ČAS po osvobození (1945-1948)
… ČAS bývala vždycky chudá. Subvence, neodpovídající významu a neúměrné cílům Společnosti, stačily na astronomii skrovných prostředků. Obohacovali ji však obětaví pracovníci, počínaje již jejími zakladateli a suitou astronomii oddaných odborníků i amatérů. Proto se Společnost nejen udržela a rostla, ale vyorala tak hlubokou brázdu na poli naší kultury. Obávám se však, že Společnost nedovedla vždy dost docenit pravý význam nezištné práce těchto obětavců, z nich někteří, v plném zaujetí pro astronomii, zapomínali se bedlivě rozhlédnout na dění kolem.
Teprve po válce a osvobození mohla se činnost ČAS rozvinout v plné šíři. Na petřínské hvězdárně stála vedle zkušených pracovníků a osvědčených funkcionářů celá garda obětavých mladých lidí. Jim se žádné překážky nezdály nepřekonatelné. Jen holé ruce a nadšení měli členové Klubu mládeže ČAS, ale pustili se do obnovy rozstřílené hvězdárny, odklidili trosky, opravili elektrické zařízení, přispěli k nové úpravě místností a pomohli nezapomenutelné knihovnici M. Bettelheimové při zachraňování knih z demolované knihovny čítající přes 5 000 svazků.
Pražské centrum nebylo osamoceno. Ozvali se přátelé z ciziny a přihlásily se odbočky a příznivci Společnosti ze všech koutů republiky, z Bratislavy, Ostravy, Brna, Olomouce, Přerova, Val. Meziříčí, Vsetína, Čes. Budějovic, Plzně, Hradce Králové, Tábora, Jičína, Rokycan a j. míst. Odevšad přicházely dary na obnovu petřínské hvězdárny i na postavení nové. Funkcionáři ČAS věnovali akci postavení nové hvězdárny a planetária neobyčejně velké úsilí. Jak známo, došlo nejdříve k vybudování planetária a s přestavbou hvězdárny na Petříně začne se přes všechny sliby, teprve letos v podzimních měsících. Inu, hvězdáři musí umět čekat.
Dík vědecké radě byla v celé republice obnovena a prohlubována činnost odborných sekcí, a to: pro pozorování Slunce, meteorů, proměnných hvězd, planet a Měsíce. Byly pořádány kursy teoretického i praktického výcviku pozorovatelů. Navázány znovu válkou přerušené styky se zahraničím, odkud se nejednou dostalo čs. amatérské astronomii významných ocenění. Postupně byly ustaveny ještě sekce: časová, fotografická, početní, pro pozorování náhodných zjevů, kometární, historická, geofyzikální, meteorologická, instrumentální a astronautická. Byly zahájeny přípravy k vydání dalších čísel Memoirs and Observations of the Czechoslovak Astronomical Society, v nichž pak byly publikovány vědecké práce členů.
1. července 1945 vyšlo již prvé dvojčíslo okupanty zastavené Říše hvězd. 2. července byly zahájeny populární rozhlasové pořady "Čtvrthodinka ve vesmíru", v nichž pravidelně každé první a třetí pondělí v měsíci přednášeli členové ČAS. 9. července bylo uskutečněno pozorování částečného zatmění Slunce - omezeně i pro obecenstvo. To jsme dokázali ve hvězdárně, tak těžce postižené, dva měsíce po skončení revoluce. Nedokázali jsme však ženě, která přišla na Petřín po 22. hodině podívat se na odpolední zatmění, její přání splnit. Obořila se na službu slovy: "To jste hvězdáři, když mi nedokážete ukázat zatmění Slunce až teď, když mám čas!?"
ČAS začala rozvíjet tak pronikavou popularisační činnost, jaká neměla obdoby; v průběhu následujících let se počet členů více než zdvojnásobil. Také zvýšené aktivity vědeckých ústavů, výsledků vědeckých prací, zvláště objevů komet Pajdušákové, dr. Bečváře a Mrkose ze Skalnatého Plesa, dovedla Společnost k propagaci astronomie dobře využít.
Publikační, osvětové i odborné úsilí ČAS, rozvíjející se do hloubky i do šíře, začalo nést ovoce. Vznikaly po celé republice astronomické kroužky závodních klubů, škol a vyrůstaly, po vzoru petřínském, desítky lidových hvězdáren, vyvolávajících údiv i obdiv zasvěcených návštěvníků z ciziny. V praxi se začínalo naplňovat heslo: "Vědění všem".
Musím se zase vrátit k uloženému téma: "čím pro mne byla ČAS".
