Přestože legendární stavebnice Merkur oslavila 90. narozeniny, nadále s její pomocí mladí lidé získávají vztah k technice. Jako vhodný prostředek k objevování nových vynálezů ji využívali i světoznámí vědci. Nejznámější byl český vědec Otto Wichterle. Ten s pomocí stavebnice poprvé vyrobil kontaktní čočky, které dneska využívá 1,5 miliardy lidí na celém světě.
Historie Merkuru se začala psát v roce 1925, kdy firma Inventor v Polici nad Metují zahájila výrobu stavebnice. Výrobce stavebnice Merkur nezůstává jen u klasické kovové stavebnice a po úspěchu s výrobou vláčků se zaměřuje na produkci robotických stavebnic a učebních pomůcek. V dnešní době stavebnice žije díky Jaromíru Křížovi a jeho synům, kteří po roce 1989 převzali výrobu této tradiční české hračky.
Wichterleho čočkostroj z MERKURu
Akademik Otto Wichterle se narodil v Prostějově, kde jeho dědeček založil firmu na hospodářské stroje. Po absol- vování gymnázia chtěl studovat strojní fakultu, ale na radu přítele se přihlásil v roce 1931 na Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství. K usilovnému studiu chemie jej - podle jeho slov-motivovala i snaha smazat nepříznivý dojem u profesora O. Quadráta, kdy stu- dent Wichterle na jedné z prvních hodin neznal vzorec dvojchromanu drasel- ného. Diplomovou práci vypracoval u profesora Votočka v roce 1935 a v roce 1936 dosáhl doktorátu technických věd. U profesora Votočka pracoval jako a- sistent až do zavření vysokých škol 17. 11. 1939. Od roku 1940 byl zaměstnán v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde vedl pracovní skupinu, zabývající se výzkumem polyamidů. Vypracoval technologii výroby kaprolaktamu a již v roce 1941 připravoval ve své laboratoři vlákna polyamidu, která byla možno spřádat. Po řadě komplikací souvisejících s utajením před německými okupanty a poté s problémy poválečného průmyslu, byla průmyslová výroba těchto polyamidů s označením SILON zahájena až za deset let. V roce 1945 se Wichterle vrátil na VŠCHTI, kde dokončil habilitační říze- ní v oboru organické chemie, které přerušilo uzavření vysokých škol v roce 1939 a začal přednášet obecnou a anorga- nickou chemii. Napsal učebnici anorganické chemie, která v pojetí předbíhala svou dobu. Svůj kontakt s výukou orga- nické chemie však nadále udržoval a napsal i německou a českou učebnici organické chemie. V roce 1949 rozšířil svou habilitaci i na obor technologie umělých hmot a plně se věnoval zřízení katedry technologie plastických hmot. V témže roce se stal jejím prvním profesorem a vedoucím. Od roku 1952 se zde začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů, které vodou bobtnají, s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty. Podařilo se zde připravit poly-hydroxyethylmethakrylátový ( HEMA ) gel, který pohlcoval až 40 procent vody, měl vhodné mechanické vlastnosti a byl průhledný. Při politické čistce, kterou provedlo v roce 1958 komunistické vedení VŠCHT, byl profesor Wichterle, spolu s řadou dalších vynikajících učitelů, ze školy vyhozen. Výzkum nitroočních čoček na VŠCHT byl zlikvidován. V roce 1957 proběhlo v Praze mezinárodní sympozium o makromolekulární chemii, které vedení státu přesvědčilo o potřebě zřízení pracoviště zaměřeného na výzkum syntetických polymerů. Ředitelem v roce 1958 vzniklého Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd byl jmenován profesor Wichterle. Budova ústavu se však teprve stavěla a rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do vhodného tvaru oční kontaktní čočky proto provedl profesor Wichterle doma.
Za několik let se tento sen o nápravě oční vady, který poprvé popsal v roce 1508 Leonardo da Vinci a který k realizaci dovedl profesor Otto Wichterle, rozšířil do celého světa. Dnes užívá kontaktní čočky, které lze rychle a jednoduše aplikovat, asi 100 000 000 obyvatel naší planety. Další střet profesora Wichterleho s komunistickou mocí následoval po roce 1968, kdy byl na základě svých postojů zbaven místa ředitele Ústavu makromolekulární chemie. Dále pracoval jako řadový vědecký pracovník a jeho jméno se nesmělo objevit ani na tablu profesorů, kteří na VŠCHT působili. V roce 1990 byl profesor Otto Wichterle, člen mezinárodních společností, držitel řady zahraničních cen a čestný doktor zahraničních univerzit, zvolen předsedou Československé akademie věd a tuto funkci vykonával až do rozdělení Československa v roce 1993. V roce 1993 byla jedna z planetek naší sluneční soustavy pojmenována Wichterle.
Zdroj: https://www.merkurtoys.cz