Paličkování
Paličkování (angl.: braiding, něm.: Klöppeln) je způsob spojování většího počtu (4-800) nití vzájemným překřížením a stáčením. Paličkování se provádí jako ruční práce nebo na speciálních strojích, jeho účelem je zhotovení plošné průhledné textilie - krajky.
Většinou se zpracovává skaná bavlněná příze v jemnosti cca 20-50 tex, zčásti i barvená, v menší míře se používají také lněné nebo hedvábné příze.
Příze je navinuta na paličky různých tvarů a velikostí, jednotlivé nitě jsou zachyceny špendlíky zapíchnutými v polštáři (herduli). Na herduli je upevněn také podvinek tj. papír s nákresem předlohy, podle které se zhotovuje vazba krajky.
Nezbytná pracovní pomůcka jsou háčky různých jemností, kterými se ovládají (“házejí”) nitě při vlastním paličkování.
K základním prvkům vazební techniky se obvykle počítá:
- kroucení – přehazování pravé nitě přes levou (v jednom páru)
- křížení - přehazování levé nitě přes pravou (ve dvou párech)
- polohod – současné kroucení a křížení (ve dvou párech)
- hod – spojení dvou polohodů
Z těchto prvků se dá tvořit velký počet vazebních kombinací a efektů. Ke známým vazbám patří např. plátno, řetízek, síť, dírková vazba.
Vazba dává paličkovanému výrobku základní strukturu, která je obvykle doplněna různými efekty jako jsou pikotky, pavoučky, vločky, obtahovačky (rámečky ze silnější niti) a pod.
Technika paličkování se vyvinula v 16. století, kdy se začala vyrábět v Itálii, v Nizozemí a ve Španělsku. Jednotlivé druhy a varianty dostávaly nejčastěji jméno podle místa nebo regionu, ve kterém se začaly vyrábět a označení jim zůstalo i když se výroba přesunula jinam a nebo se jen (třeba amatérsky) napodobovaly.
K nejznámějším jménům patří: Point d'Angleterre, bruselská, mechelenská, anglická, chantilly, valencienská, florentská, španělská, vamberecká, torchonská, cluny aj.
Originály těchto druhů se v 21. století najdou jen v muzeích. Ruční paličkování se asi od začátku 20. století zachovalo jen jako umělecké řemeslo a napodobeniny klasických vzorů se zhotovují amatérsky ve volném čase.
V České republice jsou v 21. století v tomto oboru významnou událostí každoroční Bienale české krajky ve Vamberku, kde se vystavuje a hodnotí 30-50 nejnovějších prací, mezi kterými jsou obvykle z cca ze 2/3 ručně paličkované krajky.