém oboru. V roce 1964 byl hostujícím profesorem na Northwestern University. Dále byl generálním tajemníkem Mezinárodní astronomické unie (v letech 1967 až 1970) a v letech 1968 až 1975 byl ředitelem Astronomického ústavu Československé akademie věd.

Luboš Perek se narodil v Praze, studoval zde na gymnáziu a na Karlově univerzitě. Doktorát přírodních věd však získal již na univerzitě J. E. Purkyně, kde se též habilitoval jako docent.

Astronomický ústav ČSAV se s příchodem Luboše Perka začal měnit, až konečně přišlo vyvrcholení jeho snah, kdy byl v roce 1987 uveden do provozu "dvoumetrový" dalekohled na ondřejovské observatoři. Ten poskytl experimentální základnu pro hvězdné výzkumy, tvořící nyní významnou součást naši astronomie, jak rozsahem, tak i svou vědeckou potencí. A když v r. 1975 doc. Perek ústav opustil, zanechal jej ve výborném stavu, na vysoké vědecké úrovni.

Roku 1975 odchází Luboš Perek do sekretariátu OSN v New Yorku, aby zde převzal vedení odboru pro kosmické záležitosti. Ačkoliv byl "nováčkem" ve světě kosmických výzkumů, velice rychle vstřebal potřebné informace a sám brzy vyznačoval směry, kudy by se výzkum měl ubírat. Na jeho doporučení a i praktické objednávky se řešily na půdě různých mezinárodních vědeckých organizaci úkoly, které měly především praktický význam. Za všechny lze uvést třeba problém "kosmického odpadu", jehož význam Perek rozpoznal a vědecké veřejnosti vyložil jako jeden z prvních.

 

 

 

Doc. RNDr. Luboš Perek, DrSc., dr. h. c., (* 26. července 1919 Praha) je český astronom a vedoucí oddělení pro záležitost kosmického prostoru sekretariátu OSN. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU. V zahraničí, kde přednášel na mnoha prestižních konferencích, prezentoval Českou republiku v astronomickém oboru. V roce 1964 byl hostujícím profesorem na Northwestern University. Dále byl generálním tajemníkem Mezinárodní astronomické unie (v letech 1967 až 1970) a v letech 1968 až 1975 byl ředitelem Astronomického ústavu Československé akademie věd.


