Hanuš - mistr

Hanuš - mistr

 

Mistr Hanuš, tedy Jan, zvaný Růže († po roce 1497) byl pražský staroměstský zámečník, hodinář a orlojník Staroměstského orloje. Vstoupil do obecného povědomí hlavně díky Jiráskovým Starým pověstem českým, podle kterých měl být samotným tvůrcem Staroměstského orloje.

 

Dlouho byl mistr Hanuš znám pouze jako autor orloje (s odvoláním na spis Jana Táborského z Klokotské Hory), ale o životě nebylo známo nic. Teprve díky monumentálním pražským dějinám V. V. Tomka a bádání pražského archiváře Josefa Teige byl odhalen hodinář a orlojník Jan působící v 90. letech 15. století, který byl ztotožněn s Hanušem.

Mistr Hanuš pocházel z Hradce Králové. Jeho křestní jméno bylo Jan (odsud varianta Hanuš užívaná i v soudobých pramenech), později dostal příjmí Růže (v literatuře i z Růže, snad odkaz k jeho pitvornému obličeji). Znám je jeho bratr Jakub, který byl farářem u sv. Haštala a který Hanušovi koupil dům U prstenův (U prstenů) v Jilské ulici.

O jeho dřívějším působení v Praze není mnoho známo, nicméně je uváděn jako zámečník (v latinském prameni serratoris), snad byl tedy mistr řemesla zámečnického. V druhé polovině 15. století (doložen pro roky 1475/1476–1497) se stal pražským orlojníkem. Za jeho působení dostal orloj podobu, kterou známe dodnes (samozřejmě bez Mánesova zvěrokruhu). Jádro legendy, že Hanuš sestrojil orloj snad spočívá v okolnosti, že se mu podařilo po době úpadku orloje během husitských válek stroj znovu rozchodit a snad provést i mnohá vylepšení. Rozsah vylepšení není jistý, nicméně o Hanušově zručnosti ještě lépe svědčí to, že sestrojil v 90. letech orloj pro radnici v Jindřichově Hradci, za což dostal slušně zaplaceno.

Měl ženu Kateřinu a s ní syna Jakuba a dceru Annu. Předpokládá se, že jeho učedník a nástupce Jakub Čech z Platnéřské ulice, který se stal pražským orlojníkem v letech 1497-1526, mohl být totožný s Hanušovým synem Jakubem. Hanuš zemřel podle legendy v roce 1497, avšak jisté to není.

 

Pověst

Do povědomí široké veřejnosti se dostala zejména legenda zpracovaná Aloisem Jiráskem v jeho Starých pověstech českých. Podle pověsti měl být Mistr Hanuš tvůrcem pražského orloje, konšelé ale měli dostat strach, aby podobný stroj nevytvořil jinde a nechali ho oslepit (podobná legenda se pojí i k saskému hodináři Antonu Pohlovi, kterému je připisováno autorství Olomouckého orloje). Hanuš poté rychle chřadl a když roku 1497 vycítil, že nadešel jeho čas, požádal orlojníka Jakuba, aby ho odvedl nahoru ke stroji, kde na stroj orloje položil ruku a tím stroj zastavil, načež sám zemřel.