Přiznám, že v těchto letech mi Společnost byla vším. Rád, z vlastní potřeby, jsem jí dával všechen svůj volný čas. Škoda, že ho nebylo víc, můj dluh ČAS mohl být menší. Na petřínské hvězdárně jsem býval takřka denně, nejraději jsem však měl soboty. První v měsíci byla debatním večerem, druhá byla vyhražena Klubu mládeže od patnácti do sedmdesáti let, třetí patřila odborným sekcím a čtvrtá byla členskou schůzí ČAS.
Vyčítal mi nejednou ve výboru A. Vrátník, že obsazuji večery mládeže přednáškami vědeckých kapacit, naproti tomu na členských schůzích nechávám referovat mladé. Bývalo však stejně plno, a to i za krajně nepříznivých povětrnostních podmínek v zimě. Standardní zájem byl o všechny přednášky. Některé byly rozmnoženy a rozesílány zejména mimopražským členům. V průběhu roku byly uspořádány tři kursy: podrobný kurs matematiky nižší i vyšší, kurs o relativitě a kurs zacházení s přístroji.
Můj obdiv měl dr. B. Šternberk. Přišel sobotu co sobotu. Pokaždé, zvláště při diskusních večerech, byl požádán o příspěvek. Nikdy neodmítl, vytáhl z kapsy kartičku a už jsme se dozvídali nejnovější novinky z astronomického dění a literatury snad celého světa. Pokud se pamatuji, jen jednou se z vážných rodinných důvodů omluvil a nám tehdy jeho kartička velmi chyběla.
Spolupráce mezi odborníky a amatéry byla příkladná a ku prospěchu astronomie i obou stran. Nestalo se, aby kterýkoli astronom z povolání nevyhověl pozvání k přednášce nebo ke spolupráci. Někteří z nich na petřínské hvězdárně vyrůstali, pracovali a Společnosti se neodcizili ani tehdy, kdy jejich vědecké práce nabývaly světového věhlasu. Vedli většinu sekcí, což bylo zvláště u profesorů vysokých škol přijímáno s uznáním.
F. Matěj
… V květnové revoluci byla hvězdárna těžce poškozena. Nejvíc hlavní kopule a knihovna, která byla výbuchem granátu rozmetána. Během roku však zásluhou Václava Jaroše, tehdejšího kulturního referenta hl. m. Prahy a pozdějšího předsedy ČAS, byla znovu uvedena do provozu. Jen oprava hlavního dalekohledu si vyžádala delšího času. Společnost dále vzrůstala, dosáhla až 5000 členů. Nebyl to však růst zdravý. Mnozí, kteří se v té době přihlásili za členy, si pletli astronomii s astrologií a někteří dokonce i se spiritismem. Jinak se činnost Společnosti neobyčejně rozrostla. Již koncem roku 1945 měla své pravidelné relace v rozhlase téměř po 5 let dvakrát měsíčně. V Praze i v dalších městech byly stovky přednášek, na kterých bylo vždy několik set, dokonce i tisíce lidí. V kanceláři Společnosti byli 3 až 4 stálí zaměstnanci.
F. Kadavý
… Na výroční schůzi 13. února 1947 byla schválena přeměna sekce na samostatnou Astronomickou společnost v Brně se sohlasem Přírodovědeckého klubu a dne 21. března 1951 na výroční schůzi konečně její přeměna na pobočku ČAS. Zůstal jsem jejím předsedou, dokud mne trombóza mozkové cévy nevyřadila jako invalidního důchodce předčasně jak ze školské služby, tak i z práce na astronomické líše. Postihla mne 17. září 1952 na mé veřejné astronomické přednášce sále UJEP, kterou jsem jkž takž dokončil. Dr. O. Obůrka a dr. J. Mohr mne ihned po jejím skončení dopravili na kliniku.
… Dne 31. května 1946 došlo k ustavení Společnosti pro vybudování lidové hvězdárny v Brně v aule filosofické fakulty Masarykovy university v Brně pod záštitou čestného předsednictva, k němuž kromě jiných náleželi: RNDr. Jaroslav Císař, zplnomocněný ministr a vyslanec ČSR v Londýně, prof. dr. Karel Cupr, profesor Vysokého učení technického dr. Eduarda Beneše, prof. dr. Václav Neumann, profesor Masarykovy university, prof. ing. František Syřiště, rektor Vysokého učení technického dr. E. Beneše, prof. RNDr. Vladimír Úlehla, děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy university, generál Zdeněk Novák, zemský vojenský velitel. Schůzi jsem zahájil úvodním slovem o významu a poslání lidové hvězdárny v Brně, které doplnil dr. J. M. Mohr, tehdy docent a ředitel universitního astronomického ústavu v Brně, a připojil přednášku se světelnými obrazy o hvězdárnách u nás i jinde. Jako první předseda nové Společnosti byl zvolen a po dobu jednoho roku působil prof. dr. Josef Široký, tehdy zemský školní inspektor. Po něm byl po několik roků velmi úspěšným předsedou prof. dr. J. M. Mohr.