Sedmdesátiny Luboše Perka

(uveřejněno v Říši hvězd 7/1989)
Je velmi příjemné psát o jakékoliv úspěšné záležitosti a je ještě dvojnásob příjemnější, jedná-li se o úspěšnou osobu - a tou jistě doc. Luboš Perek, který se nyní dožívá sedmdesáti let, rozhodně je. A abych byl ještě přesnější úspěchy osobnosti se v tomto případě odrážely vždy v úspěších celé naší astronomické komunity, jej( pověsti a úrovně ve vědeckém světě.
První pracovní zařazení prožil doc. Perek v Astronomickém ústavu přírodovědecké fakulty univerzity J. E. Purkyně v Brně; snad proto o něm většina našich astronomů mluví jako o Moravanovi. Fakt však je, že doc. Perek se narodil v Praze, studoval zde na gymnáziu a na Karlově univerzitě. Doktorát přírodních věd však získal již na univerzitě J. E. Purkyně, kde se též habilitoval jako docent. Mezi tím bylo ovšem nutno prožít válečná léta, což u firmy Junkers nebylo jistě lehké, přesto však i tuto dobu využil doc. Perek pro další samostatné studium i amatérské astronomické práce.
Tu docenturu je snad dobře trochu zdůraznit - ačkoliv později nositel i třeba významnějších titulů, L. Perek zůstává vlastně stále "docentem Perkem" - pro své kolegy již věkem pokročilé i pro ty mladší.
Není jistě nutné psát zde životopis, přesto se neubráníme troše chronologie, především z období působení doc. Perka v Astronomickém ústavu ČSAV. Bylo to vlastně brzy po založen( ústavu v r. 1956, kdy se doc. Perek vrátil z Brna do Prahy jako vedoucí stelárního oddělení Astronomického ústavu. Sám se pamatuji, jak při hodnoceni naši astronomie bylo v těchto letech mnohdy s jistým povzdechem konstatováno, že právě v oboru té pravé velké, hvězdné astronomie není u nás úroveň příliš vysoká. To všechno se však začalo s příchodem doc. Perka měnit, až konečně přišlo vyvrcholení jeho snah: v r. 1987 byl uveden do provozu "dvoumetrový" dalekohled na ondřejovské observatoři, který poskytl experimentální základnu pro hvězdné výzkumy, tvořící nyní významnou součást naši astronomie, jak rozsahem, tak i svou vědeckou potencí. Bylo pak zcela přirozené, že se doc. Perek stal ředitelem celého ústavu, a budiž zde připomenuto jedno velmi závažné konstatování: pod jeho vedením se nerozvíjelo jenom odvětví stelárních výzkumů, ale i všechny dosud existující i nově vznikající obory. A když v r. 1975 doc. Perek ústav opustil, zanechal jej ve výborném stavu, na vysoké vědecké úrovni. A také na úrovni společenské - doc. Perek se projevuje vždy nejenom vysokým odborným rozhledem, ale i osobni přístupností a snahou především pomoci a dobře poradit.
Osoba doc. Perka se ovšem již tehdy změnila v osobnost: na domácí půdě byl jmenován členem korespondentem ČSAV, získal mnoho vyznamenání a vysokých ocenění. A snad ještě výše byl hodnocen v mezinárodním vědeckém světě - byl generálním sekretářem Mezinárodní astronomické unie a zastával zde i mnoho jiných funkci, byl místopředsedou mezinárodní rady vědeckých unií, předsedou panelu pro světová centra dat a výčet by mohl dále pokračovat.
Osobní aktivita doc. Perka se však nezastavila ani tehdy; v r. 1975 odchází do sekretariátu OSN v New Yorku, aby zde převzal vedeni odboru pro kosmické záležitosti. Přitom se mi vybavuje opět osobni vzpomínka: jako funkcionář organizace COSPAR jsem zažil na nejrůznějších kongresech vystupováni jeho předchůdců, kteří se většinou soustředili na účast na oficiálních akcích. S příchodem doc. Perka se začala situace rychle měnit. Ačkoliv byl "nováčkem" ve světě kosmických výzkumů, velice rychle vstřebal potřebné informace a sám brzy vyznačoval směry, kudy by se výzkum měl ubírat. Na jeho doporučení a I praktické objednávky se řešily na půdě různých mezinárodních vědeckých organizaci úkoly, které měly především praktický význam. Za všechny lze uvést třeba problém "kosmického odpadu", jehož význam doc. Perek rozpoznal a vědecké veřejnosti vyložil jako jeden z prvních. Po návratu v r. 1980 se doc. Perek zapojuje okamžitě aktivně do vědecké práce doma a na mezinárodním poli; stává se předsedou Mezinárodní astronautické federace.
Při všem tom výčtu aktivit a úkolů, které doc. Perek realizoval "bez ztráty kytičky", se nelze ubránit jistému údivu, který by se dal shrnout do otázky: "Jak to vlastně dělá?" Ze totiž ať zastává jakoukoli funkci, vždycky je to ten správný člověk na správném místě. A že se lze dotknout i věci mimoastronomických a vždycky získáme množství postřehů a zasvěcených úsudků. A že jeho pracovní aktivita se stále pohybuje v horní polovině měřitelného rozsahu, právě tak jeho osobni vlastnosti.
A tak, přejeme-li nyní další plodná životní léta jemu, je to vlastně přáni úspěchu nám všem, kteří s naší astronomií žijeme.
L. SEHNAL

 

