(*17. 9. 1931v Jihlavě) je česko-švýcarský astronom a geodet. Jeho výzkum se zaměřuje na geodetickou astronomii, fundamentální astronomii, kosmickou geodézii a geodynamiku.
Po maturitě na reálném gymnáziu v Jihlavě studoval na Zeměměřické fakultě ČVUT v Praze (1951-1956) se zaměřením na geodetickou astronomii. V letech 1956-1961 pracoval v astronomické skupině Geodetického a topografického ústavu, nejprve na měření astronomických souřadnic a azimutů na Laplaceových bodech základní trigonometrické sítě, později na Geodetické observatoři Pecný v Ondřejově při měření změn zeměpisné šířky a světového času. Tam také ve spolupráci s kolegou Josefem Šuráněm zkonstruoval nový neosobní mikrometr pro Nušlův cirkumzenitál, který odstranil mrtvý chod mezi jeho optickou částí a elektrickými kontakty, čímž výrazně zpřesnil jeho pozorování.
V roce 1961 se stal vědeckým pracovníkem a asistentem prof. E. Buchara na Ústavu astronomie a základů geofyziky ČVUT v Praze. V roce 1966 tam absolvoval kandidátskou zkoušku z metodologie vědy, geodetické astronomie, geofyziky a matematických metod ve fyzice. Práce na jeho disertační práci byla přerušena v roce 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy vtrhla do Československa. V srpnu 1968 emigroval s manželkou a malým synem do Švýcarska.
V letech 1968 - 1977 byl asistentem na Astronomickém ústavu University v Bernu, v roce 1976 obhájil doktorskou disertační práci na téma «Über die Festlegung eines Inertialsystems». V té době spolupracoval s Paulem Wildem (pozdějším ředitelem ústavu v letech 1980-1991) na objevování nových planetek na universitní observatoři Zimmerwald, z nichž čtyři na jeho popud dostaly česká zeměpisná jména: (9711) Želetava, (2080) Jihlava, (2081) Sázava, a (2337) Boubín. V roce 1978 se stal odborným asistentem, a v roce 1981 se habilitoval na Fakultě filosofie a přírodních věd Bernské university obhájením práce na téma «Allgemeine Diskussion über die ‹Rotation› eines nichtstarren Erdmodells». Stal se tak docentem pro obor fundamentální astronomie a dynamika zemského tělesa. Od roku 1981 pořádal speciální přednášky na univerzitě v Bernu v předmětech fundamentální astronomie, mechanika kontinua, rovnovážné tvary rotujících kapalin, globální geodynamika, astrometrie (včetně radiové interferometrie) a kosmická geodézie. V letech 1981-1988 pravidelně přednášel na prestižní Spolkové vysoké technické škole v Curychu (ETH Zürich) v oboru geodetická astronomie. Od roku 1980 je členem Geodetické komise Švýcarské akademie přírodních věd. V letech 1976-1987 byl členem různých speciálních studijních skupin Mezinárodní geodetické asociace IAG. V roce 1983 získal švýcarské státní občanství, a v roce 1989 mu byl udělen titul profesora na univerzitě v Bernu.
Jeho vědecká práce zahrnuje oblasti nebeské mechaniky, rotace Země, přesného určování polohy, geodynamiky a kosmické geodézie. Ve svých publikacích rozvinul Baueršíma mj. radiointerferometrické metody pozorování koherentních rádiových signálů družicového systému GPS a jejich vyhodnocování pro geodetické a geodynamické účely. Tyto práce umožnily dosáhnout rozlišení polohy o čtyři řády vyšší, nežli původně nabízela americká armáda; a to za podmínky, že se současně určují též dráhy satelitů GPS a parametry zemské rotace. Za tímto účelem musejí být společně vyhodnocována pozorovací data z přijímacích stanic GPS po celém světě. Jeho návrhy vedly k myšlence založení mezinárodní sítě GPS v rámci International GPS Service (IGS), která úspěšně pracuje dodnes, s přesností určení polohy na několik milimetrů. Jako další aplikaci těchto pozorování v kombinaci s (relativními) astrometrickými pozorováními těchto družic a s radiointerferometrickými pozorováními kvasarů navrhl metodu směrového spojování katalogů hvězd a kvasarů. Pro splnění tohoto úkolu byl pro observatoř Zimmerwald navržen v roce 1995 nový satelitní laserový dalekohled.
Zásadní Baueršímův přínos k využití GPS inspiroval rozšíření observatoře Zimmerwald na švýcarskou základní družicovou stanici a vývoj Bernského softwaru GPS, který poskytuje nejpřesnější výpočtové modely pro oběžné dráhy satelitů GNSS a geodynamické parametry na světě. Dnes se používá ve více než 200 výzkumných institucích. Baueršíma také inicioval četné výzkumné a průmyslové spolupráce, zejména s Leica Geosystems a švýcarským federálním úřadem pro mapování Swisstopo.
Po sametové revoluci v roce 1989 navštěvoval Ivo Baueršíma často svou rodnou zemi, po nějaký čas byl členem Vědecké rady VÚGTK ve Zdibech. Do důchodu odešel v roce 1996, od té doby se věnuje svým koníčkům: vážná hudba, filosofie, rybaření.