Za předsednictví prof. dr. J. M. Mohra, se kromě jiných zasloužil o stavbu lidové hvězdárny zejména arch. ing. Šotola. Jeho zásluhou mohlo být započato se stavbou poměrně brzy, takže první etapa byla dokončena již roku 1953. Povzbuzen svým přítelem ing. Kocmanem, pustil se Fr. Šotola do práce s obdivuhodným elánem, zájmem a vytrvalostí. Proměřil Kraví horu a vypracoval plán hvězdárny, která se měla skládat ze dvou menších pozorovatelen s otáčivými kopulemi na vyvýšené terase s ústřední hlavní budovou mezi nimi, v níž měla být hlavní pozorovatelna, přednáškový sál a další potřebné místnosti. Budova pro planetárium měla být postavena v sadové úpravě na úpatí Kraví hory. A nejen to. Fr. Šotola se postaral o potřebné nástroje od lopat a krumpáčů až po zednické trakaře a tzv. japonky. Postaral se i o stavební materiál, kámen, cement atd. a jeho dovoz až na staveniště. Byl projektantem, ředitelem stavby i pouhým stavbařem současně, neboť byl i v prosté práci zednické včetně míchání malty příkladem četným brigádníkům, jejichž práci řídil a zaznamenával. Jeho zásluhou byla pro spolupráci získána též První brněnská strojírna, jejíž zaměstnanci pod vedením ing. Pavlovce montovali kovově otáčivé kopule, při čemž cena materiálu byla odepsána. První etapa stavby byla ukončena dohotovením obou postranních Šotolových pozorovatelen, z nichž jedna byla dána k dispozici universitnímu astronomickému ústavu, který záhy si postavil opodál ještě pozorovací domek s odklápěcí střechou.
A. Peřina
… Po osvobození vrátil se Čurda domů nemocen, ale brzy se zotavil a v ostravské pobočce nastala čilá práce. Přednášky, pozorování, stavba dalekohledů atd. členů astronomické sekce bylo přes sto a šedesát účastníků na schůzi nebylo zvláštnosti. Brzy se všechno úsilí soustředilo na stavbu hvězdárny. V městě uhlí a železa nejevili však vůdčí činitelé valného zájmu pro astronomii. Zde byl opět na místě Čurda, který měl mnoho známostí a chodil, přesvědčoval a prosil různé vlivné činitele, a protože tito činitelé se často měnili, bylo zase nutno přesvědčovat ty nové. Na stavbu samostatné hvězdárny nebylo pomyšleni. Spokojili jsme se s přidělením jedné místnosti v V. poschodí jednoho domu ve středu města a za přispění Národního výboru dali jsme se do stavby kopule na střeše. Plány udělal dr. Klír a práce provedena většinou brigádami z řad členstva. Spolek vlastnil řadu menších astronomických dalekohledů. Hlavní dalekohled v kopuli měl být 16 cm refraktor. Já jsem udělal objektiv a Kozelský montáž. Dodnes vše bezvadně funguje kromě kupole, která se těžko otáčí. Byla udělána kterýmsi závodem zadarmo a jako skoro vše, co je zadarmo, nestojí za nic. Hvězdárnu převzal Obvodní národní výbor a řízením byli pověřeni Čurda a ing. Svěrák. Čurda vymohl slušnou roční dotaci a zaopatřilo se mnoho věcí.
Brzy po osvobození pomýšlel jsem na zhotovení Schmidtovy komory. Má první komora měla průměr korekční desky 12 cm a abnormální světelnost 1 : 1. S touto komorou a druhou větší udělal přítel Klepešta řadu krásných snímků na Skalnatém Plese a dr. Bečvář napsal mi dopis plný nadšení. To bylo v roce 1947. Většina mých Schmidtových komor, mezi nimi dvě se zrcadly přes 60 cm a korekční deskou pr. 40 cm světelnosti 1:2 a 1:2,5 leží nevyužity. Stejně tak Bakerova modifikace Schmidta s rovným obrazovým polem. Přišinou je hlavně nedostatek vyhovující montáže.
Brzy po roce 1947 počal jsem pomýšlet na velká zrcadla. Načrtl jsem stroj podle prof. Riteheyho trochu zjednodušený. Kozelský udělal strojnické výkresy, Vítkovické železárny práci zásluhou dr. Klíra přijaly a za dozoru Kozelského byl stroj dost brzo dohotoven. Osvědčil se docela dobře a vybrousil jsem na něm celkem 6 zrcadel průměru 60-65 cm.
V. Gajdušek