Prvním kdo soustavně pozoroval Slunce, byl němec Heinrich Samuel Schwabe, jeho původním cílem byl objev planety Vulkán. Nejsnáze jí mohl objevit při jejím průletu před slunečním diskem, aby jí nezamněnil se slunečními skvrnami pečlivě zaznamenával jejich výskyt. Své pozorování z let 1826 - 1837 publikoval v odborném časopisu Astronomische Nachrichten. Schwabe pracoval dále a všiml si určité pravidelnosti ve výskytu slunečních skvrn.
Počet slunečních skvrn se periodicky mění. Sluneční maximum je období, kdy je na Slunci největší sluneční aktivita a sluneční minimum, je naopak označení klidného Slunce. Jak si můžete všimnout na grafech, není aktivita v slunečním maximu vždy stejná, například v období sedmdesáti let od roku 1645–1715, tzv. Maunderově minimu, byla aktivita Slunce minimální.
Na první pohled se zdá, že každý cyklus trvá asi 11 let. Pozorováním magnetického pole slunečních skvrn a globálního magnetického pole Slunce bylo zjištěno, že polarita Slunce se mění jednou za 11 let. Má-li se tedy opakovat během slunečního cyklu co nejvíce vlastností, musí být délka slunečního cyklu 22 let. Během jednoho slunečního cyklu tedy proběhnou dvě sluneční maxima a Slunce se dvakrát přepóluje. Mechanizmus změny polarity Slunce je obdobný jako u Země. Země změní svou polaritu jednou za tisíc let.
Dvaadvacetiletý magnetický sluneční cyklus vypadá asi takto. Na začátku cyklu se objeví skupiny párů skvrn v slunečních šířkách okolo 30 stupňů severně či jižně od rovníku. Vedoucí skvrna na severní polokouli má severní magnetickou polaritu, následná polaritu jižní. Na jižní polokouli je tomu naopak. V průběhu několika let se sluneční skvrny začnou objevovat stále častěji a oblasti jejich výskytu se více posunují k rovníku. Přibližně deset let po začátku cyklu se zmenšuje počet skvrn, objevují se jen zřídka, a to v blízkosti rovníku. Nastává sluneční minimum. V této době se začnou objevovat nové skvrny dalšího jedenáctiletého cyklu v slunečních šířkách okolo 30 stupňů, mají však opačnou polaritu než skvrny předchozího cyklu. Tedy na severní polokouli je vedoucí skvrna s jižní polaritou, následná se severní a na jižní polokouli obráceně. Skvrny se opět začínají posouvat k rovníku, četnost skvrn nejdříve roste a poté se zmenšuje. Nastává další minimum. V pásech okolo 30 stupňů sluneční šířky se objevují nové sluneční skvrny. Na severní polokouli má vedoucí skvrna polaritu severní, následná jižní, na jižní polokouli právě naopak. Tím je dovršen dvaadvacetiletý sluneční cyklus.