Rozhovor s doc. Lubošem Perkem

(zdroj: http://www.suh.sk/kozm699f/perek.htm)
Doc. Luboš Perek (*1919), jeden z našich najvýznamnejších astronómov. Pôsobil ako riaditeľ AsÚ ČSAV v Ondřejove, koordinoval výstavbu 2m ďalekohľadu, kde zúročil svoje skúsenosti z pozorovania na svetových observatóriách. Bol generálnym tajomníkom IAU a vedúcim oddelenia kozmického priestoru OSN. Vychoval celú plejádu našich významných astronómov (prof. Vetešník, dr. Tremko, dr. Kohoutek, dr. Grygar, dr. Andrle, dr. Lála, dr. Sehnal, doc. Palouš). Bol tiež prezidentom Medzinárodnej astronautickej federácie a podpredsedom Medzinárodnej Rady vedeckých únií. Spolu s M. R. Štefánikom je jediným čs. astronómom, ktorý je nositeľom prestížnej Janssenovej ceny Francúzskej astronomickej spoločnosti (1992).
Pán docent, ste jediným čs. astronómom, ktorý bol generálnym tajomníkom IAU. Takmer polovicu svojho života ste však pôsobili v diplomatických službách ako vedúci oddelenia pre záležitosti kozmického priestoru sekretariátu OSN...
Vo funkcii generálneho sekretára IAU som bol skutočne len sám, ale v tých vyšších funkciách som mal od nás viac kolegov. Prvým viceprezidentom IAU bol prof. Nušl, neskôr dr. Šternberk a prof. Kresák. V práci v OSN sa spájali aspekty astronómie, ktorá popisuje chovanie objektov v okolitom priestore, a aspekty právne, ktoré vytvárajú pravidlá, aby okolo Zeme vládla spolupráca vo výskume a využívaní kozmického priestoru.
Pochádzate z rodiny právnikov. Čo Vás priviedlo k tomu, že ste sa odchýlili od rodinnej právnickej tradície a venovali ste sa astronómii?
Vždy ma zaujímala matematika a astronómia. Už od malička. Preto som šiel namiesto práva študovať matematiku a deskriptívnu geometriu a k tomu som si zobral astronómiu.
Rodinné zázemie, teda to právnické, vo Vás asi zostalo, pretože významnú časť svojho života ste venovali otázkam kozmického práva.
Sedával som často v kancelárii svojho otca, ktorý bol notárom na malom meste a jeho agenda spočívala vo vybavovaní pozostalostí, predaja nehnuteľností jedného sedliaka druhému atď. Mal som teda istý dojem z tejto práce, ale v OSN to bola práca iného druhu.
Sú to náročné prípravné práce, nutné na to, aby nejaký nový zákon, v tomto prípade medzinárodná zmluva, sa mohla takou zmluvou skutočne stať. Je to niekoľkoročná príprava, pretože sa musí docieliť súhlas veľkého počtu krajín. Rozhodne s tým musia súhlasiť všetci členovia, všetky štáty, ktoré sú členom výboru OSN pre výskum a mierové využitie kozmického priestoru.
Tam ste teda predovšetkým využívali svoje odborné vedomosti.
Snažil som sa, aby fakty, na ktorých každý zákon spočíva, boli dobre vybraté, aby to boli závažné fakty a aby boli vedecky správne. Právo je založené na rovnakej logike ako exaktné vedy, ale spôsob vyjadrovania je iný. Právnici používajú veľmi presné slovné vyjadrenia, myslím, že omnoho presnejšie ako používame my. Právna veda je podobne ako astronómia založená na logike. Mám rešpekt pred právnickým vyjadrovaním, ktoré dbá na presnú a logickú štruktúru. Pozrite sa, ak ja čítam článok, tak preskočím text a pozriem sa najprv na obrázky, matematické formulácie a krivky, ktoré sa tam vyskytujú, a hneď mám dojem, čo v tom článku je. Právnik číta článok iným spôsobom. Číta slová a matematické vyjadrenia preskakuje, pretože sú mu cudzie. Prístup k logike je z dvoch rôznych strán a nemusí sa nutne stať, aby si obe strany rozumeli, pretože to podanie je iné. Je teda nutné fakty pripraviť pre tú právnickú prácu tak, aby na nich zákon skutočne mohol spočívať.
Mnoho času som venoval tomu, aby nedochádzalo k nedorozumeniam, aby boli astronomické fakty správne právnicky chápané. Tieto moje snahy boli a sú prijímané s pochopením u odborníkov na medzinárodné právo i v Medzinárodnom ústave kozmického práva.
Dá sa charakterizovať rozdielny stav v oblasti kozmického práva v minulosti a teraz, po období studenej vojny?
Vytváranie medzinárodných zmlúv je záležitosť veľmi dlhá. Napríklad keď roku 1977 padol nad Kanadou Kozmos 954, tak hneď potom bol urobený návrh vo výbore pre mierové využitie kozmu, aby sa uvažovalo o zákonných opatreniach nutných pre družice s jadrovým pohonom. Princípy však boli prijaté až o 14 rokov neskôr. Obdobie, za ktoré sa vytvárajú medzinárodné zmluvy, je veľmi dlhé, dlhšie ako je politická situácia v danom momente. Sú to dlhodobo sa prekrývajúce intervaly.
Ako by ste hodnotili našu astronómiu z pozície medzinárodných astronomických organizácií, v ktorých ste boli funkcionárom?
