V meteoritu byl nalezen hvězdný prach mnohem starší než sluneční soustava
Výzkumníci identifikovali v meteoritu z Austrálie nejstarší materiál na naší planetě. Některé částice jsou staré až 7,5 miliardy let, takže převyšují nejen stáří Země, ale i sluneční soustavy. Nejstarší prachová zrna se tvořila ve hvězdách, které se bouřlivě vyvinuly dlouho před zrozením sluneční soustavy. Meteorit dopadl do Austrálie v 60. letech minulého století. rvenství ve stáří patří zrnkům hvězdného prachu ukrytým v kosmickém tělese, uvedla s odkazem na článek v odborném magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) britská zpravodajská stanice BBC. „Jsou to kvalitní vzorky hvězd, opravdový hvězdný prach,“ uvedl podle BBC hlavní autor dlouhodobé studie Philipp Heck z Chicagské univerzity.
Z prvků, které objevili rozborem částic hvězdného prachu, vědci zjistili, jak dlouho nalezený materiál putoval vesmírem. Podle časopisu PNAS trvala jeho galaktická pouť řádově miliardy let. Díky těmto údajům pak odvodili stáří vzorků. Deset procent zrn bylo starší než 5,5 miliardy let, většina zhruba 4,6 až 4,9 miliardy let, přičemž věk Země je 4,5 miliardy let a Slunce 4,6 miliardy let.
Murchisonský meteorit, jak se mu říká podle místa nálezu v roce 1969 v jihovýchodní Austrálii, se vyznačuje i jinou výraznou vlastností, a to zápachem. Tým vědců ze Spojených států a Švýcarska ho přirovnává ke zkaženému arašídovému máslu. Při výzkumu v oblasti ho cítili i lidé, kteří s tělesem nepřišli do kontaktu. Úlomky kamene, jehož původní hmotnost se odhaduje na 100 kilogramů, se nacházely na území o rozloze 13 kilometrů čtverečních. Podobně byly cítit i vzorky, které experti z meteoritu získali. Jeho fragmenty nejprve rozdrtili na prášek, až vznikla zapáchající kaše. Tu následně rozpustili v kyselině, čímž izolovali hvězdný prach. „Je to jako pálit kupku sena, abyste našli jehlu,“ glosoval Heck analýzu. Tento prach, který vědci nazývají presolární zrna, uvolňují do vesmíru zanikající hvězdy v závěrečné fázi své existence. Částice se pak seskupují do nových hvězd, planet, měsíců a meteoritů.
Při zkoumání Murchisonského meteoritu vědci analyzovali 40 presolárních zrn, prvních, která kdy někdo v pozemských horninách nalezl. Zrna hvězdného prachu téměř nikdy na Zemi nevydrží v původní podobě, jelikož ho transformují pohyby zemských desek či vulkanická činnost. Jejich stáří odborníci určili tak, že změřili, po jakou dobu byla vystavena kosmickému záření. Takové záření je proudem vysokoenergetických částic, které cestují naší Galaxií a proplouvají pevnou hmotou. Doteď bylo oficiálně nejstarší presolární zrno u nás staré asi 5,5 miliardy let. Aktuální zjištění tak vrhají jiné světlo na debatu o tom, zda se nové hvězdy vytvářejí ustálenou rychlostí nebo jestli počet nových hvězd v čase stoupá a klesá. „Díky tomuto prachu máme nyní přímé důkazy pro období zesílené tvorby hvězd v Mléčné dráze před sedmi miliardami let,“ řekl vedoucí výzkumu.