Péče o astronomické montáže

08.07.2012 13:30

 

Dnešní montáže jsou na údržbu skutečně nenáročné. Pokud není montáž na pevném stanovišti, tak by jste ji po pozorování měly nechat před tím než ji sklidíte řádně oschnout. Vlastní péče pak spočívá v občasném ošetření povrchu montáže čistým hadříkem, popř. v ošetření nenatřených kovových dílů.

V případě elektronických komponent (ovládací ručka, modul GPS, …) platí přirozeně to samé i pro ně. Zvláště se vyvarujte ukládání zarosených částí elektroniky do uzavřených boxů. Krátkodobé uložení (např. než přenesete montáž domů) do boxu samozřejmě nevadí, určitě ale zejména elektroniku neponechávejte v tomto stavu delší dobu.

Pokud se nevyskytnou některé z potíží popsané níže, tak při běžném zatížení montáže astronomem amatérem není zpravidla nutné promazávat ložiska ani montáž složitě demontovat. Při větším zatížení zpravidla postačuje promazání nejvíce namáhaných dílů (zpravidla azimutální ložisko u azimutálních montáží a ložiska polární osy u montážích paralaktických) maximálně jednou za dva až tři roky. K tomuto kroku ale přirozeně stačí přikročit pouze v případě, že se montáž začne chovat nestandardně, popř. během činnosti vyluzuje nelibozvučné zvuky.

Mimo těchto „provozních režimů“ mohou ale u montáže nastat situace, které si vyžádají větší či menší servisní zásah. Podívejme se v krátkosti alespoň na ty nejčastější.

 

Ošetření bloku elektroniky a konektorů

Asi nejčastějším problém, se kterým se můžete setkat je nevyzpytatelné chování a odezvy řídící elektroniky. Řídící ručka GoTo systému náhle hlásí chybové hlášky, popř. motory montáže nepracují korektně, občas montáž uprostřed chodu bez zjevného důvodu sama zastavuje. Projevů může být samozřejmě mnohem více.

Každý typ montáže má své typické „mouchy“. Při vyloučení závady elektroniky (její oprava zpravidla nebývá nejlevnější a měl by jí dělat specialista) tak většina případů má jedno společné – dochází k nim zpravidla za vlhka, popř. po kondenzaci vody na montáži. A právě ve vodě je třeba hledat viníka. Náprava je pak relativně jednoduchá. Stačí otevřít kryt montáže, pod kterým je blok elektroniky ukryt a nechat jej vyschnout.

Pokud chcete minimalizovat opakování této závady, je nejsnadnějším řešením částečně montáž rozebrat a ošetřit všechny konektory, tedy nejen na elektronické desce, ale i např. u pohonů, vhodným přípravkem vytěsňující vlhkost (Kontox, WD-40, …). Zcela zabránit této závadě bohužel nelze, to by vyžadovalo dokonalé utěsnění dutin montáže.

 

Seřízení vůle pohonu (šneku)

Pokud používáte montáž již delší dobu, popř. pokud jste výrazně změnili zatížení montáže můžete se setkat s dalším problémem. Při jemných pohybech montáže v určitých směrech, popř. Při změně směru pohybu nepozorujete změnu bezprostředně po stisku ovládacího tlačítka, ale až po určité prodlevě. Příčinou jsou zpravidla příliš velké vůle v nastavení šneku a příslušného hnaného kola.

V případě, že mrtvý chod není příliš velký a máte na montáži GoTo systém, pomůže nastavení její kompenzace změnou v příslušných nastaveních v ovládací ručce montáže (v závislosti na výrobci jej naleznete pod názvem BackSlash popř. podobným). V podstatě pouze nastavujete počet rychlých kroků, které má učinit montáž naprázdno, než „zaberou převody“. Je zpravidla možné nastavit tuto hodnotu jak pro počátek pohybu, tak jeho konec. Pro nastavení postačuje zamířit přístroj (rozuměno v celé sestavě) na vzdálený bod a nastavit některou z nižších rychlostí. Následně pozorujte chování pozorovaného bodu během pohybu montáže v obou směrech při pohybu tam i zpět. Zkusmo nastavte hodnotu kompenzace vůle (BackSlash) a zkuste nově reakci montáže. Příliš velká hodnota kompenzace se projevuje zakmytnutím obrazu při počátku, popř. konci pohybu, resp. kovovým cvaknutím vyvolaným tím jak převody rychle narazí do sebe pokud je hodnota extrémně vysoká.