Je to zase problém dlhých časových intervalov. V 60.-70. rokoch keď som bol v IAU, vtedy veľký počet našich popredných astronómov prešiel tými najvyššími odbornými funkciami, čo je prezident alebo viceprezident odbornej komisie. Týchto funkcionárov volia odborníci z daného oboru, či už je to medziplanetárna hmota, slnečná činnosť, galaktická dynamika, čokoľvek. Odborníci volia toho, koho považujú za dobrého reprezentanta svojho oboru. Veľa našich astronómov prešlo týmito funkciami a myslím si, že v jednotlivcoch sme na tom určite dobre. Niečo iného je v počte. V USA ľahko nájdete odborníka na ktorúkoľvej špeciálnu tému. U nás je ten výber odborníkov obmedzený, pretože táto krajina je malá. Veľký národ má v tomto lepšie možnosti. Dohnať sa to dá medzinárodnou spoluprácou, a tá je na dobrej úrovni. Rozhodne tu nie je nejaký rozdiel v tom, že by kapacita šedej kôry mozgovej bola nižšia. Veľa našich ľudí, ktorí odišli v 70. rokoch sa veľmi dobre vo svete uplatnili. Takže, mozgová kôra je rovnaká u nás ako inde, tie príležitosti sú možno iné, ale dnes je dostatok stykov a medzinárodných príležitostí, že každý, kto má o to skutočne záujem a koho tie schopnosti vedú týmto smerom, sa môže uplatniť veľmi dobre.
Ste predovšetkým teoretik. Stáli ste však aj pri zrode brnenskej 60-tky i brnenskej hvezdárne. Máte zásluhu na dobudovaní dvojmetrového ďalekohľadu v Ondřejove, ale sám ste nikdy astronómom amatérom neboli. Aký Váš vzťah k tým, ktorí astronómiu nerobia profesionálne, k amatérom a k hvezdárňam ?
Amatér som teraz, na staré kolená.
Rovnako sa zaujímam o astronomické javy ako sa o ne zaujíma aj každý amatér. Je to veľmi krásny koníček, ja sa teraz veľmi rád pozerám na záblesky Irídia alebo sa dívam na ISS alebo MIR. Spomínam si na svoje pekné pocity z toho, ako letel MIR a kúsok za ním Space Shuttle, bolo to veľmi pekné. Bolo to vo Viedni, pri jednom zasadnutí výboru OSN, a bolo to skoro symbolické. Aj tu (na Astronomickom festivale - pozn. red.) sa hovorilo o poézii pozorovania. Poézia v tom skutočne je a bola najmä vtedy, keď ste sedeli v kopuli a videli ste, čo pozorujete, priamo ste sa pozerali pozdĺž ďalekohľadu, videli ste Mliečnu dráhu a kontrolovali ste len polohu ďalekohľadu, či je na správnej pointačnej hviezde. Takže to malo rozhodne svoj pôvab, keď sa ráno zatvárala kupola a človek podupával studenými nohami. Keď som pozoroval na Mt. Wilsone, tam sa muselo silne dupať po betóne, pretože sa tam chodili ohrievať štrkáče. Priamo v kupole síce neboli, no v každom prípade to neboli príjemné stretnutia.
Ako hodnotíte úroveň popularizácie astronómie u nás?
V 50. rokoch, keď sa stavali ľudové hvezdárne, ľudia z rôznych miest skutočne tomu venovali prostriedky a čas, aby v ich meste vznikla hvezdáreň, to svedčí o veľkom záujme. Neviem o žiadnom štáte, kde by bolo toľko ľudových hvezdární ako u nás. Určite to nebolo len z politických dôvodov, pretože tie snahy boli od normálnych ľudí, ktorých to napadlo, to nebolo politické pozadie. Vtedajšia politická situácia tomu nebránila, ale rozhodne to nijako zvlášť nepodporovala. Väčšina hvezdární začínala ako finančne nezávislá, neskôr dostali aj úradnú podporu od kraja, okresu, mesta. Všetko to vznikalo z nadšenia astronómov amatérov, tak ako tu v Brne. Staviteľ Šotola, ten bol neúnavný, ten tu pracoval stále. My sme za ním behali s vyplazeným jazykom s fúrikmi kamenia, aby sme mu stačili v jeho tempe. To nebola nariadená akcia.
S ľuďmi z hvezdární som úzko spolupracoval po celý čas, veľmi si ich prácu cením.
Ak sa pozriete na montáž tunajšej šesťdesiatky, ten podstavec uvidíte na niekoľkých moravských hvezdárňach. Je šikovná a výkresy na ňu som priviezol z Holandska, len sme ich prekreslili a potom sa na mňa obracali ľudové hvezdárne, či by si mohli z našich zlievárenských modelov nechať odliať odliatky aj pre seba. To sa tu šírilo, bolo tu veľké nadšenie, veľká podpora. Ak sa vyskytli problémy s objednávkami či výrobou jednotlivých dielov, vždy sa niekde našiel nejaký astronóm amatér, ktorý pomohol a veci sa pohli dopredu. Zdá sa mi, že toto nadšenie je na mnohým miestach doteraz a tam sa darí aj popularizácii.
Čo by ste odkázali mladým začínajúcim astronómom, ktorí by sa chceli venovať tejto vede profesionálne?
Predovšetkým ide o to, že musia mať o to taký záujem, že vedia úplne iste, že sa tomuto oboru chcú venovať. Je niečo iné, ak sa tomu budú venovať ako amatéri. Je to krásny koníček, ktorý im tiež vydrží celý život, ale ak chcú robiť astronómiu profesionálne, tak matematika, fyzika, reči. Je to jednoduchý recept.
Jeden z Vašich žiakov, Dr. Kohoutek, objavil a po Vás pomenoval planétku. Videli ste ju?
Len na fotografii, no bol to pekný pocit.
Ďakujem Vám za rozhovor.
Za Kozmos Pavol Rapavý