Malé upozornění: předpokladem úspěšného nastavení kompenzace mrtvých chodů je přirozeně správně vyvážená montáž. S tím mají bohaté zkušenosti majitelé paralaktických montáží, nicméně ani majitelé azimutálních by neměly vyvážení podceňovat zejména pokud svůj dalekohled více zatíží ať již přídavným dalekohledem, nebo i nějakým z těžších okulárů.

Výše uvedená „oprava“ mrtvých chodů je účinná pouze v případě, že nejsou příliš velké. V opačném případě nezbývá, pokud to daná montáž umožňuje, seřídit sílu přítlaku hnacího šneku, který přenáší hnací moment z motoru (popř. převodovky) na příslušné hnané ozubené kolo. Stejně tak mechanický zásah je nutný v případě, že původně hladký a plynulý chod není při změně směru plynulý, motory vydávají při pohybu v určitých směrech nezvyklé zvuky svědčící o příliš namáhaných motorech. Mimo zatuhlého maziva či převodů (viz níže) bývá příčinou i příliš velký přítlak šneku na ozubené kolo a to zejména pokud není možné montáž dokonale vyvážit či jste výrazně zvýšili její zatížení.

Jeho korektní seřízení není obtížné. Konkrétní provedení mechanismu montáže se může lišit u jednotlivých výrobců a typech montáží. U mechanicky nejjednodušších montáží se sice setkáte s pevným nastavením bez možnosti jakékoliv kompenzace mrtvých chodů, mnohem častější je nastavení pomocí stavěcích šroubů a to buď fixních aretovaných pomocí kontramatky, nebo častěji je k seřízení síly přítlaku použit stavěcí šroub s přítlačnou pružinou. Po povolení pojistných matek utahováním šroubu zvyšujete stlačení pružiny a tím i velikost přítlaku šneku na kolo. Správnou míru přítlaku je třeba odhadnout zkusmo. Vždy po po malé změně zkontrolujte chování montáže a podle potřeby stavěcí šroub utáhněte či povolte. Na závěr samozřejmě nezapomeňte šroub zafixovat kontramatkou.

 

Maziva v montáži

Další problém znají zejména skalní pozorovatelé, kteří pozorují krásy oblohy bez ohledu na venkovní teplotu. Montáž v mrazu drhne až zatuhne a elektrické pohony nemají dostatečnou sílu pro korektní chod i přes to, že napájecí zdroj je dostatečně silný. Přitom za běžných teplot funguje normálně. Příčina je téměř vždy v nevhodném mazivu mechanických převodů. I když došlo ke značnému zlepšení proti stavu několik let zpět, některými výrobci využívaná maziva, která nejsou příliš vhodná do klimatických podmínek, které se u nás panují za jasných nocí v zimě byť je rozhodně nelze označit za extrémní.

Řešení bohužel spočívá v rozborce montáže, očištění původního maziva z převodových částí a aplikaci maziva nového. Při jeho výběru je dobré dodržet pár obecných zásad. Na kuličková či válečková ložiska používejte raději vhodný olej než vazelinu, nejlépe vyberte nějakou variantu ve spreji. Zejména těm levnějším vazelinám je doporučeno se vyhýbat zcela. Část vazelin je navíc hydrofilních, to se projevuje zejména jejich rychlejším stárnutím a změnou jejich vlastností (což zpravidla bohužel poznáte právě za mrazu). Na velké kluzné ložiska (např. pouzdra uložení polárních os) používejte místo klasické vazeliny vhodné syntetické maziva s dostatečným teplotním rozsahem zaručených vlastností. V obou případech neopomeňte v těle montáže zkontrolovat a případně vyčistit lůžka ložisek od případných nečistot, špon či starého maziva. Posléze ošetřete novým mazivem i je.

 

Zdroj:  http://posec.astrotechnics.eu